My nesmíme ani naznačovat, říká Svěrákova smrtka. Prezident Zeman naznačovat smí a udělal to v obnovených Hovorech z Lán: líbí se mu myšlenka vlády odborníků, tedy úřednické vlády do řádných voleb.

Ono je to logické. Nečasova vláda přes všechnu nepochybně upřímnou snahu o zlepšení poměrů skončila jako nejhorší doposud protrpěná vláda od převratu v roce 1989. Vládní strana má co se podpory týče podstatně blíže nule než ku sto procentům. Ekonomické výsledky má horší než srovnatelné země operující ve stejném ekonomickém prostoru. Miroslava Němcová je zřejmě nejpřijatelnější z nabízených a v úvahu připadajících předáků ODS na post premiéra, avšak sama ODS důvěru nemá prakticky žádnou.

Variantní návrh sociálních demokratů a komunistů jsou předčasné volby. Jenže Zeman nemá nejmenší zájem na tom, aby sociálním demokratům dělal radost. Jejich stranu rozloží, až budou u moci, ví, že to udělá, a ví, jak a s kým to udělá. Jeden nástrojů nadřazenosti je nezávislost na nich. Zvolili ho lidi, kdežto oni navrhovali někoho jiného. Nevděčí jim za nic. A dá jim to sežrat i s papírkem. Jen ať si počkají do řádných voleb.

Zemanovi ovšem tahle země nepatří a nepatří mu ani parlament. Ten musí schválit každou vládu, i tu úřednickou, a může se stát, že parlament nechá Zemana s kalhotami spuštěnými na půl žerdi: prostě ten Zemanův projekt parlamentem neprojde. Vyžadovalo by to ovšem shodu mezi vládními stranami a opozicí, aby prezidentskou iniciativu společně bojkotovaly.

To by samozřejmě bylo vtipné řešení. Vyžadovalo by ale schopnost velkorysé dohody strategického rozměru. Dosavadní zkušenosti však nenaznačují, že něco podobného jsou takzvaní špičkoví politici schopni vykonat.

Mezi krajními možnostmi se však rýsuje řada variant, které by všem účastným pomohly tvářit se vítězně. Nechme se tedy překvapit do úterka odpoledne, kdy by nás měl prezident se svým projektem seznámit.