AUSTRÁLIE: Sousedé.
Sousední domeček, který byl postaven ve stejném času jako náš, měl už tolik majitelů, že jsme ztratili o nich přehled. Asi to je jeho neobvykle řešeným interiérem „split level“, tedy domeček na jedno patro jako náš, ale mezi přízemím a prvním patrem je jakési mezipatro, které moc obyvatelné není, protože je průchozí ke schodkům do prvního patra. Navíc, každý nový majitel „zveleboval“ domeček i zahradu k obrazu svému, a tak to je vše jakýsi slepenec bez ladu a skladu.
Současní majitelé domečku se nastěhovali zhruba před půldruhým rokem. Mladá australská rodinka čítající osm jedinců. Mámu, tátu a šest mrňavých ratolestí. Nejstarší chodí do třetí třídy a nejmladší se sotva batolí po okolí. Domeček to je veliký dost pro všechny a navíc tu je i slušná zahrada.
Tito majitelé už stačili zvětšit „timber deck“, tedy dřevěnou plošinu z desek palubovek, že nyní pokrývá skoro celý dvorek, za kterým je trávník a zahrada. Když na tomto výtvoru začnou jejich pokladi řádit, tak to duní jako vzdálená bouřka. Často si však kopou mičudou na trávě a tak občas tato končí v naší zahradě, což nám celkem neva. Vadilo to asi jim, protože zhruba před čtvrt rokem zvýšili plot tak, že dnes to je od nás tři a půl metru vysoká ohrada.
Jinak děcánci moc velkou melu nedělají a vypadá to, že jsou slušně vedeni. Já mám výhodu, že su slepice, budím se a vstávám ještě za šera před východem slunce, jinak bych si mohl stěžovat na ranní frmol a někdy i melu dětiček. Být jedinec, který je ráno buzen budíkem, tak bych ho teď mohl vynechat, sousedovy potomci by se o vzbuzení spolehlivě postarali, zvlášť když naše otevřené okno od ložnice je k jejich domečku nejblíže. Tak se k rannímu zpěvu okolního ptactva přidala i mela šesti mrňavých Australánků. Stále lepší, než asi před patnácti lety. Jeden ze sousedových synů z druhé strany domečku po večerech a někdy i o víkendu cvičil hru na svůj hudební nástroj. Hrál na bubny.
Psáno 21/1/2024.
