ZEPHIR 3.1.2008 3:08

Re: Plasma a experimentální modelování éteru

Éterová teorie je príma v tom, že ji může na odpovídající úrovni rozšiřovat a aplikovat prakticky každý, je totiž primárně o hledání kauzálních souvislostí mezi různými jevy a objekty reality. Programátor může sestavovat dynamické částicové modely, matematik se může pokusit modelovat totéž rovnicema a eklektik o něm může alespoň filozofovat..

Ale pokaždé by ste se měli být snažit o logické pojetí problematiky a nefabulovat samoúčelně, ale snažit se o testovatelné předpovědi. Není totiž ani tak důležité, zda je éter takový či makový, ale co z toho vyplývá.

Vztah mezi plasmou a éterem není jen "zajímavý", lze ho doložit názorně. Tvorbu houbovitých fluktuací hustoty v systému mnoha vzájemně se odpuzujících a srážejících částic jde simulovat na počítači nebo modelovat pomocí superkritické páry, ale existuje ještě jeden zajímavý systém a to jsou tzv. plasmové krystaly, malé, stejnorodé částice vodivého materiálu, nabité tak, že se vzájemně odpuzují. 

Použitelnost takového plasma pro simulaci prostředí uvnitř černé díry je limitované stavem, kdy je hustota náboje tak vysoká, že se elektrony z jednotlivých částic odtrhávají a pohybují se pak nezávisle, ale myslím, že představuje docela dobrý nástroj pro experimentální studium velmi husté hmoty a tzv. nečásticové fyziky (viz též jediná zmínka o této záležitosti zde). Nečásticová fyzika je koncept rozměrově invariatní fyziky pole, tedy prostředí, které vypadá jako rekruzívní éterová pěna: stále stejně, bez ohledu na měřítko.

Protože fyzika plasmatu je u nás na dobré úrovni, a výzkum struktur plasmových krystalů představuje efektivní přístup ke studiu fyziky éteru.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 3.1.2008 4:32

Re: Použití nízkých teplot je způsob, jak izolovat vlivy éteru

To je pravda. Skutečnosti, že sebou atomy helia mrskají i při teplotě absolutní nuly a díky tomu helium za atmosférického tlaku neztuhne jde interpretovat jako Brownův pohyb částic v éteru. V poslední době se hodně rozšiřují modely vakua jako bosonového kondenzátu. Ne náhodou by měly mít vlastnosti bosonového kondenzátu i prostředí uvnitř hustých hvězd. Čím hustší, tím více jsou v takovém prostředí fluktuace hustoty stlačeny ze své původní vločkovité podoby do podoby nitkovité sítě, podél které se šíří jako vlny na hladině kapalin. Ty do prostředí pod hladinou zasahují tím méně, čím je to prostředí hustší, resp. jejich vlnová délka je kratší, takže se v něm šíří bez rozptylování a bez odporu. I tzv. vysokoteplotní supravodivost je založena na tom, že se elektrony nepohybují bosonovým kondenzátem volně, ale podél ohraničených struktur (vrstev), takže se nerozptylují na elektronech tvořících krystalovou mřížku supravodiče.

K energii éteru ovšem není tak snadné se dostat. V zásadě lze využít jen rozdíl energií, čili např. rozdíl energie vakua a energie viditelné hmoty. I tak je ale množství využitelné energie obrovské. Pokud se např. při energetických srážkách v urychlovači vytvoří kapička husté hmoty, tzv. strangelet, taková kapka do sebe nabaluje další částice podobně jako malá kapička rtutí. Uvolněné množství energie by zbytek zeměkoule rozmetalo, otázka je, jak je využít pro mírové účely. Éterová teorie v tom směru nabízí aspoň koncepci, jak postupovat.

Za normálních podmínek probíhá spojování malých částic hmoty obtížně, protože se navzájem odpuzují v důsledku povrchového napětí. Vysoká hustota vakua v okolí černých děr působí tak, jako kdybychom kapky rtuti převrstvili těžkou kapalinou, která sníží rozdíl hustot a díky tomu se spojují snadněji, hmota padající do černé díry se rovnovážně vypařuje na záření. Kdyby se hustotu vakua podařilo zvýšit určítou kombinací magnetického a gravitačního pole, mohla by konverze hmoty na záření probíhat i za normálních podmínek.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 3.1.2008 2:03

Re: článek

Děkuji. Většina teorií vzniká z určité vize, na kterou se nabalují další argumenty. Takto vznikala i teorie strun, kolem ústředního předpokladu, že částice jsou tvořené vibrujícími 1D útvary. Elastické vlastnosti vakua jsou odvozeny z Maxwellovy teorie elastického prostředí jako permitivita a permeabilita vakua.

Za zmínku stojí, že charakter vibrací, který lze odvodit z Maxwelllových rovnic odpovídá vlnění husté elastické matrace, tvořené molitanovou pěnou. Pěna se při smáčknutí v každém místě promáčkne "do šířky", každé vlně elektrostatické složky odpovídá vlna složky elektromagnetická, která je kolmá a zpožděná o půlperiodu.

Pokud budeme hopsat po molitanové trampolíně, bude se při dopadu torzně prohýbat. Zde podobnost vakua a molitanu končí, protože molitanová pěna je velmi lehká, v její odezvě na deformaci se uplatňuje jen elasticita. Podobně při šíření vírového kroužku pod vodou se zase uplatňuje jen setrvačná složka, protože voda je velmi málo stlačitelná. Vakuum však může kmitat spirálovitou torzní deformací, která je příčinou tzv. náboje, protože vykazuje symetrii  (helicitu). Náznaky takovéhoto chování jsou důsledkem setrvačnosti prostředí, i vírové kroužky v kapalině tvoří parazitní víry kolmé na původní rovinu rotace, jsou ovšem slabě vyjádřené,

To si lze představit tak, jako by každá bublina v molitanu byla vyplněna ještě hustší pěnou a tedy se lokálně chovala jako samostatná matrace. Existence a propagace náboje vyžaduje zavedení skrytých dimenzí vakua, protože 3D elastická hmota takto vibrovat nemůže. Už z charakteru vibrací pole lze tedy usoudit leccos o charakteru hmoty, která je tvoří.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Peter 3.1.2008 7:57

Re: článek

Zadefinovani konstantni rychlosti svetla neni lidsky vymysl uplne bez duvodu. Vyslo to z prirody. Zda se ze pokud si to takto budeme predstavovat, tak budeme tomuto svetu rozumet a budeme v nem umet predvidat chovani veci v nem. Je to postulat ktery umoznuje (zatim) nejlepsi interpretaci sveta, Jine interpretace zda se (a i ta pana Petrika) nejsou tak konzistentni. Pokud se ukaze ze jsou lepsi, nevidim duvod je neakceptovat. Zatim az tolik nepresvedcili, ale nejsme tak moudri aby jsme mohli vyhlasit ze stavajici predstava je jedina spravna. Jine modely ale musi do sebe zahrnout dosavadni lidskou skusenost a pozorovani, o co se pan Petrik snazi, obcas vic a casto min uspesne. Zatim nepresvedcil. Cim vic do jednotlivych oblasti fyziky vidite, tim hur se nektere uvahi pana Petrika daji naaplikovat na pozorovane. Nepotrebujete ani hodne siroke znalosti aby jste videli ze obcas ty uvahy pokulhavaji. Dalsi problem pana ptrika a jeho uvah je (jak to tu tak obcas ctu), ze zavadeji podstatne vic definici, nac ma stavajici fyzika, a jsou to definice, umele stejne jako ta o konstantni rychlosti svetla. S pozdravem, Peter

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 3.1.2008 9:37

Re: Zadefinovani konstantni rychlosti svetla neni lidsky vymysl

Samozřejmě, a taky vám ho nikdo nebere. Éterová teorie takový poznatek ani nijak nevyvrací, pouze poukazuje na skutečnost, že jde o triviální důsledek toho, že při jisté skupině pozorování pro měření intervalů prostorou a času používáme totéž vlnění, které je předmětem pozorování. Např. pokud budem měřit rychlost světla ve sklenici vody, kde metr bude tvořit laser naladěný na vlnovou délku a hodiny budou pracovat na tomtéž principu, pak tím, že v té sklenici rozpustíme navíc kilo cukru bude mít jediný důsledek, že frekvence hodin klesne spolu s vlnovou délkou, používanou k měření prostoru, takže rychlost světla zůstane jakoby stejná. To je ovšem ztráta informace, protože ve skutečnosti rychlost světla v té sklenici poklesla a spolu s ní řada materiálových konstant toho sladkého prostředí.

Ve skutečnosti se můžeme stejně dobře na celý systém dívat z druhé strany symetricky zvenku, ale takový pohled ve fyzice dosud chybí. Místo toho jej nahražuje kvantová mechanika, formálně nekompatibilní s teorií relativity, zatímco éterový pohled je konzistentní z obou stran (čímž netvrdím, že i jej nelze dále zobecnit).

Pokud tvrdíte, že pan "Petřík nepřesvědčil", pak se dopouštíte demagogie, protože jste vynechal slůvko "MNE". Co si o tom všem myslí ostatní čtenáři objektivně vzato NIC vědět nemůžete. Stejně tak tvrdíte bez dalších argumentů, že se některé "úvahi" nedají aplikovat na pozorování. Bez konkrétního příkladu pouze bájíte, stejně jako výroky o počtu definicí.

Zkusil jste je spočítat a porovnat s počtem definicí stávající fyziky? Snad si nemyslíte, že diskusi s Vámi mohu brát vážně.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Navrátil Josef 3.1.2008 14:25

Re: článek

Škoda, že nikdo nemá zájem uvažovat tak, že „konečnost-strop" rychlosti světla má jiné vysvětlení, jiný důvod, než se dnes popisuje ve fyzice. Pokud si zvolíte za jednotku délky interval délkový velký 2,9979246 .10E8 ; a ponecháte za jednotku času interval časový 1,0 …a tyto poměry napíšete jako céé = 1/1, pak teprve můžete květnatě/vějířovitě  smysluplně rozvíjet úvahy o tom „co a jak“ se ve vesmíru děje a… a pak už máte blízko ke zjištění, že : ve vesmíru, ve kterém neexistuje hmota ( ten panuje před Treskem ), že takový má pouze nezakřivený časoprostor tj. totálně euklidovský a právě v takovém je  c = 1/1 = 0/0 = inf/inf  ( c&#710;3 = 1&#710;3 / 1&#710;3 ) a tedy takový vesmír už po Třesku neexistuje. Po Třesku nastalo „křivení“ čp a tím i „vznik-zjevení se hmoty“ ( protože i ona je multizakřiveninou čp v lokálním provedení do elem.částice ) a tím i nastalo „odvíjení času“, neb v < c , což není nic jiného než realizace nejednotkového poměru  v = 0/1 = 1/inf. ( inteligenti pochopí, že zápis je zjednodušen ) čili, realizace „křivení-vlnění" čp z  c =1/1 na  v = 0/1…že vzniká tím něco čemu se bude říkat >rychlost< vééé a ta bude vždy menší než cééé. (( vesmír sám vůbec neví co je to rychlost, ale ví, že bod se posouvá po dimenzi délkové jinak, jinými intervaly než po dimenzi časové a to je ono křivení-vlnění poměrů dimenzí veličin jakožto princip vývoje vesmíru ))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Navrátil Josef 3.1.2008 14:27

Re: Re: článek

zde

http://www.hypothesis-of-universe.com/docs/g/g_014.doc   se o tom povídá podrobněji  a tam vize 148, 150, 152, 169, 172

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 4.1.2008 0:49

Re: „konečnost-strop" rychlosti světla má jiné vysvětlení, jiný důvod

To co popisujete není vysvětlení konstantní rychlosti světla, ta vyplývá z toho, že rychlost světla ovlivňuje velikost metru a rychlost hodin použitých k měření. Pokud třeba založím rychlost zvuku na měření vzdáleností a času rezonátory v lahvi natlakované dusíkem, pak můžu tlak v lahvi měnit zcela libovolně, aniž naměřím jakékoliv změny v rychlosti zvuku a nic pozoruhodného na tom není.

Vznik hmoty křivením dimenzí nevysvětlíte, pokud nevysvětlíte, proč ke křívení dimenzí dochází (psaní rovniček jako v = 0/1 = 1/inf vysvětlením není, ani kdyby měly smysl, rovnice je vždycky jenom popis reality). Podle vlnové teorie éteru je to důsledek optických jevů v nehomogenitách hustoty éteru. Kdyby nehomogenity nebyly, nebudeme moci ani pozorovat realitu, z čehož vyplývá, že realita je principiálně vždycky aspoň trochu zcurvená.

