ZEPHIR 31.12.2007 19:02

Kvantová teorie gravitace a sjednocení kvantovky a relativity

Ukážeme si na příkladech, jak lze přistupovat k úpravám současných teorií tak, aby se dospělo k předpovědím, relevantním pro éterovou teorii. Např. z éterové teorie vyplývá dosti zásadní úprava Schwarzschildova řešení černých děr. Základní problém tohoto řešení je už v tom, že je časově ustálené, neřeší, za jak dlouho k němu lze dospět. Protože se při postupném kolapsu hmota neustále zhušťuje, energie se v ní šíří pomaleji a pomaleji. Konečné zhroucení do singularity, které matematik provede s úsměvem, protože zanedbá časové člený by tak trvalo déle, než existence naší generace vesmíru. Takže vede k nefyzikálnímu výsledku.

Ale Schwarzschildovo řešení má problém i z hlediska časově ustáleného řešení. Schwarzschildovo řešení např. předpokládá, že zakřivení pole uprostřed černé díru je nekonečné, tvoří ostrou špičku. Ale jak známo, u všech gravitujících těles je uprostřed stav beztíže. To znamená, že je zde nulová gravitační síla, tedy zakřivení gravitačního pole, tedy nulová energie gravitačního pole, které zde tvoří dno ploché misky. K tomu, abychom z ní vyrobili špičku bychom ji museli doslova prolomit, jako víčko od konzervy. Lup!

Podrobnější rozbor odvození nám snadno ukáže, kde je problém. V teorii relativity platí, že každá hustota energie jde převést na hustotu hmoty podle Einsteinovy rovnice E=mc^2. Když bude nějaká hustá hvězda kolabovat, největší zakřivení pole bude někde u povrchu (protože uprostřed je pořád stav beztíže, jak jsme si řekli). Z hlediska éterové teorie se hvězda chová jako hustá kapka rtuti a nenulovou povrchovou energií, které lze přiřadit ekvivalentní hustotu hmoty. Z rovnic pole vyplývá, že zakřivení pole lze přiřadit hustotu energie a té zase hustotu hmoty

V určité fázi kolapsu povrchová energie převýší energie uvnitř hvězdy natolik, že se její povrch se stane hustší než vnitřek a hvězda se změní v undulující kvantovou vlnu, snažící se utopit svůj povrch ve svém nitru. Hvězda se začne chovat jako gigantická elementární částice.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 31.12.2007 19:39

Důsledky éterové teorie pro kosmologii

Shora popsaná úprava řešení gravitačních rovnic má přirozeně dosti zásadní dopad na teorii černých děr. Vědci samozřejmě nejsou úplný trubky a dávno vycítili, že je s ní něco v nepořádku. Vzniklo tak spousta alternativních řešení: např. gravastary, glueballs, magnetosferické a tmavé hvězdy, vesměs založené na tom, že se černá díra úplně nezhroutí a třeba se roztočí tak, že zabrání úplnýmu kolapsu do singularity. Také rovnice relativity se pozměňují, aby se dospělo k fyzikálně realistickému řešení (dtto např. Yilmazova a Heimova teorie).

Povrchová energie gravitačního pole se samozřejmě projevuje už při mnohem nižších hustotách, např. u neutronových hvězd, které se chovají jako pružící kapky rtuti, což se projevuje např. při jejich srážkách. Přitom se povrchy nejprve odpuzují, ale když potom dojde ke slití hmoty, uvolní se nashromážděná energie v podobě mnohem intenzívnějšího záblesku gamma záření, než předpovídají současné teorie, které počítají s víceméně hladkým splynutím. Úprava teorie nám tedy umožní vysvětlit původ intenzívních záblesků gamma záření ve vesmíru.

Ale samozřejmě lze jít ještě dál a podívat se, jak se chování černé díry změní, když vezmu v úvahu, že bude na povrchu obalená vrstvou hustšího éteru, tvořeného její vlastní povrchovou energií. Ta se bude navenek projevovat jako silné elektromagnetické nebo gravitomagnetické pole. Ale i v případě stacionárního řešení se povrch takové hvězdy nafoukne, protože bude nadlehčován a ředěn hustším vakuem.

