Zvířetník Neviditelného psa
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996ZANINY CESTY: Zátiší s bagrem
Tohle byla víkendová cesta za zámeckými zahradami do blízkých končin Německa, převážně Lužice. Ačkoliv jsem loni hlásala, že už s cestovkou nikdy, tenhle zájezd jsem koupila, protože byl výborně poskládaný (a dva dny člověk vydrží :-).
První, co mne za hranicemi zaujalo, byla pole s opravdickým obilím, zelená, s houpajícími se klasy.
Sobota byla zaměřením spíš městská, i když v okolí Jonsdorfu jsme měli příležitost vidět (a vylézt na) pár pěkně špičatých skal.
Ale hlavně jsme strávili kus dne v Budyšíně (Bautzen), kam jsme jezdívali za totáče na výlet, tedy spíš na nákupy. Dneska je pěkně opravený – tak jiný, že v něm to město z mého mládí vůbec nepoznávám.
Kousek vedle jsme se zastavili v zahradě zámku Ortenburk, kde bylo po městské výhni ve stínu starých stromů fakt příjemně.
Další zastávku – Hoyerswerdu - jsem neznala. Má hezké náměstí s poštovním sloupem (je na něm seznam míst, kam poštovní vozy jezdili, a časy dojezdu). Jinak je to ale město duchů, kde bych se asi bála bydlet.
Před válkou prý tu žilo šest tisíc obyvatel. Po válce strana a vláda rozhodly o povrchové těžbě uhlí a všechny ty pracující bylo třeba ubytovat. A tak v Hoyerswerdě během pár let nastavěli sídliště pro sedmdesát tisíc (!) lidí. Dnes je město asi na polovičce toho množství a čeká se, že se časem vrátí na to původní číslo.
To ovšem znamená, že jsou tam prázdné domy a podivné pláně zarůstající buřinou - a to vše uprostřed města, kde už ty zbytečné paneláky zbourali… Fakt nepříjemný pocit z toho člověk má.
Na okraji Hoyerswerdy jsme přespali v překvapivě příjemném penzionu a ráno vyrazili do zámeckých zahrad. Nejdřív Bad Muskau, kde je zámek a zahrada knížete Pückler-Muskau, což je největší středoevropský park v anglickém stylu. Dvě třetiny připadly v roce 1945 Polsku (Park Mużakowski), třetina je německá. Obě části jsou spojené mostem a tvoří jeden celek.
Všechno jsme neviděli, je to vážně obrovské. Kníže byl totiž potrefen zahradnickou vášní, která měla za následek dva bankroty a park zapsaný na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Hlavní magnet a cíl tohoto zájezdu pro mne bylo Kromlau. Touhle dobou tam měly v rozlehlém parku kvést rododendrony a azalky (že už byly odkvetlé, mi až tak nevadilo, doma v botanické je vídám taky), ale hlavně, hlavně – mají tam Ďáblův most!
Ve středověku se jako „ďáblovy“ označovaly stavby, které vypadaly příliš úžasně na to, aby je postavil člověk. Tenhle most není středověký, vznikl až v polovině 19. století. Ale úžasný je a málokdo odolá pořízení „kruhového snímku“ mostu s jeho dokonalým odrazem na hladině.
No, chybička se vloudila. Rekonstrukce…
Aby konec nevyzněl tak pochmurně, zajeli jsme ještě do Nochten na Park bludných balvanů (Findlingspark). Rekultivace krajiny zničené povrchovou těžbou uhlí se v Německu většinou provádí tak, že se tam zakládají jezera.
Tady vznikl - na pozadí dýmající elektrárny a strojů dosud fungujícího povrchového dolu - park, který se soustředil na krásu balvanů, které sem kdysi donesly postupující ledovce. V kombinaci s vodou a rostlinami je to tu opravdu krásné a stojí za vidění, zvlášť v případě, že máte zájem zkombinovat ten výlet s pobytem u vody a s návštěvou průmyslových památek (viz třeba zde).
Tenhle výlet nebyl úplně takový, jak jsem si představovala, ale nakonec si nestěžuju…
Foto: Zana (s jednou výjimkou, kdy řádně vypadající Ďáblův most jsem si musela vypůjčit z Wikipedie).
Další fotky najdete tady na Rajčeti.
Vše potřebné zjistíte zde...