RECENZE: Otomar Dvořák, Bod návratu
Nemám nic proti v posledním desetiletí jak houby po dešti expandujícím subžánrům, které zastupují odvážné literární experimenty. Všem těm, které jsou minimálně trochu weird, a aby na sebe určitě upozornily, označují se za new. Vlastně jsem jejich nadšeným fanouškem. Ale přesto je velmi příjemné, když se člověku dostane do rukou nová kniha, plná jaksi staré a takříkajíc poctivé literatury. Takové příběhy, které nevystoupily z autorových psychopatických nočních můr, ale z jeho hluboké vášně pro čistá dobrodružství. Otomar Dvořák prostě ví, co chceme, a rád nám to poskytne.
Povídková sbírka Bod návratu je osmým svazkem edice Paralelní světy nakladatelství Triton, jejímž úkolem je vytvořit (doslova) jakousi abecedu současné české sci-fi a fantasy špičky. Kompozičně je, zdá se, výběrem toho nejlepšího z Dvořákova díla, což se – z hlediska soudržnosti – podepisuje na možnosti jejího vřelého přijetí spíše negativně. Zastoupeny jsou povídky ze staré školy sci-fi, dobrodružné příběhy z divokých jihoamerických krajů, ve kterých by klidně mohl hostovat Indiana Jones, a místo se našlo i pro autorské hříčky. Kniha tak v sobě spájí minimálně dva různé literární směry a i přes nespornou kvalitu všech zastoupených povídek tak hrozí, že fanoušky jednoho či druhého směru ostatní texty zklamou. Jste-li ale otevřeni potěšení ze všech stránek toho, co se v porovnání s v prvním odstavci uvedenými žánry dá nejlépe označit asi jako kvalitní řemeslo, není důvod váhat.
Sborník otevírají čtyři povídky, zastupující klasickou sci-fi, příběhy, které se snad do nekonečna recyklují, ale přesto si je vždycky rádi přečteme. V Bodu návratu tak na příběhu jedné vesmírné lodi prožijeme srážku času běžícího z minulosti do budoucnosti s opačným a zakusíme malost člověka proti zákonům nekonečného vesmíru.
Údolí obrů klasicky staví na vrozené lidské ignoraci ke všemu kolem a jeho hrdinové si teprve tváří v tvář možné smrti mezi živými kameny (jsou-li to kameny a žijí-li vůbec) uvědomí, že ve vesmíru nejsou sami a měli by se podle toho chovat.
Následující povídky, Nesmrtelní a Ti, kteří zůstali uvnitř, tvoří sourodou dvojici. V obou se vedle sebe nachází malé, bezmocné formy života a jakési vyšší entity, jejichž tajemství se ti menší snaží možná odhalit, ale hlavně se snaží v jejich područí přežít. Lidé se postupně ocitnou na obou stranách barikády.
Novela Hora démonů je určitě vrcholem antologie, příběh, o jakých rádi sníme, ale jen ti nejodvážnější z nás by jej možná chtěli zažít. Vypráví o cestě za tajemstvím starého profesora, který učinil kdesi v horách Jižní Ameriky důležitý objev. Hlavní hrdina se musí poprat nejen s vládními úřady a guerillovými armádami, ale především s prastarým zlem, sídlícím v džungli. Démoni jsou skutečnější než přátelství a krok vedle může znamenat jistou záhubu…
Eliáš vrací na scénu sci-fi, ačkoli si bere hodně také z urban fantasy. Odehrává se na všech úrovních obrovského města budoucnosti. Stále více lidí v jeho ulicích podléhá samovznícení a umírá, vznikají sekty, přichází proroci konce světa, hrozí naprostá anarchie. Autor postupně klade indicie k vyřešení záhady a vede nás k překvapivé pointě s humanistickým poselstvím.
Špagety pak zastupují zmíněné autorské hříčky. Nahlédneme v nich do možná již nepříliš vzdálené budoucnosti, kdy počítače ovládne virtuální realita, která z laboratoří vědeckých pracovníků pronikne nejen k jejich dětem, ale i k jejich rodičům… A Jiříkova babička pozná, zač je toho počítačové nestvůry loket.
Mano Kanaka je legenda o žraločím muži, legenda jednoho malého tropického ostrůvku, do které se s neobratností sobě vlastní připlete skupina amerických vojáků. A my všichni víme, že to nemůže dobře dopadnout.
Bůh s tančícími ústy je někdo, s kým by si bílí vědci rozhodně neměli zahrávat, zvlášť, když má pod palcem cyklony a tornáda a může jim lehce dokázat, že jsou mnohem nicotnější, než si mysleli.
Všemi povídkami Dvořákovy knihy prostupuje obdiv k drsným správňákům s hranatými čelistmi, ačkoli na takového v podstatě nenarazíte. Jeho hrdinové jsou neobratnější, chybují, ale tím jsou sympatičtější, a na jejich vytrvalé cestě za vlastním jonesovským kloboukem je musíme chtě nechtě podporovat.
Autor si nepotrpí na kudrlinky, na přetechnizované nesmysly a naddimenzované neskutečnosti, ale dost možná právě tím zaujme, osloví a potěší. Písmeno D byste ve vaší abecedě české sf a f scény neměli rozhodně vynechat.
Hodnocení: 70 %.
Bod návratu
Dvořák, Otomar
Nakladatel: Triton
Obálka: Valentino Sani
Redakce: Zdeněk Rampas
Rok vydání: 2008
Počet stran: 256
Rozměr: 110 x 165
Provedení: paperback
Cena: 159 Kč