Pokud do hvězdy vpravíme dostatek hmoty, začne její povrch vykukovat nad horizont událostí  a začne se rozpouštět ve vakuu. Dostatečně hmotná černá díra pak už nebude černá, ale bude intenzívně zářit a přebytečnou hmotu vypařovat  jako neuvěřitelně svítivý objekt, neboli kvasar. V případě, že bude rotovat, bude se jev projevovat především na pólech, kde je gravitace nejsilnější v podobě tzv. jetů.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 31.12.2007 19:59

Další důsledky pro kosmologii

Úprava gravitačních rovnic má zajímavý dopad na naše vnímání rovnováh. Ukazuje totiž názorně, že ustálené časově řešení bude vypadat podstatně jinak, než jeho časový průběh a stejné jevy povedou k různým důsledkům podle toho, zda se provedou pomalu nebo rychle.

Z předchozích příspěvků vyplývá, že když černá díra dostatečně naroste, začne odpuzovat hmotu, místo co by ji přitahovala a měnit ji na záření. Výsledek se pak bude lišit podle toho, zda černou díru jen tak cukrujeme z výšky, nebo do ní hmotu uvedeme naráz, např. srážkou dvou takových černých děr.

V prvním případě to dopadne, jako když kapeme vodu na žhavou plotnu. Hmota se průchodem siným gravitačním polem v okolí černé díry v hustém vakuu doslova rozpustí a vypaří na záření. Jen nejmenší částice (neutrina), které takovým rozkladem vzniknout mohou odolat tlaku záření a dospět k povrchu černé díry. Zbytek se jednoduše vyzáří do prostoru jako akreční záření a svým tlakem strhne i část hmoty ještě dříve, než stačí dospět k horizontu událostí. Z toho vyplývá, že postupnou akrecí hmoty nemohly vzniknout takové ty ultramasívní černé dry ve středu galaxií. Ale i ty menší, co vznikly gravitačním zhroucením hmotných hvězd už dále moc nerostou, jenom převádějí dopadající hmotu na záření.

Větši černé díry tak mohly vzniknou pouze dodatečným slepováním menších černých děr. A ty úplně největší (kvasary) mají kosmologický původ, vznikly těsně po vzniku vesmíru způsobem, jaký jsem uvedl. Přitom se samozřejmě spousta hmoty hned vypařila na záření. Ale část jí mohla zaniknout i jinak, mohla proniknout kladným zakřivením gravitačního pole uvnitř kvasaru  a založit tam dceřinnou černou díru, v podstatě dceřinný vesmír oddělený od zbytku zakřivením gravitačního pole. Čím je kvasar hmotnější, tím je pravděpodobnější, že obsahuje takových dceřiných vesmírů více. Největší kvasary, které se mohou vypadat jako husté vlnící se clustery hvězd, navzájem si vyměňujících energii gravitačními vlnami jsou tak kandidáty na dceřinné vesmíry.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 1.1.2008 4:10

Éterová teorie a model mikročástic

Podle vlnové teorie éteru je éter obyčejná elastická hmota, ale s nesmírně vysokou hustotou energie a hmoty, takže její chování by mělo být možné popsat řešením vlnové rovnice nekonečně husté hmoty vibrující v nekonečném počtu dimenzí.

Problém je, že takový výpočet je velmi špatně podmíněný, protože iterativní řešení vlnové rovnice vyžaduje nízkou hodnotu časového a rozměrového kroku, jinak se stane divergentní. Příčina je v tom, že vlnová rovnice je jen přibližný model reality, protože předpokládá, že hustota energie je úměrná amplitudě a to nikdy neplatí stoprocentně. Pokud řešení linearizujeme, pak se při kritické hodnotě součinu časového a roměrového kroku nevyhneme nestabilitě řešení. To je z hlediska éterové teorie v pořádku, protože to znamená, že ve hmotě proběhla fázová transformace, matematické řešení si ale s takovou situací nedokáže poradit, protože v něm dochází k dělení nekonečna nekonečnem.

Proto se mi zdá přístupnější částicová simulace, která v zásadě modeluje fázové transformace, které můžeme pozorovat ve skutečném částicovitém systému např. při kondenzaci superkritické páry. Při určitém poměru hustoty hmoty a energie se část hmoty vysráží v podobě houbovitých flukutací v podobě řídké prostorové sítě. Ta se při další kondenzaci zahušťuje, čímž v ní narůstají nehomogenity. Ty posléze začnou vystupovat jako nové samostatné částice a zase začnou kondenzovat do houbovité sítě fluktuací. Celý proces se iterativně opakuje.

