Oslavy 200 let od přistání první flotily lodí s trestanci v zátoce Botany.

Tyto velkolepé oslavy se konaly v roce 1988. To jsme už 15 let bydleli v Blue Mountains – Modrých horách, zhruba 80 km od středu Sydney na západ. Naši oba hoši už chodili na gympl a Petr, který je starší, maturoval. Jeli jsme se ale do city na tu slávu podívat a to hned na dvakrát. Jedno ráno a dopoledne jsme prošmejdili zátoku Darling Harbour, kde byla zakotvena krásná, větrem hnaná plavidla snad z celého světa, abychom jeden večer jeli jen my sami dva s mojí ženou Mílou zkontrolovat, jak vypadá slavnostní osvětlení v Hyde Parku a jeho okolí. Jak jinak, vše jsem náležitě zdokumentoval, tehdy ještě na diáčky, tedy na inverzní film zrcadlovkou Olympus OM2. Takže veškeré fotky na Rajčeti jsou oskenované, tedy digitalizované analogové fotky. Protože obrázek řekne více než tisíc slov, tak tentokrát jsou na Rajčeti alba hned dvě. Jedno denní s lodičkami a druhé noční s osvětlením.

Na oslavy přijely nejrůznější plachetnice z celého světa

V druhé polovině osmnáctého století přetékaly ve staré dobré Anglii kriminály trestanci a navíc to také nebyla pro společnost zrovna levná záležitost. A to i přes to, že tehdy to byly skutečná vězení a nucené práce, ne jako dnešní rekreační zařízení. Moudří otcové ve vládě země rozhodli začít posílat vězně do země na konci světa, kterou před 17 lety pro Anglii objevil kpt. James Cook. Do Terra Australis Incognita. Založili tam trestaneckou kolonii.

V první flotile osadníků a trestanců, která vyplula 13. května 1787 ze známého přístavu v městě Portsmouth, bylo 1044 pasažérů. Flotila čítala 11 lodí a vše bylo náležitě zorganizováno. Velitelská loď HMS Sirius vše vedla v čele s kapitánem Arthurem Phillipem, který měl celý tento cirkus pod velením. Válečná loď HMS Supply zajišťovala bezpečnost plavby celé flotily. Následovalo 6 transportních lodí, kde bylo 1044 pasažérů. Z toho bylo 582 trestanců a 193 trestankyň. Cesta trvala 252 dnů a ne všichni ji přežili. Flotilu uzavíraly 3 lodi se zásobami jídla a materiálu do prvních měsíců kolonie.

Plavba flotily nebyla procházkou růžovým sadem. Zpočátku bylo počasí přívětivé a již 3. června lodi zakotvily v přístavu Santa Cruz na Tenerife. Zde byly doplněny zásoby vody, zeleniny a masa. Odtud se flotila plavila do Rio de Janeiro. Využívala příznivé mořské proudy a větry zvané pasáty. Cestou přes rovník byly podmínky na tehdejších lodích tvrdé. Dnešní cestovatel by stěží přežil týden. Dusné horko, spousty krys, parazitů, jako vši a blechy, záplavy švábů a jiné havěti „zpříjemňovaly“ cestu jak lidem, tak i zvířatům. Voda v podpalubí se zkazila a začala neskutečně páchnout. Tropické bouře znamenaly, že trestanci přišli o své výlety na palubu, a ve zkaženém vzduchu podpalubí padali jako mouchy. Když nastalo bezvětří, tak zvané „doldrums“, tak musela být pitná voda na příděl, půldruha litru denně na osobu. Na transportních lodích s trestankyněmi bujela promiskuita mezi vězeňkyněmi, posádkou a vojáky. Takže to nebyl žádný luxusní cruise dnešních dnů.

