Lidové slavnosti Velikonoc jsou u nás vcelku pochopitelným souhrnem úkonů oslavujících jaro a nový život, přičemž křesťanská tradice tomu dodává určitý časový řád a duchovní šmrnc. Jenže ona je to popravdě jen taková vesele uhlazená verze svátků, kde ve skutečnosti šlo o jiné věci.

Například o vzkříšení, a tedy i o smrt, která mu předcházela. O oběť. To proto, že jeden člověk se natolik cítil vázán svým posláním, že si stál za svou pravdou a přesvědčením, byť věděl, k jakým koncům to povede. Nebo si myslíte, že kdyby Ježíš opravdu chtěl, že by svým katům neunikl?

Už jsem přemýšlela o Velikonocích z mnoha různých úhlů, ale teprve letos jsem si doopravdy uvědomila, že celé to povídání je vlastně o vyšším principu mravním. To je něco, co se dnes příliš nenosí. O čem se raději moc nemluví.

Tak třeba pravda. Je vůbec nějaká pravda? Když ji totiž hezky pootáčíte, když ji pořádně zrelativizujete, tak je možné se zbavit jakékoliv nepohodlné pravdy. Nebo myslíte, že ne?

Zdá se vám, že se v naší společnosti nedá prominout lež, krádež, podvod či násilí, když se to dostatečně dobře zdůvodní? Ano, ty veselé, zeleno-žluto-oranžové Velikonoce v sobě skrývají mnohem víc, než se nám chce vidět.

Tak až budete svátečně prostírat stůl, na kterém bude beránek, vajíčka, květy a dobré jídlo, zkuste si vzpomenout i na vyšší princip mravní. Na to, že člověk by měl něčemu věřit, za něčím stát, mít něco, co mu rovná páteř a dává vyšší smysl jeho bytí, než je pouhé přežití.

A věřte mi, že se to s pentlemi a vajíčky nevylučuje – člověk se může chovat mravně a přitom neztratit radost ze života. Hm, a víte, že někdy je to za těchto podmínek i snazší?

Milí Zvířetníci, přeju vám krásné a radostné Velikonoce.  

Napsáno pro Český Rozhlas Hradec Králové 2014

Další články najdete zde: http://naszviretnik.net/