Na ukázce reálné kondenzující páry těžkého plynu (hexafluridu síry v zatavené kapiláře) je několik prvních kroků kondenzace dobře vidět: pára vytvoří nejprve hustý oblak fluktuací molekul a v z něj se posléze vytvoří další generace metačástic, který dokonce na chvíli vytvoří jakousi hladinku na hladině. Čili ten proces je fyzikálně relevantní, jde jen o to, jak ho namodelovat, protože ve skutečnosti probíhá ve velmi husté hmotě, tvořící nitro černé díry.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 30.12.2007 22:51

Re: Prodlužování metru

Těch indicií je samozřejmě mnohem více, od již  zmíněného pozorování jasu vzdálených supernov po náznaky, že by se ve vzdálené minulosti vesmíru mohly změnit hodnoty některých základních fyzikálních konstant. Dokonce i měření rychlosti světla trošku s časem klesají. Dále je tu ta teorie expandující země a i teori MOND jde na teorii proměnné gravitace převést. Bylo by ostatně skoro divné, kdyby se vlastnosti vesmíru v delší časové perspektivě vůbec neměnily, ne? Pak se ovšem můžeme zeptat, zda mají všechna tato zjištění nějakou souvislost a zda se vlastnosti vesmíru nemění konzistentně v rámci určité teorie.

Takže bych zatím trpělivě shromažďoval podklady, teorie éteru se přece neopírá o nějaké hraniční jevy, ale o zcela robustní a přímočaré souvislosti, jako je např. vlnová povaha energie, šířící se elastickým hmotným prostředím.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Peter 31.12.2007 10:45

Problem autora - souhrn

Dobry den, jak uz jsem psal drive, nema cenu s autorem diskutovat. Ne kvuli jeho neochote, ale kvuli jeho nekvalifikovanosti. Pracuje Souckovou/Denikenovskou metodou ucelove selekce zdrojovych informaci a to ne jen z neserioznich zdroju ale i ze seriocnich, u kterych vybira co se mu hodi a zpochybnuje co se mu nehodi. Umi naskladat mnozstvi casto nesouvisejich faktu na jednu hromadku, zastresi to eterem a nejakym svim vyhlasenim v zdanlive moudrem a kvalifikovanem jazyku a Klausovskou metodou "prehlizenim vseho ce se mu nehodi" je schopny dospet k libovolnemu zaveru. Kdyby stal na pozicich klasicke fyziky, byl by nebezpecny, protoze by pusobil zdanlive moudre ale jeho metoda prace a mysleni je nevedecka. I kdyz s tim urcite nebude souhlasit a soupne me do skupiny vedeckych zaslepencu, nic s tim nenadela. Na rozdil od pana Petrika ktery o dokonalosti sveho modelu sveta je presvedcen, kazdy jiny a kriticky uvazujici clovek je pochybujici o sve pravde cimz ji dava silu a schopnost rozvijeni. I ja nejsem presvedcen o dokonalosti oboru ve kterem cely zivot pracuju (a pamatuju na rozdil od pana Petrika i pana Kahudu), a to nahrava ruznym takovym Petrikum, kteri pak nasi kritickou nejistotu vyuzivaji ve svuj prospech a valcuje ji svimi bohorovnymi vyhlasenimi. To je hlavni nebezpecnost fanatiku, takze pan Petrik svim myslenim a presvedcenm o sve pravde stoji v rade s Denikenem, Souckem, Hitlerem anebo z tech zijicich demagogu: Klausem. BinLadinem a dalsimi fanatiky. Samozrejme, pokud se nedostane k moci, bude prijemnym spestrenim internetovych a jinych diskusi, ale nesmi se brat moc vazne. Je prijemnym provetranim nasich poznatku a schopnosti argumentovat - tu ale narazime na jeho pomerne velkou schopnost prekrucovat a posouvat vyznam. Jen tolik bych rad doplnil k diskusi, a samozrejme nejsem vsevedouci a muzu se v mnohem i mylit, o cem budu nejspis vzapeti ubezpecen panem Petrikem. Prijmeneho Silvestra! Peter

