Dnes bych vás ráda pozvala na fotonávštěvu mého milovaného kraje – tedy mikroregionu Podzvičinsko. Budeme se toulat především psími stezkami, ale jak se oteplí, přidám i cyklovýlety. Náš kraj je krajem lesů, pískovce a baroka. A soch – na ty určitě taky dojde:))

Takže kde to Podzvičinsko vlastně je? Když se podíváte na mapu republiky, zajede očima ne severní okraj Čech, narazíte na Krkonoše. Když pak sklouznete kousek na jih, najdete Dvůr Králové na Labem. Nu a jižně od Dvora Králové se ve východo-západním směru tyčí celkem prudký hřeben, který se směrem na západ zdvihá, aby se připojil ke Zvičině.

Kostelík na Zvičině

Zvičina, místními láskyplně zvaná Zvíča, je kopec vysoká 671 metrů – ale pro nás tady je to hora. Musí být, když už malé děti se tu učí tuhle říkanku! „Zvičina je hora, a my jsme ze Dvora, hurááá!“ Může vám to připadat dětinské a já vám to nemám za zlé. Pokud vás to ale učí už jako batole, tak už pro vás Zvíča nikdy kopec nebude, to chápete:))

Já sama Zvičinu miluju a chodím tam se smutkem i radostí. Mám prochozené všechny stezky kolem a jak budou cesty zase schůdné, tak si určitě prohlédneme kamenného draka na Masarykově studánce, podíváme se na sádrové andělíčky do kostela sv. Jana Nepomuckého, zjistíme, proč z Raisovy chaty není výhled na hory, byť má minirozhlednu, počkáme si na paraglidisty, a budeme společně doufat na vhodné podmínky pro výhled do kraje. Protože výhled ze Zvičiny, ten je!

Sedlo pod Zvičinou - časté východisko pro zvičinské vycházky

Směrem na sever se majestátně tyčí Krkonoše, v popředí je z této strany Černá hora a za ní vykukuje špičatá Sněžka, dál se nabízí výhled směrem na západ, kde je za dobré viditelnosti možno zahlédnout i typické panorama Kotle a Zlatého návrší. Směrem dále na západ je možné zahlédnout i Ještěd a jak se otáčíme směrem na jih, uvidíme zubatou linii Českého středohoří s Bezdězem.

Když koukneme od Krkonoš na východ, nabídnou se nám pro změnu Broumovská vrchovina a Orlické hory. Jak se opět stáčíme k jihu, tak prostě koukáme do kraje – směrem k Hradci Králové na jednu stranu a k Jičínu na druhou:))

Začátkem roku nasněžilo

No a kam obvykle vedou moje kroky? Kolem naší vísky mám několik vycházkových tras po místních (mini) zajímavostech – za všechny jmenuju pískovcové Čertovy hrady a Zátlucké rybníky. Pokud je sucho nebo zmrzlo, vyrážíme se psima s oblibou do labské říční nivy, jediné skutečné roviny v okolí, tedy na Hrubá luka u Dvora Králové.

V lese je ale krásně

Máme rádi i lesy nade Dvorem – u dvorského hřbitova a nemocnice, tam vás také budu vodit. No a nesmím zapomenout na přehradu Les Království – tu nejspíš budete na fotkách také často vídat. No řekněte – nestojí za to? Nejimpozantnější pohled na toto vodní dílo je ovšem ve chvíli, kdy se voda valí horními přepady těsně pod hrází. Ale v ten pohled nechci doufat – jednak to znamená povodně a jednak tam v takový čas policie stejně nikoho nepustí, aby si to vyfotil:))

Les Království

Počítám, že se každý měsíc najde i nějaká fotka odjinud – tedy z nepsích vycházek. Dnes tam je fotka z učebních prostor Královéhradecké záchranky, kde jsme si mezi ostatními účastníky i já a další čtyři členové našeho sdružení Rescue Stopaři udělali zkoušky na First Respondery, tedy laické osoby vyškolené v poskytování první pomoci při zástavách srdce, zapojené do místního (krajského) systému poskytování rychlé pomoci.

Sněhová koupel

Doufám, že si fotky užijete – fotím jak obyčejným kompaktním fotoaparátem, tak mobilem. Nečekejte profesionální kvalitu, spíš fotky amatérského reportéra:))

Foto: autorka. Další obrázky si můžete prohlédnout níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti.