Aneb malá pomůcka vzešlá z literární dílny zaměřené na SFaF „Mistři písmen, učni slov“. Hledáte příručky tvůrčího psaní? Potřebujete poradit, kde si můžete nechat poradit? Právě pro vás je následující článeček.

Každého, kdo by se chtěl stát spisovatelem, čekají kvanta práce. Není to tak, že si sednete a za jeden večer stvoříte neúspěšnější bestseller všech dob. Možností, kde hledat pomoc je několik. Kromě pravidelné rubriky v časopise Pevnost a možnosti navštěvovat různé literární workshopy můžete nahlédnout i do velkého počtu příruček a knih o psaní.

Ne, nebojte se, nemusíte se řídit vším, co někdo napsal a vymyslel. Vezměte si z rad to, co vám „sedne“, přizpůsobte si zbytek a vytvořte si svůj vlastní styl. Nicméně vždycky je dobré třeba jen vědět, co nechcete použít.

Proto jsem připravil tento seznam knih o tvůrčím psaní, které jsou k dostání v Městské knihovně v Praze – tedy hned po ruce (máte-li i Prahu po ruce) a v dostatečném množství.

Zatímco jiné seznamy odkazují třeba na zajímavé tituly, o nichž si můžete nechat jenom zdát, protože nejsou k sehnání (takové články mě vždycky strašně pozlobí, když se k daným informacím stejně nemohu dostat), my nabízíme možnost, jak se podívat i dovnitř doporučovaných knih:

Jak napsat Bestseller – Brayfield, Celia

Příručka hodně o západním stylu psaní, zaměřená skutečně na problém, jak napsat knihu, která se bude prodávat po tisících. Pro českého autora je v mnoha případech nepoužitelná (potřeba mít literárního agenta u nás není tak akutní, zatímco autorka jej považuje za nejdůležitější), avšak pár zajímavých momentů obsahuje. Mě osobně přišla autorka až příliš chvastounská a na to, že jsem od ní nikdy nic nečetl a před přečtením této knihy jsem ani neznal její jméno, poněkud nedůvěryhodná. Ale to může každý čtenář cítit jinak a pro někoho může tato kniha být skutečně užitečnou.

Jak zkrotit pegasa – Světlík, Eduard

Kniha nese podtitul O literární tvorbě s humorem. Vtipné pojednání o tom, jak se dělá literatura, je zároveň doplněno i souborem užitečných poznatků a návodů pro ty, kdo se sami chtějí věnovat literární tvorbě. Zaměřuje se na poezii, avšak řada problémů je společná všem žánrům: jak přikládat průvodní dopis, jak se nechovat vůči začátečníkům arogantně a jak se nebát na sobě pracovat. Přečtení této knihy kromě jiného usnadní váš pohled na redaktory – nejsou to krvelačné bestie, jen prostě chtějí dělat svou práci dobře a většinou vám i pomoci.

Malá škola prózy – Franz, Rudolf

Starší knížečka, která bohužel doplácí na svůj zasloužilý věk. Obsahuje totiž tolik praktických rad jako málokterá druhá. Bohužel pro nás – na psacím stroji už dneska nepíše nikdo a trápení s normostránkami nahradilo trápení s počtem znaků. A stejně tak se již nemusíme zaobírat tím, jak správně popsat mladého komunistického hrdinu, ale tvoříme si hrdiny jiné. I přes tyto dvě – místy docela zásadní – chybky tam začínající spisovatel najde mnoho podnětných rad: jak povídku krátit, jak psát dialogy, jak popsat postavu, jak nazvat povídku … Bonusem je potom „dialog“ s velikány (a někdy jen s rudými „velikány“) literární scény, kteří přidávají svá moudra.

O psaní – King, Stehen

Jeden z nejlepších spisovatelů se rozhodl podělit o své zkušenosti. Opět, pro nás malé Čecháčky, je část toho nepoužitelná a spíše jen k závisti, co všechno mohou dokázat za velkou louží. Část knihy je potom vyprávěním o Kingově životě a spisovatelům k použití zbývá malá část textu. Malá, ale i tak zásadní. Ne ve všem s Kingem souhlasím, avšak musí se nechat, že těch několik rad, jež nabízí, už řadě lidí pomohlo. Kromě teorie najdeme na konci knihy ještě ukázku práce s textem – původní a opravenou verzi s poznámkami, co, proč a jak. Rozhodně se vyplatí nahlédnout.

O spisovatelství a stylu – Shopenauer, Arthur

Uzounká kniha starobylého jazyka nabízí několik nadčasových myšlenek, které jsou platné dodnes. Jistě, musíme přetrpět pasáže, že jediný jazyk, kterým lze psát, je němčina. Dozvíme se, že kniha by měla mít správný název: měl by být jasný, měl by odpovídat obsahu knihy, neměl by klamat a neměl by být příliš dlouhý, protože pak zanikne. A měl by být originální, protože není většího břídilství, když někdo název pro svou práci někde sprostě ukradne. Dále by autor měl ovládat jazyk, kterým píše. Neměl by se skrývat za pseudonym, stejně jakoby v anonymitě neměl setrvávat recenzent. A ještě spousta dalších postřehů. Je to čtení na jeden večer a k přemýšlení na mnoho dalších hodin.

Průvodce po literárním řemesle – Hrdlička, František

Je klasickou příručkou tvůrčího psaní. Kromě teorie obsahuje i velkou řadu různých úkolů (což u většiny jiných zde zmíněných knih není obvyklé). Obrací se jak na úplné začátečníky, tak i zkušený autor objeví mnohé z toho, co dosud nevěděl. Kromě toho, na rozdíl od některých profíků uznává i tvůrčí krizi a nabízí návod, jak z ní ven. A stejně tak i teorie o příběhu a zápletce nabízí možnost, jak vybruslit z momentální prázdnoty. Pravda je totiž taková, že už nevyprávíme originální příběhy – pouze je můžeme originálně zabalit.

Rádce pro (začínající) spisovatele, novináře a překladatele

Tohle je skutečně zajímavá kniha – zejména pro autory již pokročilejší. Stručně nás seznámí s tím, jak psát, ale zejména s tím, jak napsané upravit a hlavně jak je nabízet. Kromě ryze praktických rad kniha obsahuje i seznam některých vydavatelství a seznam literárních soutěží (povětšinou scifistických). Ročenka z roku 2008 je obsáhlejší než její starší sestřička a nabízí mnohem víc rad nejenom, jak dílo napsat, ale kde a jak ho nabízet, abyste se stali slavnými.

Středověký svět 1 a 2 – Míla Linc

Nebyl bych správným egoistou, kdybych sem nevecpal Středověký svět. Tato dvoudílná brožurka nese podtitul „příručka pro autory fantasy a pány jeskyně.“ Pokud již máte příběh a chcete pro něj postavit kulisy fantasy světa, potom Středověký svět nabízí řadu inspirací, vodítek a informací.

Tvůrčí psaní pro každého 1 a 2– Dočekalová, Markéta

Praktická příručka o psaní – jak pro naprosté začátečníky (dozvíte se i, jak poznáte, zda máte či nemáte vlohy pro psaní). Kromě prózy se věnuje i několika dalším žánrům. Velice příjemné je srovnání knihy a filmu z hlediska autorského. V druhém pokračování Dočekalová rozvíjí práci s povídkou – s dějem, charakteristikou postav i následná prací na povídce, aby byla čitelná. Text je psán hodně podrobně, s řadou praktických příkladů a rozborů a začínajícímu autorovi nabízí hodně pomocných ručiček. Kniha na mne ovšem působí i dojmem, že autorka považuje člověka za stroj, jemuž stačí vložit správný program a který potom vytvoří literární dílo. Avšak tak či onak, jde zřejmě o nejpodrobnější knihu české autorky na toto téma a (nejen) proto si pozornost rozhodně zaslouží.

Umění psát – Watts, Nigel

Inspirativní příručka pro adepty spisovatelství věcným a zábavným způsobem odhaluje řemeslný základ umění psát. Autor se nesnaží ze čtenáře udělat spisovatele, ale nabízí mu řadu inspirací a nápadů, co a jak. Velkým kladem jsou ukázky špatných a dobrých příkladů, velké množství použitelných drobností i vcelku čtivý styl a místy příjemně polopatická vysvětlení. Pokud hledáte cestu, jak napsat první řádku, určitě tu budou lepší příručky; avšak pokud jste již pár stránek napsali a chtěli byste pojmenovat (a následně vylepšit či změnit) to, co vlastně děláte, potom Umění psát je tou pravou knihou.

Zen a umění psát – Bradbury, Ray

Další těžká klasika. Nutno ovšem říci, že jako většina knih je zřejmě jak pro koho – mě osobně Bradbury nic moc neřekl. Příjemným zjištěním bylo, že už nemusíme závodit s časem ve veřejných písárnách a dveře k psaní jako takovému máme mnohem otevřenější. A hlavní myšlenkou několika esejí, které jsou v knize shromážděny, a ve své podstatě i mnoha dalších knih a článků, které zde byly zmíněny nebo na ně můžete narazit jinde, je to, že pokud chcete psát – pište s radostí.

Pokud máte ze psaní radost, pokud vás to baví, potom i dřina, kdy přepisujete a přepisujete, se stane koníčkem. A stejně tak dohledávání dalších informací, jak se zlepšit. Pro mě se stalo shromažďování různých textů o tvůrčím psaní tak trochu sběratelskou vášní, i když na prvním místě je samozřejmě potřeba.

Určitě najdete řadu dalších knih, ale jak jsem již psal v úvodu – základním vodítkem pro tento článek je dostupnost knih, tedy možnost do nich opravdu nahlédnout a to třeba ihned a ve své podstatě i zadarmo (proč si kupovat knihu, která mi bude k ničemu. A na druhou stranu, proč si nekoupit knihu, když si předem zjistím, že do ní budu nahlížet pravidelně?).

Pevně doufám, že tento seznámek vám usnadní práci a nabídne další inspiraci. Takže vřele do toho :-)

(Redakce dále doporučuje knihu Čtení o psaní, kterou jsme před časem recenzovali na Sardenu)