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Zephir 31.12.2007 11:56

Re: Problem autora - souhrn

Také zdravím a děkuji za názor, ačkoliv si myslím, že moje hodnocení jako fanatika bylo snad až poněkud příkré,

Možná si neuvědomujete všechny souvislosti, které jsem o dané problematice posbíral, takže vám připadám, že púsobím nesouvisle a stojím na pozicích víry více, než je zdrávo. Jak jsem již uvedl, netrvám na označení mé metody jako vědecká, mě postačí, pokud povede ke správným závěrům.

Co se týče těch Ukrajinců, které jste zpochybňoval výše, Dmitro Stary a Irina Soldatenko navrhl teorii proměnného času, která byla zrovna předevčírem publikována nezávisle z jiného zdroje.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Peter 31.12.2007 12:01

Re: Re: Problem autora - souhrn

Jen upresnuju - ja o ukrajincich nepsal, tomu nerozumim. Peter

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Navrátil Josef 31.12.2007 12:04

Re: Problem autora - souhrn

(citace) … a to nahrava ruznym takovym Petrikum, kteri pak nasi kritickou nejistotu vyuzivaji ve svuj prospech a valcuje ji svimi bohorovnymi vyhlasenimi. To je hlavni nebezpecnost fanatiku, takze pan Petrik svim myslenim a presvedcenm o sve pravde stoji v rade s Denikenem, Souckem, Hitlerem anebo z tech zijicich demagogu: Klausem. BinLadinem a dalsimi fanatiky.

(reakce) : Pane Peter, to co tu říkáte a jak říkáte, je ještě více nebezpečnější pro lidstvo, společnost než se na první pohled zdá, a věřím, že si čtenář dešifruje tu zrůdnost v rouše beránčím. On je opravdu, vážení, rozdíl strkat do jednoho pytle „nebezpečnost fanatiků“  typu BinLadin, Hiller, Stalin od „nebezpečnosti fanatiků“ typu G.Brůna, Goedela, Edisona, von Brauna, Friedmana, Petříka apodobných. … možná by také mohlo vyjít za chvíli z hlavy tohoto muže Petera, že bolševník je stejný plevel jako brambory a stejný neřádi jsou černoši, cikáni, židi ( a laikové co nemají právo do ničeho kecat ).

To je souhrn problému mozku autora Petera.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Peter 31.12.2007 12:19

Re: Re: Problem autora - souhrn

Hmm, tak jsem to skutecne nemyslel. Pan Petrik neni nebezpecny protoze neni u moci, jeho spusom ysleni nebezpecny je. Co nas chrani pred sebou samimim je ze ani on a ani ja po moci nejdeme. Moje nebezpecnost je myslim o neco mensi nez uvdite ale pokud vam nebezpecny pripadam, lichoti mi to... Rasove veci mi nepodsouvejte, na to me malo znate. Peter

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Navrátil Josef 31.12.2007 12:34

Re: Re: Re: Problem autora - souhrn

Pane, já Vám nepodsouvám nic tím, že užiji „libovolný příklad“ k ukázce špatného Vašeho názoru. Věda je nástroj poznávání a také výsledek poznávání, ( občas i od fanatiků pokud jejich výsledky většina odborníků uznala za vědu dobrou ).  Věda ta je povinna si „vytrpět“ tisíce vadných teorií a vadných názorů ; věda je tak kvalitní jak do ní myslitelé přispívají a jak jsou jejich myšlenky uznávány-přijímány. Fanatismus ve vědě se objevuje zřídka a je tlumen, eliminován vždycky … a pokud by byly ve vědě jen tací jako Vy ( kteří vědu dělit na fanatiky a nefanatiky ), určitě by se tam v jednom pytli odsuzovali Stalinové a Einsteinové, např. kvůli xy a v jiném pytli chválili Roentgenové a Hitlerové kvůli yx. Kde berete právo soudu ? Berte si jen právo názoru ( né soudu ).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Peter 31.12.2007 12:43

