19.11.2017 | Svátek má Alžběta


Z DRUHÉHO KOPCE: Klukovské vzpomínky 402

7.2.2017

Včera se mě syn zeptal, jestli ty džíny, které mám na sobě, jsou nové. Ale kdeže, ty jsem si koupil v Americe, když jsem tam byl s Honzou Hamerníkem. On našel v prodejně Levi Strauss v Las Vegas akci, že za cenu jedněch prodávají dvoje, a tak jsem si dvoje koupil, když to bylo výhodné. Ještě jsem tam zažil německou bábu, která si vzala troje a nemohla pochopit, že by musela mít čtvery, aby zaplatila jen dvoje, prostě sudý počet. Její angličtina připomínala angličtinu našeho virotika, čili nebyla schopná se domluvit.

Ona byla blbá, protože neuměla anglicky, ale já by strašně chytrej, a tak jsem si vzal z regálu džíny, vyzkoušel jsem si je a vzal jsem si druhé. Jenomže: pro mne je regál jako regál a až v hotelu jsem zjistil, že jsem si vzal jako druhé kalhoty se sníženým pasem a s úzkými nohavicemi. Snížený pas, no to je pro člověka s břichem přeci hloupost, tak jsem se s Honzou domluvil, že je druhý den, až pojedeme dál, vyměním. Přijeli jsme do prodejny, já jsem nakráčel k prodavači a zeptal jsem se ho, jestli mohu tyto kalhoty vyměnit, že jsem si vzal omylem jako druhé tyto a ty mě nejsou, mají snížený pas a úzké nohavice. Vzal jsem si jiné, podal jsem jel prodavači u kasy: „Ale tyto jsou užší, než ty, které jste přinesl!“ „To je v pořádku!“

Honza čekal v autě a poslouchal Springsteena. „Dobrý?“ „Jo, dobrý!“ A vyrazili jsme směr Kingman. Začal ve mně hlodat červík pochybnosti: jestli jsem já idiot vrátil ty, co mně byly, a vzal jsem si další úzké, no to budu za blbce! Čím dál víc jsem byl přesvědčený o své chybě. Prodavač přeci ví, co prodává! Když jsme navečer dorazili do Kingmanu, když byl Honza na záchodě, jsem nové džíny vyndal a rychle jsem se do nich oblékl. Ten kámen, co mi spadl ze srdce, musel být slyšet i tady v Čechách! Kalhoty mi sedly jako ulité! Prodavač se mýlil! Honza se vrátil a zeptal se, proč se usmívám jako Matěj na jelito. Teď jsem to už na sebe mohl vykecat, tak jsem mu to řekl. „A proč sis je, Honoušku, proboha nevyzkoušel?“ „Nechtěl jsem, abys čekal!“ Měl jsem nervy jenom kvůli své blbosti. Vzpomněl jsem si na sochu Leviho Strausse, jak sedí tuším na Páté avenue v New Yorku u své Singrovky a šije roce 1870 své první 501. V té době netušil, že si to bude kupovat také takový blb, jakým jsem já.

V podstatě nic jiného nenosím než džíny. V době mých studií kdo neměl džíny, jako by nežil. Jenže originál se dal koupit jen v Tuzexu a to byl „originál“ made in Italy a jmenoval se Rifle, později Super Rifle. Pro ty, kteří mají to štěstí, že tu dobu nezažili: Tuzex byl podnik, který dovážel zboží ze Západu a prodával ho ve svých prodejnách. Platilo se poukázkami, kterým se říkalo bony. Bony se daly získat prodejem valut, tj. západní volně směnitelné měny, anebo lidé, kteří pracovali v zahraničí, dostávali část svého platu v tuzexových poukázkách. Dalším způsobem, jak získat bony, bylo koupit si je od pouličních prodejců, kterým se říkalo veksláci. Z těch nejúspěšnjších se po roce 1990 rekrutovali zakladatelé mafie, jako byl Mrázek nebo Krejčíř. Díky svému spojení s StB měli i potřebné konexe a peníze pro začátek. Jeden bon se prodával za 5 korun. Jeho skutečná cena byla koruna. Ale když člověk chtěl mít něco extra, třeba ty rifle, nic jiného mu nezbývalo, protože v normálních krámech nic takového nebylo.

Já jsem jednou narazil v prodejně Klub odívání mladých v Havířské ulici vedle Dětského domu na úžasné džíny Record, z Polské lidové republiky. Dokonce k tomu měli i bundičku. To jsem musel mít! Chodil jsem na brigády vykládat vagóny, tak jsem si takový „luxus“ mohl dovolit. Samozřejmě, že to nebyl kvalitní denim, byl to hadr, ale byly to téměř skutečné džíny! Svět veksláků mi byl na hony vzdálen, a tak jsem nikdy nenakupoval v síti Tuzex.

Zuzana vyprávěla, jak její dobrotivá babička šla vystát frontu na džíny v prodejně Tuzexu v Dlouhé ulici, protože je měli dostat dopoledne a to musela být její milovaná vnučka ve škole. Aby nebyla Zuzanka znemožněná mezi spolužačkami, babička obětovala dvě žebra, která jí v bitvě ve frontě na Rifle praskla.

To byl malý exkurz do let sedmdesátých, které jsou zaplaťpánbůh za námi. Ještě o mých džínách Record z Polska. Kalhoty zmizely kdesi jako pomůcka na vytírání podlahy, ale bunda, té byl určen jiný osud. Tu objevil u mě syn mé kamarádky. Protože mu byla zima, půjčil si ji a už nevrátil. Dnes je jedním z nejbohatších mužů této země. To já jsem mu pomohl k úspěšnému startu!



Diskuse


P. Kmoníček
16:04
8.2.2017

J. Kovaříček
2:18
7.2.2017

M. Krátký
15:47
7.2.2017

J. Jurax
Hm,
0:36
7.2.2017

B. Novacek
0:27
7.2.2017

počet příspěvků: 6, poslední 8.2.2017 04:04









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.