Poslední dva roky přece jen občas pobývám v hotelích v České republice, a tak bych k nim ráda něco poznamenala.

Za svého dětství jsem jezdívala s rodinou do různých rekreačních středisek a mou častou večerní zábavou byla četba.

Zkusili jste číst v posledních letech v hotelu? Buď máte čtečku s podsvíceným displejem, nebo máte smůlu.

Hotely šetří. Šetří na všem. Do jisté míry to chápu, ale pokud si nemůžu večer číst, aniž bych si totálně zkazila oči, tak mě to štve. Přitom nezáleží na tom, jestli jde o hotýlek v Jeseníkách nebo velký hotel v Praze. Prostě se buď máte dívat na televizi – ta je obvykle hodně velká – nebo si zařídit nějakou soukromou aktivitu, že.

Zkusila jsem v hotelích nechat svítit všudypřítomné úsporné žárovky déle, aby víc svítily, ale stejně to nestačilo. Na čtení to prostě není. Navíc se opět dostaly do módy ruční práce a spousta žen cestuje s klubíčkem a háčkem nebo jehlicemi. Tak můžou štrikovat venku přes den, ale večer v hotelu tedy určitě ne. Jediné slušné světlo obvykle bývá v hotelové restauraci!

A teď se na chvilku projevím jako nesnášenlivá baba. Mnohé hotely nabízejí pobyt dítěte do tří let zdarma, zřejmě v naději, že si rodiče na tenhle pohodlný způsob dovolené zvyknou a přijedou i později, až budou za dítě platit.

Takže nejen že si nemůžu večer číst nebo něco podobného, ale obvykle se ani v klidu nenajím, protože v restauraci vřískají batolata, jejichž denní režim se neshoduje s tím hotelovým a mají hlad, jsou unavená a podobně. Ano, měla jsme děti, ano, taky byly mrzuté, když byly unavené. Znám to a bohužel dokážu pláč unaveného děcka často poznat dřív, než dotyční rodiče. Možná by to chtělo trochu ohleduplnosti a třeba se u jídla vystřídat.

Nebo kdyby bylo aspoň to světlo...

Petrolejová tlaková lampa Optimus 200P, foto Rabensteiner, Wikimedia

Osobní stránky autorky: http://matyldin-svet.webnode.cz