Jaro je krásné všude. V Jižní Karolíně je jaro ve znamení dokvétajících kamélií a kvetoucích azalek, dřínů (dogwoods) a spousty dalších kvetoucích stromů, keřů a kytek. Ale azalky jsou díky barvám, často velmi výrazným, nepřehlédnutelné. Ač původem z jihovýchodní Asie, daří se jim velmi dobře v jihovýchodní Americe. Azalka je patrně nejčastější okrasný keř v Jižní Karolíně. Daří se jim ve zdejší kyselé půdě, jsou celoročně zelené a slušnĕ přestojí období sucha a velkého letního žáru, i když mají mělké kořeny. Z toho důvodu se dají i vzrostlé a starší azalky úspěšně přesazovat. 

Mají rády polostín, ale některé odrůdy vydrží i v plném slunci. Navíc vyžadují minimální údržbu. Tu a tam prostřihnout a ideálně jednou až dvakrát za rok pohnojit. Existuje spousta druhů; od trpasličích až po takové, které v dospělosti dosáhnou v ideálním prostředí výšky až třech metrů. Východoasijské azalky začal v Americe pěstovat kolem roku 1840 John G. Drayton na své plantáží Magnolia poblíž Charlestonu.

Kamélie, kterých je zde také spousta, jsou původem z Japonska a většinou se zde pěstovaly jako velké pokojové rostliny. John G. Drayton na své plantáži je začal poprvé v Americe pěstovat venku. A tak jako azalkám, zdejší půda i podnebí kaméliím slouží. Kamélie jsou ovšem složitější na údržbu. Musí se často prořezávat, protože ve zdejším vlhkém klimatu jsou náchylné na různé plísně, které nejen že ničí keř, ale přenášejí se na jiné rostliny. A v hustém přerostlém keři se plísním daří velmi dobře. Z toho důvodu se také musí častěji hnojit. 

Za trochu práce navíc se vám ovšem bohaté odmění. První kamélie začínají kvést v polovině listopadu a pozdější druhy vydrží v květu až do května. Mám je raději než azalky; nejsou tak ukázkovĕ barevné, spíš k nim musí člověk přistoupit a ocenit delikátní tvary a barvy květů. Že všeho nejvíc mi připomínají růže; některé květy jsou jak růže stolisté, jiné jen jednoduché jak růže divoká.

Když jsme s manželem měli nedávno nějaké zařizování v Charlestonu v době kvetoucích azalek, rozhodli jsme se zůstat přes noc a navštívit druhý den Magnolia Plantation – místo, odkud na Jih byly zavedeny azalky. Turisticky to nebyl zrovna vydařený počin. Ranní cesta do centra ke hřbitovu, kde jsem si nutnĕ chtěla vyfotit jistý náhrobek, se nepodařila, protože jsme nenašli poblíž parkování a šlapat na mé noze 20 minut tam a zpět ještě před tím, než budem šlapat po plantáži, se nejevilo jako dobrý plán. 

Tak jsme se přesunuli zhruba 15 km k plantáži, kde už relativně brzo dopoledne (po desáté hodině) stála dlouhá fronta na vstupenky. Osmnáct dolarů na osobu na vstup do zahrad, dalších osm na prohlídku plantážního domu, osm na vláček, který proveze méně schopné jedince asi 50 minut zahradami, osm na cypřišovou zahradu v bažině, a osm na prohlídku srubů pro otroky. Začalo se dělat horko a dusno. 

Usoudili jsme, že si zaplatíme extra za vláček. Nejdřív dostupný byl ve tři odpoledne. Vydali jsme se tedy pěšmo, a to také nedopadlo dobře. Brala jsem antibiotika, jejichž příbalový leták radil, že jeden by se neměl pohybovat na slunku a v horku. No jo, nechte to na mnĕ. Za nějakou dobu jsem se začala vyvracet, manžel mi našel lavičku ve stínu visterie a sehnal půl litru silného sladkého ledového čaje. To mne postavilo na nohy natolik, že jsem se dopackala k autu a odjeli jsme domů. V důsledku těchto protivenství jsou fotky z Magnolie bez duše. Ale místo je to pĕkné.

V zahradě Magnolia Plantation.

