MLSOTNÍK: Banánové rozjímání
Banány, plné krabice banánů... foto: Zana
Odmala jsem tzv. dobrý strávník; neměla jsem ráda koprovku a vařený květák, ale jedla jsem je (taky co jiného zbývalo v dobách, kdy se o právech dítěte nepsaly traktáty).
Banány, plné krabice banánů...
Co jsem neměla ráda a nejedla, byly banány. To ovšem nebylo proto, že bych dupala nožičkama a úspěšně odmítala je pozřít, ale protože byly za totáče těžce nedostatkové a naši byli rádi, že nemusí do fronty. Vlastně jsem je pomaloučku začala brát na milost až v devadesátých letech, když jich bylo všude dost a laciných, Franta i synek se jimi natěšeně krmili… no, nemůžu říct, že bych z nich byla uchvácená, ale tak nějak mimoděk jsem si na ně zvykla.
Ale má to své meze! Nemám ráda banány v kombinaci se sladkým (kdysi tak populární banány v čokoládě, různé pečivo s přídavkem banánu) – vlastně je jím zásadně syrové a obvykle proto, že si vzpomenu, jak jsou ohromně zdravé. Pokud mám doma současně banán a jogurt, natěšeně si banán rozmixuji do jogurtu.
Nevím, jak to máte vy, ale v téhle úpravě mi ten banán konečně fakt chutná.
Foto: Zana
