19.3.2024 | Svátek má Josef


PTÁCI: Husa Gertruda

30.7.2015

Byli jsme na výletě v jednom malém přístavním městečku Bon Secour (v Mobile Bay, Alabama), které žije hlavně z těžby ústřic. Nevím, jestli slovo těžba je správný výraz, ale ústřice se opravdu těží ze dna a to v takovém množství, že jejich velké skořápky leží v ohromných haldách po celém přístavišti a drcenými se vysypávají silnice, parkovíště a cesty k domům. V přístavu je i malý krámek s prodejem opravdu čerstvých ryb.

Hromady prázdných škeblí

Zrovna když jsme před krámkem zastavovali, vyšla z něj statná husa, která se vydala přes silnici k protějšímu parčíku. Vznešeně se kolébala po jakési neviditelné, ale naprosto rovné cestě, nedala se ničím rušit, neodbočila a neuhnula ani před mým foťákem. Štrádovala si to k velikému skladu a mrazírně ryb na druhém konci parku. Zatímco jsme pozorovali tento zajímavý husí pochod, vyšel z obchodu syn majitele a na můj zvědavý dotaz nám o huse vyprávěl.

Gertruda pendluje mezi dvěma krámky

Říkají jí Gertruda a je u nich už asi 5 let. Ani nevědí, odkud přišla, prostě se jednou objevila u krámu a zabydlela se v přístavu. Na noc prý odlétá někam do blízkého rákosí, jinak ale celý den tráví v přístavu, kde pendluje mezi krámkem a skladem, protože ví, že na obou místech něco dostane – zřejmě tím pochodem z jednoho místa na druhé dostatečně vyhládne.

Původně přišla s houserem a tento denní ťapací rituál provozovali ve dvou. Lidí se nebáli, ale také si jich nijak nevšímali. Jednou ráno prý majitel obchodu seděl v loďce a rybařil, když najednou vedle něho přistála Gertruda. Kejhala a poplašeně plavala kolem loďky tak dlouho, až rybáři došlo, že chce, aby ji následoval, a tak spustil motor. Gertruda pak začala pomalu plavat před loďkou, až „dovedla“ rybáře do jedné z mnohých zátok, kde se zmítal její partner, zamotán do rybářšké sítě. Když byl vysvobozen, obě husy se vznesly a odlétly, odpoledne ale už zase loudily u krámku jakoby nic.

Potom houser nadobro zmizel a s největší pravděpodobností asi skončil mezi zuby jednoho z tamních aligátorů. Gertruda ho prý často volala a vypadala moc smutná. Pořídili jí tedy jiného housera. Gertruda ho sice přijala, ale zase měla chudák smůlu, protože během krátké doby ho zabilo auto, kdy si řidič v šeru včas nevšiml housera, který chtěl zrovna přistát na silnici u krámku.

Také druhý pokus s partnerem pro Gertrudu byl neúspěšný. Tentokrát se jí totiž houser vůbec nelíbil, syčela na něj a byla tak zlá, že se zklamaný nápadník prostě sebral a odletěl pryč. Od té doby je Gertruda sama. Nikdy ji neviděli ani s jiným houserem, ani s housaty. Jen dál denně kráčí tou svojí vyšlapanou cestičkou – taková husa samotářka.

Husa Gertruda

Archivní článek původně vyšel v Dumce, 2. května 2000 (fotky jsou původně papírové, ofocené, takže omluvte jejich kvalitu).

Foto: autorka

Marička Crossette Neviditelný pes



KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !