Jeffrey Ford: Něco u moře - Mírně psychedelický příběh o strýčkovi, neteři a duchu z minulosti. Chvílemi jsem si připadal, že mi někdo naservíroval Nahý oběd, kterýžto mi nikterak nechutnal. Leč když se kouř z vodní dýmky rozplynul a příběh se posunul, s uspokojením jsem kvitoval, že tato přesnídávka byla docela chutná.

Chris Willrich: Penultima Thule - Příběhy Pochmurné Moruše a Sama Kosti jsou obvykle vystavěny na jednom nosném nápadu, který je rozpracován. V minulém příběhu to byly personifikované slzy, tentokrát to bylo pokračování osudů groteskně vraždící knihy, se kterou jsme se setkali hned v prvním dílu. Průměrné čtivo se zajímavými momenty.

Terry Bisson: Vilík a jednorožec - Vilík našel jednorohého přítele a dovedl si ho domů i do školy. Povídková hříčka v duchu předchozích příběhů. Pobavilo mne to, i když mám podezření, že k dobré náladě nad touto povídkou spíše přispělo předchozí požití pár decilitrů burgundy nežli autor sám.

Nina Kiriki Hoffmanová: Kosterní klíč - Hlavní hrdinka uctívající Herma po pár odstavcích umírá při satanistické mši. Trochu jsem se obával, že se povídka zvrhne k popisu pomsty hlavní hrdinky, naštěstí se autorka i hlavní hrdinka ubíraly poněkud jiným směrem. Dílo se mi líbilo. Připomnělo mi citáty: "Dávej si pozor na svá přání, mohou se ti splnit", "Skutečné je pouze to, v co sami věříme" a také pár dávných okamžiků z mého života (ne, satanistická mše to nebyla).

Gene Wolfe: Memorare Gene Wolfe umí. Co k tomu dodat, když chválou se rozplýval již Neil Gaiman i Michael Swanwick? Příběh o tajemných i smrtících hrobkách kroužících na orbitách planet. Uvěřitelné charaktery postav. Zajímavý děj. Po určité době se chystám k příběhu vrátit, přečíst a vychutnat si ho znovu a případně objevit další souvislosti. Velmi dobré.

Bruce Sterling: Zavřené oči - Přišla velká voda a některým vzala životy. Opravdu jen některým? Zajímavé rozpracování nápadu o síle vůle a setrvačnosti života. Na jedno přečtení dobré.

James Stoddard: První vydání - Když na začátku povídky hlavní hrdina navštíví zapomenuté sídlo tajemného muže, asi nikoho nepřekvapí, že se hned nevrátí domů a povídka tím skončí. Přebývání v jedinečné knihovně trvalo hrdinovi řádku let. Dílo mi trochu připomnělo starší mystické příběhy, dobře se četlo, i když nedošlo k žádným větším překvapením, významným dějovým převratům a zvratům či šokujícím pointám.

Gwyneth Jonesová: Paní hrobky - Mezihvězdná nákladní loď přepravuje starobylé artefakty. A v jednom z nich asi straší. Rozdíly ve vidění a chápání světa různýma očima a motiv příslušníka cizí rasy jdoucího si za svým cílem se mi líbil.

John Morressy: Ochránci Zendoru - Morressyho si čtu velmi rád. Kedrigern nepřekvapuje, nešokuje, jeho příběhy jsou přesto čtivé a zábavné. Totéž se dá říct o výpravě do Zendoru. Řešení problému s hrozící válkou bylo víceméně předesláno již na prvních stránkách, povídce to však na čtivosti nijak moc neubralo. Hezké počtení.

Barevných stran o Milanu Fibigerovi jsem si nemohl nevšimnout. Přečetl jsem text, prohlédl si obrázky a tím to skončilo. Jsem spíše toho názoru, že když už tu má být něco takového, stačilo dát do barevné přílohy pár vybraných ilustrací a zbytek textu ponechat na běžném papíře. Magazín si kupuji především kvůli povídkám a tedy prostému textu a jsem spíše konzervativní a nepokrokový.

Michelle Westová & James Sallis: Knihy - Ač v úvodních odstavcích souhlasím s tím, že v případě, že mne četba knihy nebaví, nemusí být vždy na vině kniha, neodpustím si doplnit, že přes nesporný fakt, že i v naprosté knižní slátanině se někdy dá najít pár zajímavých myšlenek, otázkou stále zůstává, zda má smysl nutit se číst opravdu každou slátaninu. Jinak dobrý článek o knihách.

Koniáše (až na nějakou tu povídku v Ikarii) nečtu, takže mne článek Miroslava Žambocha blíže neoslovil. To u příspěvku Jiřího Popiolka jsem si zavzpomínal na některá Kingova díla s větším zaujetím, ač např. Prokletí Salemu řadím osobně spíše k tomu horšímu co King napsal. Budu si muset opět něco kingovského přečíst.