Napřed něco historie

Přístavní město Charleston v Jižní Karolíně bylo založeno v r. 1670 spojenci anglického krále Karla II., kteří stáli na jeho straně v boji proti Oliveru Cromwellovi. Osmi lordům (Lords Proprietors) daroval práva na kolonii Carolina. Práva zahrnovala území od dnešního pobřeží Jižní a Severní Karolíny, až kam dojdou na západ. Nikdo tehdy ovšem nevěděl, jak veliká ta země vlastně je. Od krále Karla též původní název města Charles Town. Charleston měl na tehdejší dobu vynikající přírodní přístav u ústí řek Ashley a Cooper a poloostrov, který umožňoval ochranu přístavu. A město rychle rostlo a bohatlo. V polovině 18. století byl Charleston čtvrtý největší přístav v Americe po Bostonu, New Yorku a Philadelphii.

V koloniální době se z Charlestonu vyvážela především rýže, indigo, posléze i bavlna. Ale byla to rýže, která se stala základem bohatství přímořských plantáží. Většina jihokarolínského pobřeží je v podstatě delta, a i podnebí bylo příhodné pro pěstování rýže. Původní pokusy o pěstování rýže se kolonistům příliš nedařily; až si všimli, že někteří otroci pěstování rýže opravdu rozumí. Byli to otroci ze Sierra Leone, Gambie a přilehlých končin. Naráz byli otroci že Sierry Leone vyhledávaní a platilo se za nĕ víc než za otroky z jiných části Afriky. U většiny otroků se neuváděla oblast původu; u těch že Sierry Leone ano. Velké plantáže byly závislé na otrocké práci, protože pěstování rýže i bavlny vyžadovalo velké nasazení pracovních sil. 

Evropských přistěhovalců bylo málo, a na plantážích by za daných podmínek stejně nepracovali; přece šli do Ameriky za lepším a je lepší dřít na svém a pro sebe, než na cizím. Plantáže kolem Charlestonu měly v průměru 200 až 300 otroků a někde jsem četla, že jedna plantáž ve Virgínii měla otroků až 900. Odhaduje se, že přes 40 % otroků dovezených do Ameriky prošlo charlestonským přístavem. Už koncem koloniální éry tvořili otroci zhruba 50 % obyvatelstva Charlestonu. Je ovšem nutné dodat, že většina bílého obyvatelstva v Jižní Karolíně otroky nevlastnila. V podstatě se na Jihu vytvořil feudální systém, který nějakou dobu pro jižanskou vyšší třídu fungoval velmi dobře, ale stejně by v industriální společnosti časem zašel na úbytě. A to i kdyby nebylo občanské války a následného zrušení otroctví.

Tři největší plantáže u Charlestonu jsou Magnolia Plantation, Drayton Hall a Middleton Place, všechny pěkně poskládané jedna vedle druhé podél řeky Ashley, po které mohli dopravovat úrodu do přístavu a jejíž okolí bylo velmi příhodné pro pěstování rýže.

Ashley River

Magnolia Plantation

Magnolia Plantation je nejstarší plantáž v Jižní Karolíně a jedna z nejstarších v Americe. Založil ji v r. 1676 Thomas Drayton, který přišel z anglické kolonie Barbados, kde už systém plantáží, převážně na cukrovou třtinu, nějakou dobu fungoval. Kolonisté z Barbadosu se také lépe potýkali se subtropickým podnebím Jižní Karolíny a poznamenali koloniální a postkoloniálni architekturu Charlestonu dlouhými verandami nastavenými tak, aby vítr od oceánu přinášel osvěžující průvan.

Okrasné zahrady u plantážních rezidencí byly většinou ve formálním francouzském stylu. Až jeden z pozdějších majitelů Magnolie, John G. Drayton, když v mládí studoval teologii v Anglii, se zamiloval do neformálních a romantických anglických zahrad a rozhodl se takto přeměnit své rozsáhlé jihokarolinské latifundie. Je v tom i romantika milostná. Johnova milovaná manželka Julia pocházela z Philadelphie, a Charleston kolem let 1840 se jí nelíbil. A tak John vytvářel zahrady a zákoutí, aby vytvořil „ráj na zemi, kde by moje milovaná Julia zapomněla na Philadelphii a svou touhu se tam vrátit”. Holt někdo se umí vdát. 

Ke konci občanské války v roce 1865 Shermanova armáda vypálila plantážní rezidenci a i jinak poničila Magnolii Plantation. John G. Drayton, který se téměř přes noc stal z boháče chudákem, byl nicméně rozhodnut, že Magnolii udrží pro rodinu. Zahrady zpřístupnil veřejnosti za poplatek. Dále pokračoval, byť v podstatně menším měřítku, v zemědělství a vskutku plantáž udržel. Magnolia je dodnes spravována rodinou Draytonů ve prospěch veřejnosti a zisk z provozu jde na různé veřejnĕ prospěšné účely. 

Dnešní Magnolia má asi 202 hektarů, z nichž 28 hektarů jsou zahrady a nabízí cyklostezky a dlouhé túry. Některé zahrady jsou tematické, jako např. biblická zahrada, rozdělená ještě na starozákonní a novozákonní podle druhů bylin a rostlin zmíněných v bibli. Dále též samostatná zahrada kamélií a cypřišová zahrada v bažině se spoustou vodních ptáků a aligátorů. Současnou rezidenční budovu přemístil po vypálení původního domu John G. Drayton z jiného pozemku, který vlastnil ve vnitrozemí, a je celkem nezajímavá.

Japonské vodní kosatce na vodě

Drayton Hall

Drayton Hall je plantáž přímo sousedící s Magnolií. Pozemky koupil koncem 30. let 18. století John Drayton (1715-1779), který jako třetí syn nemohl očekávat dědictví rodinné plantáže Magnolie. Na své plantáži začal pěstovat rýži a indigo. Od určité doby plantáže podél řeky Ashley rovněž těžily fosfát na výrobu hnojiv. Johnovi se podnikání dařilo; jednu dobu vlastnil až neuvěřitelných sto plantáží v Jižní Karolíně a Georgii o celkové rozloze asi třiceti tisíc hektarů. Ale Drayton Hall vždy byla rodinné sídlo. Kolem roku 1750 si John postavil rozsáhlou rezidenci v palladiánskem stylu, první tohoto typu a velikosti v severní Americe. 

Bez úhony přežila jak válku za nezávislost, tak i občanskou válku. Velké charlestonské zemětřesení roku 1886 poničilo některé vedlejší budovy, ale rezidence sama utrpěla jen drobné strukturální škody. Dům je historicky významný jako jediná zachovalá plantážní rezidence v původním stavu v Jižní Karolíně a jedna z mála v Americe. Kromě údržby a nezbytné modernizace rodina nedělala žádné úpravy na exteriérech i interiérech. Díky tomu Drayton Hall poskytuje vzácný pohled na život koloniální elity. V roce 1975 rodina Draytonů prodala velkou část plantáže a rezidenci státu Jižní Karolína a Národní společnosti pro zachování historických památek (National Trust for Historic Preservation). 

Podmínky prodeje jsou takové, že ani stát, ani společnost nesmí plantáž prodat a musí ji udržovat v původním stavu a za podmínek stanovených ve smlouvě. Na místě se provádí různé archeologické výzkumy a dům se udržuje pouze materiály, které byly dostupné v době jeho stavby. Takže prohlídka domu je poněkud odlišná; žádné natřené parkety a náhodně sebrané kusy nábytku – jen holé stěny a architektonické prvky jako svědek své doby.

Drayton Hall, foto Carol M. Highsmith

Navštívili jsme Drayton Hall na jaře 1999 s mými rodiči a moc se nám tam líbilo. Na závěr jedna kuriozita. Jedna z přilehlých budov je záchod. Nejen nějaká obyčejná budka, ale záchod přímo společenský, zvaný též kuřárna. Jen pro pány. Sedačky jsou vyřezané do tvaru, který pánům zpříjemní sezení. Pět sedaček v řadě, krásné dřevo, pěkný interiér, kuřácké zásoby, něco dobrého tekutého na posilnění. A vedle řady pěti záchodů jsou z boku dva menší pro omladinu.

Závěrem

Jsou lidé, kteří si dodnes starý Jih idealizují a litují téměř apokalyptického zániku galantní společnosti na konci občanské války. Tento zromantizovany názor zcela pomíjí skutečnost, že bohatství elitní vrstvy bylo vybudováno na osobní degradaci a těžké práci velkého množství otroků. Na opačném konci spektra jsou ti, kteří starý Jih zcela zatracují jako nějaký ďáblův vynález. Historie je to, co se stalo a nedá odestát. Můžeme se jen poučit.

Ručně pletené košíky jsou místní, ale kořeny jsou africké.

Další fotky od autorky najdete na Rajčeti zde. Více o Drayton Hall se dočtete zde a o Magnolia Plantation zase zde.