Re: Re: Re: Re: Problem autora - souhrn

Z ceho soudite ze soudim? Tridim, mam nazor (a napal jsemze se mozna milim), pana Petrika jsem z jednoho uhlu pohledu odhadl, jeho nadseni pro jeho teorie je mi simpaticke, jen jsem si dovolil (a to Vam zda se lezi v zaludku) upozornit na urcitou nekriticnost jeho teorie a jeho spusobu jak ji buduje. Nic jsem nepsal o tom ze je uplne milna (to neumim posoudit), jen v mnoha zaverech mam dojem ze zjednodusuje a prispusobuje vse tak aby se mu to hodilo. Srovnani jeho fanatizmu z nekterimi perzaonami z vystorie a soucasnosti nemelo za cil ho degradovat, spis jen ukazat nebezpecnost toho pristupu. Urcite jsem neminil pana Petrika urazet, pokud to tak vyznelo, omlouvam se - neumim dobre vyjadrovat sve myslenky. Zda se ze Vam pripadam silne nebezpecny, dalsi dukaz meho spatneho vyjadrovani. Pokud se ale potrebujete za kazdou cenu na mne "vyradit", budu pro Vas urcite vdecny objekt. S pozdravem, nebezpecny Peter

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Navrátil Josef 31.12.2007 14:07

Re: Re: Re: Re: Re: Problem autora - souhrn

Pane, nemíním se na Vás vyřádit ... to ne..., ale můj účel byl, aby jste přemýšlel nad tím ,co jste řekl. Věty mají být autorem vždy formulovány tak, aby vypovídali ( co nejvíce ) jednoznačně smysl "co" má autor na mysli. Je vadou autora, že předládá mnohoznačný výklad svých slov. Přemýšlejte o tom.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 30.12.2007 22:42

Re: Rychlost světla

Předně, narušení Lorentzovy symetrie nezjistíte měřením času a vzdálenosti v jednom směru, ale porovnáním inteference světla ve Fabry-Perrotově rezonátoru v různých směrech. Všiměte si, že v M-M experimentu vůbec nejde o absolutní měření rychlosti světla,  i kdyby se v různých směrech lišila, točení interferometrem to neodhalí. M-M experiment se ostatně ani nesnaží měřit anizotropii rychlosti světla v různých směrech, ale její závislost na refenčním rámci a to je trochu něco jiného.

Navíc už určité indicie máme, např. mikrovlnné záření nejenom vykazuje Doppleruv shift, ale i polarizaci v různých směrech. A tu jen tak pohybem vůči referenčnímu rámci rozpínání vesmíru neodhalíte. A pak je zde MAGIC experiment, podle kterého se pro krátkovlnné záření začíná éter chovat jako disperzní prostředí, světlo v něm více kličkuje a ztrácí na rychlosti. Z teorie relativity žádný efekt normální disperze prostředí v krátkovlnné oblasti, natož dlouhovlnné nevyplývá. Tomu argumentu ve druhém odstavci jsem moc neporozuměl - říkáte, že když zahrnete Dopplerův posun, žádný přechod k absolutnímu pohybu nezaznamenáte? Vždyť právě ten Dopplerův je projevem toho absolutního pohybu, ne? Můžete to prosím upřesnit? 

Můj  odhad vlnočtu není vlnočtem, na kterém má mikrovnné záření maximum, ale vlnočtem, na kterém by mělo vykazovat největší Dopplerův posuv. To jsou dvě různé vlnové délky.

Krom toho jsou ty (zatím ovšem neprověřené) jevy, jako rozpínání iridiového metru, blednutí záblesků supernov apod, které do rámce éterové hypotézy dobře zapadají. A ta vysvětluje expanzi vesmíru jako jeho houstnutí, čímž současně klesá relativní rozdíl mezi hustotou hmoty vakua a viditelné hmoty, takže tato expanduje a rozpouští se. Konceptem hmotného prostředí to všechno objasníte jedním vrzem na dvou řádkách.

Takže se zavržením konceptu éteru bych nespěchal, může se nám ještě hodit.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

peak 30.12.2007 23:48

Re: Re: Rychlost světla

MM experiment by samozřejmě odlišnou rychlost světla v různých směrech zjistil, protože by se projevila různou vlnovou délkou v ramenech a tedy i různým fázovým posunem a následné i změnou interferečních vzorců (pominu nepravděpodobnou možnost, že se to změní právě o celý počet vln). A naopak pokud máme několik přímých měření rychlosti (v daném případě dokonce přímých měření frekvence a vlnové délky), u kterých není důvod předpokládat, že všechny probíhaly ve stejné orientaci vůči domnělému éteru, ale přitom daly stejné výsledky, pak z toho také vyplývá dost striktní horní mez pro to, jak by onen éter mohl ovlivňovat šíření elmg. záření.