Teorie éteru vysvětluje "vznik hmoty" při velkém třesku úplně stejně, jako vznik kapiček při kondenzaci páry, čili tím, že ta hmota zde již byla dávno předtím, jen její část zkondenzovala. Z hlediska kauzality není možné vyrobit něco z ničeho.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Navrátil Josef 4.1.2008 12:41

Re: Re: „konečnost-strop" rychlosti světla má jiné vysvětlení, jiný důvod

To co popisujete není vysvětlení konstantní rychlosti světla, ta vyplývá z toho, že rychlost světla ovlivňuje velikost metru a rychlost hodin použitých k měření. Nemáte pravdu. Vysvětlím po sté : Všechny objekty hmotné ve vesmíru nějak zakřivují čp. Čili naopak : kdyby ve vesmíru nebyla žádná hmota, byl by vesmír tedy čp totálně nezakřivený euklidovsky rovný do všech dimenzí a …a v takovém by ale mohl putovat foton, všechny fotony, tedy veškeré záření poTřeskové ( nehmotné ) rychlostí cééé = 1/1. a…a nikdy ne vyšší právě proto, že v nezakřiveném čp si můžete zvolit jednotku ( délky ) libovolně velkou, ale musíte dodržet zákon „plochosti“ ( euklidovosti  tím že POMĚR

jednotek délkové a časové musí být jedna ikdyby jejich intervaly byly libovolně velké. A tato logická úvaha jasně říká, že „vše co ve vesmíru hmotní“ to ztrácí rychlost cééé, mění se na vééé, čili se čp křiví. Křivení čp je důvodem vzniku hmoty z fotonů ( nehmotných )…cééé = 1/1 nelze překonat jiným poměrem intervalů, veškeré poměry jiné jsou  véééčkem ( pro hmotu ) a pokud by poměry byly c*>c ( tachyony ), pak by nešlo o tento náš vesmír.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Navrátil Josef 4.1.2008 12:55

Re: Re: „konečnost-strop" rychlosti světla má jiné vysvětlení, jiný důvod

(citace) Vznik hmoty křivením dimenzí nevysvětlíte, pokud nevysvětlíte, proč ke křívení dimenzí dochází (psaní rovniček jako v = 0/1 = 1/inf vysvětlením není, ani kdyby měly smysl, rovnice je vždycky jenom popis reality).

(reakce) Vysvětlil bych, ale zde na to není dobré tech. prostředí ...nemohu vkládat obrázky ( neumím to ) - přesedlal bych výklad na Mageo, ale tam mě zase nepustíte a na jiných auditech by se zase na debatu napojily krysy-hyeny a zvrhne se to do smradlavostí ( Pokud na mě někdo mluví slušně i já s ním mluvím/debatuji pekně mírumilovně a v pohodě ...což jste doposud nepochopil  )

• reagovat
• nahlásit příspěvek

peak 5.1.2008 1:13

Re: Časoprostorové variety a éterová pěna

//Fyzici se ale zabývají převážně topologickými varietami,...// Řekl bych, že se zabývají hlavně (pseudo-)riemannovskými varietami a čistě topologickými vlastnostmi se zabývají poměrně zřídka. //Třeba povrch hrnečku s ouškem a pneumatiky je jedna a ta samá varieta.// Čistě topologicky ano. Geometricky nikoli (i když jsou asi difeomorfní).

//... k povoleným tranformacím patří i ty, při kterých se variety navzájem prostupují jako duchové.// Asi jste myslel transformace, kde varieta prostupuje sama sebe. Takové povolené nejsou. I když občas se musí používat, pokud ji chcete reprezentovat v běžném prostoru o malém počtu dimenzí. //...Příkladem je tzv. Kleinova lahev... Říká se jí nesouvislá, protože obsahuje ouško, kterého není možné se spojitou tranformací zbavit.// Neříká. Kleinova láhev je souvislá. To "ouško" způsobuje, že není jednoduše souvislá. //Navíc se označuje jako uzavřená, protože nejde obrátit naruby.// Opět chyba. Uzavřená (ve smyslu kompaktní bez hranice) sice je, ale s obracením naruby to nesouvisí. Tady jde o to, že není orientovatelná, nelze rozlišit něco jako vnější a vnitřní povrch.

//V tom okamžiku se pojem uzavřenosti začíná odchylovat od naší každodenní zkušenosti. Např. koule je otevřená varieta, protože jde šikovným trikem za dodržení uvedených pravidel obrátit naruby.// Koule (ať už ve smyslu povrch nebo vnitřek bez povrchu) je vždy kompaktní a tedy uzavřená varieta. Nikdy otevřená. //S balónkem, byť nekonečně pružným něco podobného nedokážeme.// To záleží na tom, v jakém prostoru to provádíme.