Na oslavy přijely nejrůznější plachetnice z celého světa

V Rio de Janeiro flotila zakotvila 5. srpna a měsíc se zde vzpamatovávala z cesty přes rovník. Lodi byly vyčištěny a opraveny, čerstvá voda, zelenina, maso a jiná potrava byla doplněna. Oblečení trestankyň bylo tak zavšivené, že bylo spáleno a nové vydáno. Toto bylo spíchnuto z pytlů od rýže, takže žádný Christian Dior. Dne 4. září odplouvá flotila směrem k mysu Dobré naděje, jižní Afrika, kde kotví 13. října. Zde byly opět doplněny zásoby jídla, ale i živých domácích zvířat, a trestanci i trestankyně byli nakrmeni hovězím a skopovým masem, aby nabyli sil před poslední náročnou částí cesty přes Indický a Jižní oceán. Flotila plula podél čtyřicáté rovnoběžky, kde jí pomáhaly v cestě od západu vanoucí vichřice zde vládnoucí. Těmto se říká „roaring forties“, tedy řvoucí čtyřicítky a bouřlivé moře zde je jen pro otrlé mořské vlky a vlčice.

Přes veškeré potíže a nebezpečí 18. ledna 1788 přistává první loď, Supply, v Botany Bay aby 20. ledna přistála i poslední loď Sirius. Toto byla jedna z legendárních světových plaveb. 11 lodí, 1487 osob zdolalo za 252 dnů 24 000km bez ztráty jediné lodi.

Úhyn domácích zvířat i pasažérů byl dokonce menší než tehdejší norma, jen něco málo přes 3 %. Zhruba 48 pasažérů a posádky se nedočkalo konce plavby. Cestou se však stihlo narodit 20 dětí, devíti svobodným ženám vojáků a jedenácti trestankyním. V jakých podmínkách a prostředí, ponechám vaší fantazii. Na břeh Velké Jižní Země tak vstoupilo 1373 bělochů, 7 koní, 29 ovcí, 74 prasat, 6 králíků, 7 krav. Po odplutí lodí čítala celková bílá populace kolonie 1030 duší (zdroj zde).

Zakladatelé této trestanecké kolonie dorazili do Terra Australis Incognita v blažené nevědomosti jak, kde a co v nové zemi dělat, aby se uživili. Aplikovali, jak na pěstování rostlin tak i chov domácích zvířat, tehdejší evropské poznatky, které byly v nové zemi naprosto nevhodné, a tak moc nescházelo a celá tato kolonie málem vymřela hlady. To i přesto, že kapitán Phillip rozhodl opustit zátoku Botany, kde byla nevhodná půda a nebyl přístup k pitné vodě. Zhruba 12 kilometrů na sever nalezli ideální zátoku, kde celá flotila zakotvila. To je dnes Port Jackson, sydnejský přístav a zátoka, jedna z nejkrásněších na světě. Zde byla založena první trestanecká kolonie na půdě Klokánie.

Oslavy 200 let od přistání první trestanecké flotily v Austrálii.

V dnešní australské, snobské, anglosaské společnosti, je velice ceněno, když občan je schopen dokázat, že jeho předkové, před 4,5,6 generacemi připluli do Klokánie s první flotilou a nebo dokonce má za předky trestance. Zde to společensky znamená, že je na úrovni anglické šlechty. To ovšem jen v jistých kruzích ve zdejší jinak velice nivelizované, egalitní, tedy vyrovnané společnosti.

Psáno 16/12/2018

P.S. Pro ty, kteří máte rádi fotky, menší vysvětlení. Protože jsem se dal do skenování archivu mých barevných diapositivů, kterých mám jen kolem 6000, tak mnohé vzpomínkové povídání bude nyní provázeno četnými fotkami na Rajčeti. Tyto jsou foceny klasickou analogovou kinofilmovou zrcadlovkou Olympus OM2 na inverzní filmy Agfa, Kodak a Fuji, převážně o citlivosti 400 ASA. Opět převážně, objektivem Vivitar zoom 35 – 85 mm – f 2.8. To je stejná sestava, kterou měli američtí astronauti, kteří v roce 1969 stanuli na Měsíci. Jen málo záběrů je jinými objektivy. Širokoúhlým Olympus Zuiko 21mm – f 3.5 a tele zoomem Vivitar 100 – 300mm – f 4.5 až 5.6.

Diapositivy jsou skenovány filmovým skenerem „Plustek Optic Film 8200i“ za pomoci programu „Silver Fast 8“ od společnosti Laser Soft Imaging AG, Germany. Některé oskenované diáky jsou dodatečně upravovány pomocí programu Adobe Photoshop 12, aby se na ně dalo dívat.

Foto: George Švehla. Další jeho obrázky si můžete prohlédnout přímo na Rajčeti zde a také tady.