Tolkienovská větev fantasy zavedla do žánru heroickou družinu, skupinu lidí putujících do hnízda Zla, aby zachránili svět. Už počáteční soupis sedmnácti účastníků pouti do chrámu Purpurových mračen naznačuje, že v tomto příběhu to bude poněkud jinak. Vysloužilý válečník a jeho dcera, statkář, těhotná žena, učenec, odsouzenec a jeho eskorta, nevěstka, starý stopař a další a další existence z celého spektra místní společnosti. Jediné, co je spojuje, je touha dosáhnout bájného chrámu a vyprosit si tam své soukromé štěstíčko. Už od počátku to mezi členy skupinky jiskří a vře. Dialogy, akce a retrospektivy dávají dohromady čtenáři k dispozici čtyřrozměrný obraz světa, v němž se příběh odehrává. Čtyřrozměrný proto, že důležitým prvkem děje je minulost císařství a klíčovým momentem je nedávno vyhraná válka.

Prostředí, které si pro svůj příběh autorská dvojice vybrala, je inspirováno středověkým Východem, především Koreou, a stylová obálka i vnitřní ilustrace tuto atmosféru ještě umocňují. Stejně tak dobře stylizované jsou reálie - jména i názvy, měna, délkové míry. A také společenské uspořádání - sociální stratifikace tu je velmi důsledná, jednotlivé skupiny jsou od sebe navzájem odděleny až prakticky do vzájemného nepochopení. To se projevuje i v napětí uvnitř skupiny, předsudky tu mnohdy mají navrch před zdravým rozumem. A protože chrám Purpurových mračen je velmi, velmi daleko, dochází navíc i ke konfliktům družiny s jinými kulturami - kmeny i městskými samosprávami dříve nepřátelské říše.

Další vrstvou příběhu jsou motivy jednotlivých účastníků pouti. Postupně poznáváme jejich vzájemnou provázanost a z toho vyplývající osobní konflikty. Jde tu ovšem o léčky v léčkách jiných léček, postupně odhalované a vzájemně interagující. Tak, jak výprava postupuje ke svému cíli, napětí graduje až k překvapivému rozuzlení. Tak překvapivému - a přesto logickému - že po skončení bouřlivé akce se musí čtenář na chvíli zastavit a znovu si promítnout celou strukturu zápletky.

Jazyk, kterým je příběh vyprávěn, spolu s prostředím nasál atmosféru středověkého Východu a především jeho poetiku - formálně to je nejvíce vidět na začátku každé kapitoly, uváděné verši haiku. Bohatý jazyk, propracovaná výstavba příběhu jak na úrovni jednotlivých epizod, tak i celku a v neposlední řadě také košaté reálie dávají dohromady velmi čtivý příběh. Některé dílčí epizody sloužily spíše jen k dokreslení detailu než k posunutí děje - což ovšem k východní tradici patří, většinou však byly krátké a odlehčovaly hlavní dějovou linii. Výjimku tvořilo setkání poutníků s paní Miaošan, které posloužilo jako vstupní brána k finále příběhu.

Shrnuto a podtrženo: kultivovaný příběh plný lidských osudů, zkušeně napsaná knížka, která si rozhodně zaslouží nominaci na cenu ASFFH.

Hodnocení: 80 %.

Františka Vrbenská & Jakub D. Kočí, Vítr v piniích (rozhovor s autorkou, pr článek, ukázka z románu, recenze Petra Vařáka, reportáž ze křtu, Šamanova recenze, Lamentina recenze)
obálka: Jana Šouflová, ilustrace: Jasmína M. Kočí
Straky na vrbě, 2009
426 stran, 225 Kč, brožované
ISBN 978-80-86428-99-4