//Pokud budeme chtít demonstrovat všechny geometrické vlastnosti variet, budeme se muset uchýlit k jedinému známému artefaktu, a to jsou membrány pěny...// Můžete popsat, jak pěna demonstruje geometrické vlastnosti, řekněme, reálné projektivní roviny? Nebo nějaké Calabi-Yauovy variety?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 5.1.2008 8:51

Re: jak pěna demonstruje...Calabi-Yauovy variety

Reálný balónek neobrátíte naruby podobně jako sférickou varietu, to je možné provést pouze s bublinou pěny, vyplněné kondenzovatelnou fází. Pěna je stejně jako C-Y varieta povrch, který minimalizuje povrch k objemu. Současně se chová jako vodní hladina, na kterou se promítají vibrace objemové fáze. Příkladem projekce C-Y variet do 2D jsou kaustické křivky promítané světlem přes vodní hladinu na dno bazénu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

peak 5.1.2008 18:05

Re: Re: jak pěna demonstruje...Calabi-Yauovy variety

//Reálný balónek neobrátíte naruby podobně jako sférickou varietu,// "Reálný balónek" ve smyslu povrchu n-rozměrné koule lze obrátit naruby ve smyslu, že spojitou transformací obrátím normálové vektory do opačného směru, v n+1 a více-rozměrném prostoru. A navíc povrch koule je sám o sobě speciální sférická varieta s triviální fundamentální grupou (pro n>=2), takže pokud lze obrátit naruby každou sférickou varietu, musí jít obrátit i balónek.

//to je možné provést pouze s bublinou pěny, vyplněné kondenzovatelnou fází.// Někdy se sejdeme a ukážete mi to v praxi, ne?

//Pěna je stejně jako C-Y varieta povrch, který minimalizuje povrch k objemu.// Aby bylo možno mluvit o povrchu, musí být daná varieta vnořena do větší variety. Kam tu Calabi-Yauovu varietu vnořujete, abyste mohl mluvit o objemu, který obklopuje?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 5.1.2008 19:17

Re: pokud lze obrátit naruby každou sférickou varietu, musí jít obrátit i balónek

To je právě špatná úvaha, protože reálný balónek nikdo obrátit naruby schopen není. Ale totéž si lze představit pro mýdlovou bublinu vyplněnou párou nebo vakuem, proto je jasné, že fyzikální předlohou časoprostorové variety je právě pěna.

Z modelu rekurzívních fluktuací vlnové teorie éteru vyplývá, že každá pěna je tvořena vnořenou pěnou ještě hustší. avšak tvořenou stejným mechanismem. Čili vaše úvaha je zcela správná a v kontextu éterové teorie lze dokonce ukázat, že rekurzivita je nezbytným předpokladem toho, aby takový model vůbec mohl fungovat.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Navrátil Josef 2.1.2008 13:07

Re: Neschopnost zachytit gravitační vlny je selháním všech současných teorií.

Dotaz : jsou-li gravitační vlny vlny, pak jakou by měly mít frakvenci a jakou vlnovou délku ? Anebo jsou tyto patametry proměnné ? ..a proč ?

Poznámka : Srnka umí řešit vlny ( na hladině rybníka ) éterem a tak by mohl taky pomoci odpovědět na mé otázky ( a přetrumfnout zde odpovědí vědce ).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Zephir 2.1.2008 15:54

Re: Gravitační vlny

Podle klasické teorie relativity by se gravitační vlny měly šířit rychlostí světla. Vlnová délka pak závisí na frekvenci pohybování jejich zdroje, pokud třeba kmitne nebo se otočí jednou za vteřinu, pak by vlnová délka měla činit 300.000 km/sec. Frekvence pozorovatelných zdrojů gravitačních vln by měla být v rozsahu 10 - 1000 Hz, ale samozřejmě takové vlny vyzařuje i jakákoliv soustava hvězd, které se kolem sebe otočí třeba i jen jednou za rok, jen ty vlny jsou potom příliš slabé.

Existence gravitačních vln už byla prokázaná nepřímo a dokonce za ten důkaz byla udělena Nobelova cena. V roce 1974 astronomové Russell Hulse a Joseph Taylor prokázali, že dvojice vzájemně se obíhajících pulsarů PSR1913+16 pomalu zvyšuje svoji frekvenci, protože se k sobě postupně přibližuje tím, jak ztrácí svoji energii vyzařováním gravitačních vln a to zpomalování podle teorie relativity odpovídá vyzařování hmoty Vzdálenost a hmotnost kvasarů je s dostatečnou přesností známa, takže ten úbytek hmoty jde spočítat. Později ty výsledky byly revidovány a byla nalezena shoda lepší než 1%.

Takže vyzařování energie gravitačními vlnami je mimo diskusi a každá alternativní teorie by ten úbytek energie měla být schopná vysvětlit se stejnou, ne-li lepší přesností. Bylo by ostatně divné, kdyby třeba nějaká dvojice částic anihilovala tak, že by se odpovídající změna gravitačního pole projevila v celém vesmíru naráz, příroda se takhle nechová. To, že se gravitační vlny zatím nedetekovaly přímo mě zase tolik netrápí, protože jejich intenzita leží pod mezí citlivosti doposud používaných aparatur. Takže zatím spoléháme, že náhodně zachytíme nějakou kataklyzmatickou událost - s tím, že zaznamenáme vlny od známých zdrojů, jako je např. ten PSR1913+16 se bohužel zatím nedá počítat.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Medvídek 2.1.2008 16:54

Re: Re: Gravitační vlny

Co se zpomaluje? Víte co jste napsal? ............dvojice vzájemně se obíhajících pulsarů PSR1913+16 pomalu zvyšuje svoji frekvenci, protože se k sobě postupně přibližuje tím, jak ztrácí svoji energii vyzařováním gravitačních vln a to zpomalování............. Napsal jste, větu: to zpomalování podle TR. Jaké zpomalování jste však nikde nevysvětlil.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Peter 2.1.2008 17:26

Re: Re: Re: Gravitační vlny

Zdravim, ze se neco zrychluje nebo spomaluje, a jestli je to teorii relativity nebo ne to je jedna vec, jsem vdezny za ty prispevky. Co me na te zahade, ze jsme to zatim nedetekovali, zajima vic, je jak uz jste napsali: jakou ty vlny budou mit amplitudu a frekvenci v te vzdalenosti v jake se od zdroje nachazime a k tomu citlivost nasich pristroju. Pokud si pamatuju zatim si vedci nejvic troufali na na jednorazove vlny pri vybuchu supernovi nebo necem jinem velkem. A tu je problem: aby se neco mohlo zmerit musime mit dost citlive pristroje, dobre skalibrovane nebo zladene, a na hodne vzdalenych mistech Zeme. A taky musime v tom case prave merit. A pokud merime dohromady 10% casu rocne tak je tezke neco zachytit. Navic i kdyz se neco zmeri, musi se vyloucit nahoda nebo neco jineho. Rika se ze az kdyz se neco zmeri cca 5 az 7x, da se povazovat dane mereni za potvrzene, opakovatelne, Kdyz tohle vsechno zvazime, je takove mereni garvitacnych vln dost narocne. Nechci vedce v teto oblasi obhajovat, ale kolik za poslednich 20 let jsme meli k dispozici vybuchu supernov v nasem okoli? Doprejme jim jeste nejaky cas, snad... Taky jsem slysel ze gravitacni pusobeni na sebe potvrzovali na obezne draze nejak, ale nejsem si jisty jestli to neni sprava radia Jerevan. A nevim jestli to souvisi s gravitacnymi vlnami. Peter

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 2.1.2008 18:27

Re: Re: Re: Re: Gravitační vlny

Samozřejmě, jako přímý důkaz gravitačních vln bude možné považovat teprve fakt, že namíříme detektor na nějakou dvojici kvasarů nebo pulsarů, která by měla takové vlny vysílat a pak vlnu téže frekvence budeme zachytávat v režimu 24/7, čili neustále. Tady vidím problém v tom, že gravitační vlny se jako podélné vlny mohou vakuem dispergovat na podstatně menší vzdálenosti, než vlny světla.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Tetřívek 3.1.2008 17:00

Re: Re: Re: Re: Re: Gravitační vlny

To, že se někde v dálce několika světelných let ztrácí záhadným způsobem hmota vzájemně rotujících dvou-hvězd,  může být důkazem existence gravitačního vypařování hmoty těch hvězd? Není to však důkazem platnosti TR. V každém případě, TR musí být prokazatelná ve více případech, než jen v takovém jediném výjmečném případě. Ale vy jste zřejmě relativistický maniak, takže TR je pro vás vždy jediné možné vysvětlení?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 3.1.2008 17:30

Re: TR musí být prokazatelná ve více případech

Samozřejmě, takových dvojic bylo v průběhu času nalezeno mnoho a řada z nich umožňuje ověřit předpověď TR ještě mnohem přesněji, např. PSR J0737-3039A a PSR JO737-3039B.

Relativitu lze experimentálně zpochybnit snáze, než vyloučením existence gravitačních vln.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 4.1.2008 4:13

Re: Éter a složené interakcí

Na každou interakci v éteru se můžeme dívat jako na synergický výsledek dvou nebo více dalších interakcí. Např. existence vln na hladině neznamená, že se energie nemůže šířit i pod hladinou nebo nad ní. Voda je ale příliš málo stlačitelná, vzduch je zase moc lehkej na to, aby mohly přenášet větší hustoty energie. Pojem hustota energie je ale dost relativní, když jej vztáhneme na zakřivení časoprostoru, resp. gradient hustoty, který tvoří prostředí pro její šíření. Takže to, že se při explozi na vodní hladině největší podíl energie šíří právě v povrchových vlnách, ne pod hladinou ani vzduchem je důsledek jen toho, že vodní hladina je tvořená výrazným gradientem hustoty, časoprostor je v daném místě silně zmáčknutý a zdeformovaný, proto se tímto místem energie šíří výrazně pomaleji, zato s větší hustotou, než v obou fázích které ten gradient tvoří.

Existence časoprostoru tedy vždy vyžaduje přítomnost nějakého gradientu hustoty a je charakterizovanej šířením interakce, která je díky zakřivení časoprostoru výrazně silnější, než prostý součet interakcí šířící se ve fázích, které ten gradient tvoří. Všechny interakce ve Vesmíru jsou tedy složené z dalších. Třeba tzv. silná jaderná interakce je výslednicí povrchového napětí na povrchu atomových jader a je silnější než slabá jaderná interakce i interakce elektromagnetická, které ji tvoří. Podobně by složením elektromagnetické interakce a gravitace měla vzniknout tzv. gravitoelektromagnetická interakce, která se projevuje při pohybu nabitých částic nebo hmotných částic v magnetickém poli a měla by být výrazně silnější než součet obou původních interakcí.

Existence gravitoelektromagnetické interakce byla poprvé předpovězená Heimovou teorií a experimentálně pozorovaná při  rychlém zabrždění elektronů v supravodiči rotujícím v magnetickém poli. Již předtím ale byly pozorovánu antigravitační účinky supravodiče rychle rotujícího v magnetickém poli. Gravitomagnetická síla má předpokládané využití pro konstrukci létajících talířů.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 2.1.2008 22:21

Re: Vakuum jako ideální metamateriál

Při pohledu na kosmické dálavy náš jistě zarazí, jak jsou obrovské. Vesmír by tak přirozeně vůbec vypadat nemusel, mohl by třeba být zahalený oparem, kterým by se světlo hvězd rozptylovalo. Namísto toho k nám dorazí foton i z té nejvzdálenější hvězdičky pozoruhodně nezdeformovaný, takže můžeme sledovat tvar objektů ve viditelném světle prakticky nezdeformovaný..

Toto ideální chování ztěžuje pochopení materiální povahy éteru. V infračerveném nebo dokonce mikrovlnním světle by byl pohled na vesmír úplně jiný. Objekty by byly rozmazané a polarizované, v případě mikrovln by se mihotaly, jako kdybychom na vesmír koukali přes mihotající se vrstvu vzduchu nad táborovým ohníčkem. V případě velmi krátkých vlnových délek bychom zase viděli vzdálené oblasti vesmíru zahalené v mlžném oparu a obrysy vzdálených objektů by vykazovaly chromatickou vadu. Modrý opar místo toho vnímáme jako jemnou spršku kosmického záření, tetelení éteru jako mikrovlnné pozadí.

Schopnost vakua přenášet fotony vzdálených objektů bez zkreslení lze pochopit pomocí konceptu éterové pěny a tzv. metamateriálů. To jsou látky, které světelnou vlnu samy fokusují. Jsou většinou tvořený houbovitou strukturou, s dutinami vyladěnými na vlnovou délku procházející vlny, která v nich rezonuje v příčných evanescentních vlnách z dutiny do dutiny. Normální metamateriály mají ovšem dutiny o pevní velikosti, proto se efekt projevuje jen v úzkém rozmezí vlnových délek. Vakuová pěna se ale při dopadu energie zahušťuje a její dutiny se zmenšují, takže zůstávájí stále vyladěné na vlnovou délku procházejícího světla..

