26.9.2016 | Svátek má Andrea






VODNÍ HOSPODÁŘSTVÍ: Budoucnost Česka

22.3.2014

Česko patří k nejvyprahlejším zemím Evropské unie. Podle průzkumu celosvětově působící organizace Aquastat mají nižší zásoby podzemní vody na jednoho obyvatele jen Litva, Belgie, Kypr, Lucembursko a Malta.

Podle odborníků za to může změna klimatu, dříve byly vodní srážky rovnoměrné v průběhu celého roku, teď jsou častější přívalové, místní deště, které se nestačí vsáknout do půdy v krajině a voda většinou bez užitku povrchově odteče. Podzemní vody se tak nestačí naplnit. Nebude sice významná změna celkové bilance srážek, lze ale očekávat změnu jejich časového rozložení. Zvýšený odtok během mírných zim a jarního období a letní bezesrážková období a zvýšený výskyt střídání extrémních jevů: povodní, přívalových dešťů, sucha, vichřice a tepla, které ovlivní dostatečnost a dostupnost vodních zdrojů včetně jejich jakosti.

Na podzemní vodu je přitom odkázána podle odhadů přibližně polovina obyvatel Česka. Její tenčící se zásoby už teď působí problémy v některých částech země, například na Rakovnicku nebo v okolí Hradce Králové. V jarních měsících se potýkáme s tím, že naše vodní rezervy jsou skoro nulové. Ve většině zemědělských oblastí se v ornicové vrstvě půdy blíží využitelná vodní kapacita k takzvanému bodu vadnutí. Málo vody v půdě je například v Polabí, ve východních Čechách nebo na jižní Moravě.

Podle klimatologů se navíc blíží sušší roky, které mají zásoby ještě ztenčit. Je všeobecně známá skutečnost o naprosté závislosti našich vodních zdrojů na atmosférických srážkách a rozkolísanosti srážko-odtokového režimu. V důsledku změny klimatu se předpokládá další zvýšení této rozkolísanosti vedoucí k poklesu kapacity stávajících zdrojů povrchové i podzemní vody v Česku v blízké době až o 25 procent.

Navíc každý den zmizí z české krajiny několik desítek hektarů půdy. Postaví se na nich satelitní městečka, hypermarkety, obrovské velkosklady, vše navíc s ohromnými parkovišti. Jen v letech 2000 až 2006 se zastavěla = vybetonovala krajina o rozloze 36 tisíc fotbalových hřišť. Jen vloni od ledna do září se v Česku postavilo takřka 220 tisíc metrů čtverečních nových skladů a průmyslových areálů, víc než za celý rok 2012. A to v té době ještě nebyly dokončeny některé další ohromné stavby, povětšinou nevýrobního charakteru, a uvažuje se stále o dalších. Od roku 1927 ubylo z Česka celkem 851 tisíc hektarů zemědělské půdy (= 8 510 km čtverečních), tedy více než pětina, z toho polovina je pokryta zcela nepropustnými povrchy. Nebývalou akceleraci dostalo betonování krajiny na počátku devadesátých let. Podle poslední zprávy o stavu životního prostředí klesl mezi lety 2000 a 2010 podíl nefragmentované krajiny z 68,6 procent na 63,4 procent. Pokud toto tempo vydrží, v roce 2040 spadne toto číslo až na 53 procent. A tak nevratnými změnami krajiny ročně zmizí 50 km čtverečních "zelené plochy" v Česku. V letech 2007 až 2012 do protipovodňových opatření investovalo zhruba 14 miliard korun, které by měly pomoci při ochraně měst a obcí před velkou vodou. Přibližně 10 miliard korun šlo na prevenci před povodněmi, 4 miliardy byly určeny na rekonstrukci rybníků, výstavbu vodních nádrží a na pozemkové úpravy, většinou se jednalo jen o poldry a hráze. Škody, které v Česku jen v letech 1997 až 2010 způsobily povodně, se odhadují na 160 miliard korun. Nejhorší byla velká voda z roku 2002, která zanechala ničivé následky za 70 miliard korun. Až znovu přijdou velké povodně nebo sucho, budeme si opět vykládat, jak je zapotřebí lépe zadržovat vodu v krajině. Připomeňme si jednoduchý fyzikální jev, že do betonu se voda nevsákne.

