21.10.2019 | Svátek má Brigita


AUSTRÁLIE: Stonožky

21.2.2017

Jestli se něco kvalifikuje mezi nohatý potvůrky, tak to jsou jistě stonožky, a ty z jižní polokoule obzvlášť. To proto, že dorůstají rozměrů přímo obludných. Vůbec hmyz z této polokoule dorůstá jaksi větších rozměrů než ten v českých luzích a hájích. Třeba chlupatý pavouček tarantule dosahuje i s nožičkama velikosti plnohodnotného obědového talíře.

Takový hmyz se také podle své velikosti chová. Předně to jsou lovci, tedy predátoři či dravci, a za kořist si vybírají nejen hmyz, ale i menší obratlovce jako žáby, myši, ještěrky, netopýry, malé ptáky, drobné hlodavce a podobně. Na lov vylézají po setmění a loví v noci. K dnešnímu povídání o stonožkách mě inspiroval článek v australské obdobě National Geographic, tedy v Australian Geographic. A také jsem si zavzpomínal u této písničky.

I když ta největší stonožka vůbec, Scolopendra gigantea, je doma v Peru a okolí Amazonky a měří kol 30 cm, náš zdejší drobeček, Ethmostigmus rubripes, dorůstá do cm 23.

Ale abych neplácal páté přes deváté, nejdříve si tuto nohatou potvůrku popíšeme. Hadovité tělo tvoří segmenty a každý oplývá párem nožiček. Každá stonožka však má LICHÝ počet PÁRŮ nožek. Proto žádná nemůže mít 100 nožiček. Poslední pár tvoří něco jako ocásek a všechny jsou na svém konci opatřeny drápky. I když se jí říká stonožka, tak nožek má 30 – 354, podle druhu a velikosti.

The Great Scolopendra neboli Stonožka, autor Frederick P. Nodder, 1789

The Great Scolopendra neboli Stonožka, autor Frederick P. Nodder, 1789

Na hlavičce nad zubatou tlamuškou mají některé druhy dva páry očí a tykadla k hledání kořisti. Pod a za hlavičkou jí vyrůstá pár mocných klepet (forcipules), pazoury, drápy, pařáty či spáry, pomocí kterých loví svoji kořist. Podobně jako někteří hadi a skoro všichni pavouci jimi do oběti vstřikuje jed. Tento koktejl několika tisíc dobrot (včetně serotoninu, histaminu a acetycholinu) kořist znehybní a ve většině případů zabije a potom tento nelítostný a hrůzu nahánějící dravec může v klidu hodovat. Zajímavé je, že u těch větších působí jed hlavně na míchu kořisti.

Všechny stonožky jsou masožravky. Jejich jed slouží pouze k lovu a ne k obraně a, i když jejich kousnutí dovede být náležitě bolestivé a způsobit i několikadenní nevolnost a zvracení, tak pro člověka není životu nebezpečné.

Tento roztomilý hmyz žije ve všech ekosystémech od tropů až po arktik, v deštných pralesích i na pouštích. Odhadem jich na celém světě žije kolem 8 000 druhů, ale jen 3 000 bylo dosud popsáno.

Rozmnožování neprobíhá ve víru divoké vášně, ale ležérně a v klidu. Jen ve výjimečných případech a druzích probíhají jakési námluvy, ale ve většině případů sameček zanechá sperma tam, kde mu napadne, a je na samičce, aby je nalezla a použila k oplodnění vajíček. Tyto, 10 – 50 kusů, pak klade do připravených děr v zemi a nebo je i hlídá v jakémsi hnízdě, podle druhu. Zde je opečovává, olizuje je a čistí od možné plísně a po vylíhnutí se o ně dál stará. U některých druhů se však maminka dočká toho, že ji potom potomci sežerou.

Opět podle druhu se mláďata líhnou po měsíci a nebo i několika a za rok až tři sexuálně dospívají. Dožívají se 5 – 15 let.

Přesto, že jsou stonožky nelítostní dravci, tak větší zvířata si na nich na oplátku pochutnávají. Patří mezi ně mangusty indické, myši, salamandři, někteří brouci, ptáci a hadi. Jako obranu některé stonožky vylučují kyselinu benzoovou a nebo prudce jedovatou kyselinu kyanovodíkovou.

V Asii, hlavně v Číně, chovají velké stonožky na farmách a potom je na špejlích fritují jako pochoutku. V Laosu, Thajsku, Kambodži a podobně, včetně Číny, jsou tyto stonožky marinované v alkoholu, který pak obyvatelé mlsají jako vše posilující lék.

Fotoalbum najdete tady na Rajčeti.