Nabízí se otázka, zda takové chování vakua nemá zvláštní význam pro rozvoj života ve vesmíru, protože umožňuje, aby na každou oblast kauzálně působilo mnoho vlivů současně . Na druhé straně je zřejmé, že vesmír vnímáme na velkých vzdálenostech prázdný prostě proto, že silně deformované časoprostory uvnitř částic a hustých hvězd nevnímáme jako další rozlehlé prostory, ale jako materiál,  kterém energie rozptyluje.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Peter 3.1.2008 7:48

Re: Re: Vakuum jako ideální metamateriál

Tato uvaha je asi spatna, pokud by se mi pena vyladila na jednu vlnovou delku, pro ostatni by vyladena nebyla, my pozorujeme cele spektrum vlnovych delek svetla. Pokud by jsme meli tuto uvahu dal rozvijet, tak jen pro monochromaticky obraz sveta. Musite si uvedomit (co urcite si uvedomujete), ze kazdum bodem vakua proleta svetlo vsemi smery a vsech vlnovych delek. Z vetsiny oblasti vesmiru pozorujeme svetlo neskreslene pro pomerne siroke spektrum, v nekterych smerech nam "zaclani" mezihvezdna hmota vyssi koncentrace. Takze vesmir je "temer" pruhledny, do jake miri asi ted neumime posoudit. Jakakoli i mala netrasparentnost by nam pozorovane spektralni okno rozrtristila na silne nehomogenni transparenci po vlnovych delkach a nejspis i po smerech. Peter

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 3.1.2008 9:50

Re: Pokud by se mi pena vyladila na jednu vlnovou delku

Proč by se nemohla vyladit? Velikost bublin v kvantové pěně souvisí s hustotou energie tak, že pokud se frekvence vlnění zvýší, velikost bublin adekvátně zmenší. Při třepání pěna zhoustně, třepeme-li rychleji, zhoustne více. Samozřejmě, každá linearita má své meze a proto se pro velmi krátké a dlouhé vlny vakuum přestává jako metamateriál chovat a začíná světlo rozptylovat.

Otázka je, co si představujete jako velmi krátké a velmi dlouhé vlny v prostředí s efektivní hustotou hmoty v řádu 10E+96 kg/m3.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 2.1.2008 18:51

Re: Napsal jste, větu: to zpomalování podle TR

Jasně, mělo to být zrychlování frekvence obíhání, samozřejmě. Děkuji za upřesnění.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

ZEPHIR 2.1.2008 21:38

Re: TR je užitečná terorie je přinejmenším přehnané

Fyzikálně relevantní teorie je pouze taková, která je založená na konečné sadě postulátů a předpokladů. Kdyby nebyla, nebylo by ji možné potenciálně odlišit od jiných teorií. To mám např. za zlé teorii superstrun, protože teoretici svíraný obavama o granty jsou ochotný za strunovou teorii považovat cokoliv, i teorie, které si vzájemně odporují, o testovatelnosti nemluvě.

Protože však nikdy nemáme zaručeno, že postuláty určité teorie jsou úplné, nebo si snad dokonce neodporují (a to pomocí teorie, která je použivá nezjistíme), vyplývá z toho Goedelův princip neúplnosti. V každé teorii jde dospět k vzájemně nejednoznačnému řešení, např. strunová teorie ve své obecné podobě vede na 10E+500 možných variant, což efektivně znamená, že ji nejde v této globální podobě otestovat a nemá předpovědní hodnotu.

Vlnová teorie éteru tento problém obchází tím, že je to implicitní, sebevztažná teorie, která se rekurzívně odvolává sama na sebe. Podmínka rekurzívnosti je pak přitom ta, která nám umožňuje říct, které řešení je správně: musí být použitelné opakovaně v dalších úrovních. Zavedením rekurzivity jde udělat fungující teorii všeho z jakéholiv teorie. Např. pokud budeme každou kvantovou vlnu považovat za objekt složený z dalších kvantových vln, dostaneme kvantovku, která bude fungovat nejenom na papíře.

Podobně je tomu s teorií relativity, která ve své současné podobě správně říká, že každá energie je ekvivalentní hmotě a každá hmota tvoří zakřivení časoprostoru. Dokonce říká, že tomuto zakřivení odpovídá určitá hustota energie. Ale už neříká, že tato energie je zase ekvivalentní další podílu hmoty, která spoluvytváří další zakřivení časoprostoru, které do určité míry působí proti zakřivení, které to zakřivení vyvolalo, ale o kousek dále.

Teorie relativity je teorie, která je ve svých formálních důsledcích vlnové teorii éteru velmi blízká, ale protože je formálně odvozenější a složitější, není tak snadné ji rekurzívně zobecnit. A to přirozeně vnáší do fyzikálního modelu chybu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek