Na vánoce jsem se vrátil ke knížkám. K tomu mne dohnala televize. Je úplně jedno, o kterou stanici se jedná. Ječící potvory a šišlající čarodejnice, princové a princezny už mi lezli krkem. Všeho moc škodí a letos nebylo před Jiřinou Bohdalovou úniku. Kupodivu v dokumentu o potopení Titanicu nehrála, čemuž jsem se upřímně divil. Ta dáma mi připomněla situaci v práci před rokem, kdy jsem odešel na plochu a zamračený a zle vypadající Steven Seagal, americký superhrdina, se brodil po kolena v hilsnách a zachraňoval svět. Byl jsem na ploše letiště přes hodinu, vrátil jsem se do "prďárny" a ten samý borec zachraňoval se stejně urputným výrazem svět. Nebo USA, to je jedno. A zase rozdával rány a střílel na všechny strany. Divil jsem se, že taková hovadina trvá tak dlouho, ale kolegové mne upozornili, že jsme už v jiném filmu. "A je to podle skutečnosti!" Druhý kolega, který hledal cosi v "Troubleshooting manualu", pronesl temně: "To není podle skutečnosti, to je přímý přenos, vole!"

Stejná situace nastala letos, když jsem marně hledal nějaký program, kde nic nepiští, neskučí a hlavně tam není Bohdalová. Kromě kreslených či animovaných filmů byla všude. "Já tě potreštám, to uvidíš!" šišlala na jednom programu, přepnu na druhý a tam pokračuje: "Já ti dám, to uvidíš, princátko!" A to byla zcela jiná pohádka. Vzpomněl jsem si, jak se za komunistů vyprávěl vtip: "Otevřu rádio, Vondráčková, otevřu televizi, Vondráčková. Mám strach otevřít lednici!" Kdysi jsem měl Jiřinu Bohdalovou rád, ale teď vím, že už ji nikdy vidět nemusím. Co je moc, to je moc!

A tak jako kdysi jsme trávili se ségrou vánoční svátky v posteli s Třemi mušketýry nebo s knížkami Arthura Ransoma, vrátil jsem se letos ke knížce. Za bolševika bylo u nás ve škole heslo "Kniha, nejlepší přítel člověka" a my to přepisovali na "Rum, nejlepší přítel člověka". Letos jsem to spojil. Sedl jsem si do ušáku, nalil jsem si štamprličku a vzal jsem si poslední úlovek z antikvariátu - "Když nastává odliv" od Armanda Lanouxe, mého oblíbeného spisovatele. K tomu mě z vinylu hráli Beatles, svítil stromeček, akorát kočičinu jsem musel nechat v Anglii. Proč stará elpíčka? Ze dvou důvodů. Za prvé: člověk musí vstát a spadnou z něj všechny drobky z cukroví a trochu se projde (asi pět metrů) a za druhé: může si znovu nalít.

A tak jsem si medil, ve smyslu hověl a užíval. V jižních Čechách se toto slovo používá k vyprazdňování senkrubny, čili nádrže na odpadní vodu neboli septiku. Mám dva ušáky a musím říct, že kdo starý ušák nezkusil, přichází v životě o mnohé. Oba jsem nechal zrekonstruovat a neznám nic lepšího, než se v jednom uvelebit, v teple si číst a když se stmívá koukat z okna do zahrady a tiše klimbat. Náramná krása! A teprve když je tma, tak rozsvítit! Jsou teď krásné dny a večery, tak je zapotřebí si to užít a nenechat se rušit nějakou skřehotající čarodějnicí.

Letos poprvé po čtyřiceti pěti letech neřeším, jestli budu na vánoce doma nebo jestli budu muset jít do práce. Důchodce takové problémy nemá. Takže chodím se synáčkem, jeho Petrou a s vnučkou na procházky. Jsou to první Amálčiny vánoce, a tak si je všichni užíváme. Letadla mi sice chybí, ale co není, bude! Na jaře se zase chystáme do Arizony a tam je létadel, jéje!

Chtěl jsem nakoupit základní potraviny, ale ze super-hyper jsem zbaběle ujel. Celá Praha má dojem, že by mohla umřít hlady, a tak lidé berou krámy útokem. Nějak nechápu, proč na potkání každý pláče, jak nemá peníze, jak všechno stojí za prd. Když vidím báby v komiskách a v pletených čepicích, jak supí a hekají za vrchovatě naloženým vozíkem, nechápu, proč pláčou. V našem národu je zvykem neustále nadávat a plakat a každý, kdo to nedělá, je podezřelý z nekalé činosti. Vím, že některé své bývalé kolegy dokážu vytočit, když na otázku, jak se mám, odpovídám: "Skvěle, mám se opravdu skvěle!" Za komančů se na to odpovídalo: "Tak to musíš být fakt pěkná svině!" Teď se bádá, po kterých příbuzných jsem asi zdědil milióny nebo co. Houby jsem zdědil, jsem celkem zdravý, stále mne napadají blbosti, mám chuť k jídlu a líbí se mi ženský, co víc si člověk může přát?

A to vám, vážení, přeji do roku 2014!