O tom, co znamenají výsledky z MAGICu nechci spekulovat. Nevím o tom, že by už byla zcela ze hry možnost, že to zpoždění vzniká už u zdroje.

U mikrovlnného pozadí sice pozorujeme Dopplerův posun vůči záření černého tělesa závislý na směru (konzistentní s tím, že se pohybujeme určitou rychlostí vůči předpokládané vztažné soustavě zdroje toho záření), ovšem už nikoli na vlnové délce, což je ve sporu s Vaším předpokladem, že by různé vlnové délky měly být ovlivněny různě. Jestliže by maximum efektu mělo být na 17 mm a se zkracující se vlnovou délkou se zmenšovat až k nule (?), ale mezi 0,4 a 4,4 mm je nenulová hodnota a nikdo nenaměřil žádnou změnu, tak je to trochu divné ne?

Co se týče argumentu, že všechno vysvětlíte na dvou řádcích, tak bych připomněl bonmot, že každý problém má velmi jednoduché, všem srozumitelné, na první pohled neobyčejně lákavé, NESPRÁVNÉ řešení.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 31.12.2007 1:30

Re: každý problém má velmi jednoduché NESPRÁVNÉ řešení

Takto lze ovšem glosovat i oficiální závěr M-M experimentu: výsledek negativní, tedy éter není. Koncept nekonečně hustého éteru v zásadě nevadí žádné teorii, protože takové prostředí se měřitelně neprojevuje a odpovídá vlastně poli s nulovou hustotou hmoty.  Hustota vakua tvořícího náš časoprostor ovšem nekonečná není a měla by být srovnatelná s hustotou energie uvnitř černých děr (v 3D prostoru přibližně třetí mocnina Planckovy konstanty, čili cca 10E+90 kg/m3), takže by se měla projevovat měřitelnými efekty, jen velmi slabými.

Kdyby se lišila rychlost světla v různých směrech, pak by se ovšem lišila i rychlost virtuálních fotonů atomech tvořících ramena interferometru, ty by se zkrátily, resp. prodloužily podobně jako dráha fotonů v interferometru a zase bychom nenaměřili nic. Ostatně by se to mohlo vyzkoušet v případě, že by se ramena točila kolmo na gravitační pole Země (u podlahy se světlo šíří pomaleji, než u stropu, resp. zde vykazuje rudý posun podle GR)..

Co se týče MAGIC pozorování, jde je vysvětlit i současným modelem bez éteru a bez uvažování zpožděného zdroje. Např. se spekuluje, že gamma záření se rozptyluje na fotonech mikrovlnného pozadí kosmu (CMB) a vzniklé přechodně vznikající páry částic se před tím než zase zrekombinují pohybují podsvětelnou rychlostí. Ovšem v tomto výkladu už fotony CMB představují vlastně řídké hmotné prostředí.

Co se Dopplerova jevu týče, tam nevím o tom, zda by někdo měřil spektrální závislost toho posunu na vlnové délce. Určitě by stálo za analýzu. Jinak ale náznak Dopplerova posunu se údajně projevuje i u M-M experimentu ve viditelném světle, tedy při mnohem kratších vlnových délkách, jen se o něm příliš nemluví (v experimentech z roku kolem 1924 byla zjištěna denní závislost na měřeních údajně související s rotací země - srvn též analýzu zde).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 30.12.2007 18:54

Re: na začátku našeho zkoumání je OMYL

Ovšem, omyl je kauzální složka reality a jako takový je snadno falsifikovatelný. Je to jako ta hustá jemná ostrá fluktuace v kondenzující páře, co se tak hezky pravidelně vlní a matematicky jde takový pohyb snadno popsat. Když se však pokusíme pohyb takové vlny kauzálně vysvětlit, zjistíme, že k tomu potřebujeme čím dál víc izolovaných částic a vzdáleně souvisejících konceptů, až najednou zjistíme, že se nám poznání rozplynulo v chaotickém vnitřku éterové bubliny. Pokud se pokusíme vznik vesmíru zcela kauzálně vysvětlit od začátku, zjistíme, že k tomu budeme potřebovat nekonečné množství energie a hmoty. Takové množství nemohlo nikdy vzniknout samo od sebe kauzálním způsobem, muselo být "stvořeno".  Buch!

A to je právě ta podstata problému, který má vědecká komunita s konceptem éteruod samého začátku. Ukazuje jí totiž názorně, že deterministický popis přírody s vírou nejenže nekoliduje, on ji dokonce vyžaduje. Čim přesněji se budu snažit něco popsat, tim víc toho budu muset kolem zanedbat. Čim víc racionálna, tim víc víry. Pro dokonalý popis vesmíru se pak intuitivní, paralelistický a celostní přístup jeví zcela nezbytný. Ouvej, vědecký světonázor založený na striktním deteminismu takovým poznáním ovšem silně trpí..

Proto se vědecká komunita snaží tu chaotickou, nekauzální část fluktuací v páře zapřít, jak jen je to možné. Snaží se veřejnosti namluvit, že ten přísně kauzální popis reality, založený na striktní logice matematických rovnic je pro popis reality to nejlepší.

 Ano, J.Cimmerman je moudrý člověk.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M 30.12.2007 19:46

Re: Re: na začátku našeho zkoumání je OMYL

Mnoo..... Myslim, ze se nejak dobre neorientujete v tom, co jsou to modely a prirodni zakony a jaky maji vztah k realite.    ..  Rekl bych, ze vase tvrzeni  "...... Čim víc racionálna, tim víc víry. ..." je ulet.

Nepiste tak rychle. Prospeje je vam to.

A jeden dotaz ... nevim, jak jste star, ale jestli si pamatujete Kahudu a jeho mentiony ... jak se jeho metodicky pristup lisi od vaseho?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 30.12.2007 20:45

Re: jestli si pamatujete Kahudu a jeho mentiony

Řekl bych, že racionálno a intuice ("víra") jsou duální stránky jedné a téže reality.

Rychle píšu, protože je takový styl mého myšlení, mám tendenci vše rozebírat z mnoha souvislostí zároveň. Kdyby fyzici vzali v úvahu několik zdánlivě nesouvisejících jevů, známých už z Viktoriánské fyziky, jako je transformace superkritické páry, šíření energie v pěně, kapilární vlny na hladině vody apod. , mohli si ušetřit část tápání. Koneckonců, inteligentní jste tolik, kolik současných jevů a souvislostí dokážete vzít současně do úvahy. Nebo může vidět dál, protože myslíte rychleji, zato méně zeširoka. Ale optimální součin obou přístupů je jen jeden. Takže já tak trochu parazituji na specializaci současné fyziky, která dává docela dost prostoru pohledům, založeným na celostním přístupu.

Pana Kahudu si tedy rozhodně nepamatuji, takže nemohu srovnávat ale určitě se s ním seznámím. Nicméně, mě nezajímají ani tak teorie, jako realita. A na YouTube jsou desítky, ne-li stovky videí, kde v podstatě docela obyčejní lidé roztáčejí papírky, ohybají lžičky a pohybují na dálku sklenicema a docela se tím baví. A současná věda na to kouká a nic, staví urychlovače za milardy a honí se za vlastními přeludy....

Samozřejmě, všichni ti lidé můžou být podvodníci a využívaj triky, které neznáme - pak je to ale stejně náše ostuda, že to nedokážeme prokouknout. Nebo se k problému postavíme čelem a připustíme, že aspoň malé procento těch lidí nefixluje. A pak tu máme zcela legitimní prostor pro bádání a interpetace. Mozek je docela intenzívní mikrovlnka,  hlavou se nám odvádí až 15% tepla. Někteří živočichové, jako delfíni na tom dokonce založili svoji teplokrevnost. Mozek používaj nejen k dokonalé echolokaci, ale prostě si sním topí.

