Až si zahřeješ židli v hospůdce a pozdravíš se se všemi, co tam přišli před Tebou, dáš si cigaretku a kafe bez výčitek a následků, zarputíš a U Kance bude veselo.

Ne tak tady u nás. My se s tím ještě nesmířili. Budeme potřebovat hodně času na to, vyrovnat se s tím, že jsi prostě odešla. Dostala jsi se nám pod kůži, viděla jsi do nás. Brala jsi nás, jací jsme byli. Občas jsi nás usměrnila nebo rovnou nakopla. Nesnášela jsi pompézní projevy a teatrální gesta. A hlavně jsi „rputila“.

Tak jak se s Tebou rozloučit?

Pokud to půjde, tak po Tvém. Spočinout v kořenech mladého doubku, na břehu Smutného potoka a poslouchat bzukot hmyzu, zpěv ptáků, pleskání křídel, šumění dubových listů ve větru, a majestát dubu bude vyjadřovat Tvůj přístup k věcem pozemským a Tvou sílu.

A kdyby to nešlo, zasadíme pro Tebe dub, budeš mít svůj strom, to Ti slibuju.

Šárka.

Rpuť na Orlíku, zdroj: Halladin

Zuzana Chlumská neboli Rpuť zemřela 18. 3. 2017, příští rok by oslavila sedmdesátku. Myslím, že kdo ji znal nebo od ní aspoň něco četl, na ni určitě nezapomene. Skvělý smysl pro humor, statečná ženská.

Její články, co jsou v archivu na Neviditelném psu, najdete zde. Pokud jste ji znali „jen“ jako Rpuť, určitě se podívejte i na její další texty, byl to velmi košatý člověk. Asi jako její oblíbený strom.

Několik krásných dubů u nás si můžeme prohlédnout rovnou tady:

Novoroudenský dub

Dub U oříšku

Dub za Plavem

Foto: wikimedia.