Pokud tedy budeme chtít předejít v budoucnosti vodní krizi v Česku, v zemi s geografickým umístěním na takzvané střeše Evropy, kdy k nám nepřitéká žádná vodnatá řeka, naopak u nás se řeky jen rodí a odvádějí okamžitou přebytečnou vodu z našeho území do tří moří a tento stav způsobuje velké až mnohonásobné kolísání přirozeného průtoku v řekách, je moudré již nyní zasáhnout. Ptáme se jak?

Prostou a řízenou akumulací vody pro její běžnou spotřebu a spotřebu v době nouze.

Lze toho dosáhnout v budoucnu zásadně dvěma možnými způsoby:

Výstavbou dalších vodních nádrží dle "Generelu území chráněných pro akumulaci povrchových vod a základní zásady využití těchto území, MZČR a MŽPČ, Praha, září 2011" (dále jen Generel LAPV), příp. rekonstrukcí rybníků nebo vhodnou strategií zkvalitnění pohybu a zadržování vody v krajině, redistribucí vody mezi povodími, dosud neuskutečněnou v podmínkách Česka, tzn. její převádění z bilančně aktivních do pasivních oblastí, ať už gravitací nebo přečerpáváním, dokončením výstavby vodního koridoru Dunaj – Odra – Labe (dále jen D-O-L). Jen pro představu. Jeho dobudování, při možnosti získání dotace z Evropské unie ve výši 85 procent a době dostavby 27 let, zatíží investice z "našeho" rozpočtu jen 1,15 miliardou korun ročně.

Pro funkci vodohospodářskou bude vodní koridor D–O–L velmi významný ve třech oblastech:

Pozitivní vodohospodářská bilance vodního koridoru D–O–L se nejvýrazněji projeví v oblastech jižní a střední Moravy. Obecně se však dá říci, že vodní koridor zajistí, aby ani "kapka" vody bez užitku neodtekla z české části povodí Moravy, Odry a Labe nad ústím Vltavy. Dojde k udržení vody v krajině a řízené stabilizaci hladiny spodních vod. Prakticky se tato funkce projeví tak, že využitím stávající nádrže Pastviny a převedením průtoků pomocí vodních přečerpávacích elektráren - reverzibilních čerpacích stanic (dále jen PVE) do jediné velké nádrže Hoštejn a menší nádrže Písečná, situovaných v místech, kde dochází k minimálním konfliktům se zástavbou, komunikacemi a přírodními hodnotami, se předejde výstavbě desítek jiných údolních vodních nádrží, navrhovaných v Generelu LAPV o spíše sotva ekvivalentním efektu a nahradí zcela jejich akumulační funkci.

Vodní koridor D–O–L pomocí PVE na jednotlivých plavebních stupních zajistí vnitřní redistribuci vodních zdrojů v Česku a navíc umožní přečerpávat vodu z jedinečného vodního zdroje ve střední Evropě, tj. z řeky Dunaje, která je mnohonásobně bohatším zdrojem vody než jakákoli z řek na území Česka, ale i prvotřídní vodní cestou. Tato praxe je ověřena nedaleko v Bavorsku, na průplavu Rýn-Mohan-Dunaj, kde se přečerpává 21 metrů kubických za sekundu z oblasti vodnatější do sušší. Rezignovat na připojení k tak významnému vodnímu zdroji hraničí s lehkomyslným až trestuhodným pohrdáním péče o zachování vyrovnané vodní bilance Česka, s přihlédnutím na očekávané vlivy změny klimatu. Zástupci Dunajské komise již v roce 1992 souhlasili s čerpáním dunajské vody vodním koridorem D–O–L ve výši 10 metrů kubických za sekundu. A naštěstí tato voda je dosud zadarmo!

Nevratné změny krajiny (tzv. betonování) způsobují problémy při vsakování dešťové vody a mají negativní vliv na schopnost krajiny zadržovat vodu a povodně ve stávajících korytech řek pak mají mnohem větší sílu. Protipovodňová ochrana přilehlých území a rozsáhlých průmyslových a městských oblastí vodním koridorem D–O–L bude velmi účinná, vzhledem k jeho větším a řízeným objemovým možnostem oproti vodním nádržím, zejména v oblasti střední Moravy (Olomoucko, Přerovsko) a na Ostravsku.

Nezanedbatelná je energetická funkce vodního koridoru. Je přínosem obnovitelné elektrické energie v průtočných i přečerpávacích elektrárnách a svou pohotovostí například může okamžitě krýt pravidelný výpadek větrných a solárních elektráren. Výsledná bilance výroby energie z instalovaných vodních přečerpávacích elektráren (tzn. skutečných obnovitelných zdrojů), tj. rozdíl mezi energií vloženou do systému (1,5 GWh/rok) a energií získanou (57 GWh/rok) bude značně pozitivní. Navíc bude k čerpání vody využívána okamžitá nadbytečná energie větrných a solárních elektráren a energie méně hodnotná, zejména noční, zatímco kvalita energie vyrobené vodními přečerpávacími elektrárnami bude vyšší a pro okamžitý užitek.

Bez zajímavosti rovněž není zjištění, že všechny úseky vodního koridoru si vyžádají zábor jen 25 km čtverečních plochy krajiny, z toho na území ČR 18 km čtverečních. Ve srovnání s řešením pouhé výstavby vodních nádrží pro akumulaci povrchových vod se zábor území sníží na 70 procent, na českém území až na 50 procent a svými dvojnásobnými objemovými možnostmi nabízí daleko vyšší vodohospodářský i protipovodňový efekt. Navíc vodní koridor D-O-L nemá jen funkci vodohospodářskou a protipovodňovou, ale i funkce jiné, z nichž např. funkce dopravní není rozhodně zanedbatelná. Přesto podléhá tento záměr soustavné kritice, neboť údajně komplikuje územní rozvoj, poškozuje cenné segmenty krajiny apod. Záměr jednoduše vadí všem, zatímco podstatně větší záběr území s většími a nejspíše i horšími dopady na krajinu nevadí nikomu. Prostory budoucích vodních nádrží uvedené v Generelu LAPV, plošně mnohonásobně větší, jsou však samozřejmou součástí současné Politiky územního rozvoje, zatímco územní hájení a dostavba vodního koridoru D-O-L je stále vehementně zpochybňována. To jistě stojí za zamyšlení. Stejně tak stojí za zamyšlení, jak je vodní koridor D-O-L chápán v konvenční strategii vodního hospodářství jednotlivých povodí našich řek. Jednoduchá odpověď: Nijak. A přesto je snem každého dobrého vodohospodáře mít řízený vodohospodářský režim ve svém rajónu, aby v ročních obdobích nebyly zátopy ani sucho v krajině, tak jak to již dlouhá léta funguje v Žitném ostrově na Slovensku nebo v krajině okolo břehů kanalizovaného Dunaje v Rakousku. Prostě aby bylo vody stále dost, tak akorát.

Zatímco vypařování vody se zrychluje, množství pravidelných srážek klesá. S vodou se tak musí i více šetřit, a tak největším lákadlem pro investory ve světě je voda. Strmý nárůst poptávky po vodě kvůli zvyšujícímu se počtu lidí na Zemi, zvyšující se spotřebě v rychle se rozvíjejících ekonomikách a současně i jejímu úbytku v důsledku změny klimatu způsobil, že tento životodárný zdroj patří už dnes mezi nejvýnosnější světové investice, protože její cena bude v celosvětovém měřítku rychle stoupat. Za posledních pět let se investice do vody ve světě zhodnotily výrazně více než v případě ropy, zlata a dalších ceněných komodit.

Potřeba soustavných a účinných zásahů s cílem udržení vyrovnané vodohospodářské bilance je tedy i u nás v Česku v blízké budoucnosti velmi naléhavá. Podmínky charakterizující reálnost a efektivitu řešení cestou redistribuce vody mezi povodími jsou při využití vodního koridoru D-O-L nesrovnatelně lepší a šetrnější než řešení výstavbou dalších umělých vodních nádrží a to i s ohledem na celkovou ekonomickou stránku možných řešení.

Voda patří k svobodným a základním lidským právům. Voda je pro každého jedince natolik základní potřebou, že bez ní nelze prosadit absolutně nic.

Ivan Hošek


Diskuse


Š. Hašek
20:04
23.3.2014

P. Rada
20:58
23.3.2014

V. Braun
17:24
23.3.2014

P. Rada
5:48
23.3.2014

P. Mach
11:39
23.3.2014

P. Rada
12:59
23.3.2014

P. Mach
15:12
23.3.2014

P. Rada
16:36
23.3.2014

P. Rada
20:44
23.3.2014

P. Rada
5:14
23.3.2014

I. Pujman
6:07
22.3.2014

počet příspěvků: 27, poslední 23.3.2014 08:58









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.