Moje otázka je, co se s takovou hustotou energie, přeměněnou na uspořádaný pohyb iontů vlastně děje? Jak se chovají vlny plasmatu, kde se většina iontů pohybuje uspořádaně, to celkem dobře víme. Ale co se děje v případě, že ten pohyb je uspořádán na malé vzdálenosti?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 30.12.2007 21:26

Re: co jsou to modely a prirodni zakony a jaky maji vztah k realite.

Je dost lidí, co i při výkladu fyzikálních jevů operují s pojmy jako informace, registr apod. Když se však podíváte blíže na šíření informace, vždycky uvidíte nějakou inerciální hmotu nebo aspoň energii, která jí slouží jako nosič. A pak se může zdát logické, že je zbytečné vymýšlet informatiku a samostatnou teori šíření informace, když tu máme fyziku, která ji tak pěkně popisue.

Éterová teorie jde ještě dál a zajímá se, čemu vlastně lidem ty informace slouží. A když to vezmeme do důsledků, většinou jim neslouží k ničemu jinému než "Harder, Better, Faster, Stronger"... Čili k intenzifikaci výměny hmoty a energie napříč civilizací. Když se ale podíváme na to, proč vznikají fluktuace a kapičky v kondenzující páře, zjistíme, že za stejným účelem: při chladnutí tepelný pohyb molekul přestává stíhat vyrovnávat šíření energie, tak se organizuje do hiearchických strukturních jednotek jako mravenci... namoutě, ty molekuly jsou vlastně docela chytré! A tvoří gradienty hustoty, podle kterých se energie šíří sice pomaleji, zato s vyšší intenzitou (proč, to už jsem vykládal o kousek dál).

Takže formování přírodních zákonů a teorií v lidské společnosti není principiálně nic jiného, než formování fluktuací hustoty v poli interagujících částic. Dokonce zde můžeme vysledovat řadu podobných souvislostí, např. mebrány ve vznikající pěně vytvářejí dva soupeřící povrchy, zatímco fyzikální teorie jsou pěkně duální a navzájem se perou (kvantovka vs. relativita, strunová teorie vs. smyčková teorie, věda vs. náboženství, atd...).

Čili éterová teorie považuje formování teorií jen za další pokračování fluktuací v silně odvozeném kauzálním časoprostoru, tvořeného společenským vědomím. Ale nejde v zásadě o nic abstraktního, jsou to stále ty dynamické fluktuace hustoty hmoty, jako v té superkritické páře a ve vakuu. Z toho pak vyplývají různé extrapolace, jako že vesmír je tvořen simulací inteligentní hmoty, nebo že maximální Božskou inteligence lze duálně vnímat jako absolutní chaos, atd.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Jasa 30.12.2007 20:30

Re: Re: na začátku našeho zkoumání je OMYL

Presny matematicky model vesmiru je nesmysl. Takovy model by ovsem nemel zadnou poznavaci cenu, nebot by mel vetsi hmotnost, nez vesmir, jeho interpretace a provereni by potrebovala daleko vetsi cas, nez zbyva vesmiru. To je jenom takove fyzikalni velikasstvi. Ve skutecnosti sedime vsichni pekne nizko pri zemi.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 30.12.2007 15:20

Re: Se světovou vědeckou obcí volám

Éterová teorii musí pro lidstvo představovat nějaké dávné archetypální trauma, protože skoro nikdo, komu o ní vyprávím se k tomu nepostaví normálně. Buďto je z toho konceptu upřímně šokován, nebo si z toho dělá srandu či jej zuřivě odmítá. Přítom každému musí být jasné, že šíření světla vakuem ve vlnách musí nějak s jeho inerciální povahou souviset a jde jen o to, vymyslet jeho strukturu, která by takové chování umožnila.

Podle mě taková struktura existuje a dokonce přímo vyplývá z částicovitého povahy toho prostředí, není třeba ji éteru vnucovat umělě. Má charakter velmi jemné a velmi husté, rekurzivní houby, podobné jako se tvoří při kondenzaci superkritické páry. Nevidím na tom konceptu nic geniálního, tím spíše je zarážející, že se ho nikdo za celou tu dobu ani nepokousil navrhnout. Nehledě na to, že věda popis vlastností této struktury již téměř uhodla nesmírnou oklikou přes složitou strunovou teorii. Proč ji ale neodvodila z požadavků na inerciální šíření energie je pro mě skutečnou záhadou.

• reagovat
• nahlásit příspěvek