Proč je na Marsu sonda Curiosity? Protože více než rudá planeta nás zajímá náš původ

V éře boření mýtů zůstává jeden mýtus skoro nedotčený - je to Mars. Mýtus přežívá, mění se jen kulisy a obsazení. Už nepovažujeme rudou planetu za boha války. Už na ní nehledáme Marťany, kteří by hrozili válkou světů. Už nepátráme ani po tajemných kanálech či jiných zbytcích někdejší civilizace. Ale stále, ba víc než dříve, pátráme po stopách života - třeba jen bakteriálního a už zaniklého. To je hnací motor, který přiměl Američany investovat 2,5 miliardy dolarů do robotické mise Curiosity.

Curiosity znamená česky zvědavost či zvídavost. A i když nám to může připadat přehnané, právě obecná lidská zvídavost dokládá, že laboratoř Curiosity je součástí základního výzkumu, někdy tak vysmívaného. Jejím motorem i cílem je snaha poznat a pochopit chemické, geologické i biologické mechanismy utvářející planety typu Země a život na nich.

Až vozítko Curiosity (spíše vozidlo o rozměrech auta Mini Cooper) vztyčí svou "stožárovou kameru" a zítra na Zemi dorazí první barevné snímky o vysokém rozlišení, marsovský mýtus dostane nový dech. Pro organizátory mise nejsou barevné fotky prioritou - tou je složení Marsu, zjištění, co se nachází pod povrchem i v horninách, zda tam zůstaly stopy po bakteriích, prostě vědecká zvídavost. Ale pro publikum, které tu misi sleduje a ze svých daní i platí, budou ty snímky součástí mytického příběhu. Vidíme tedy, jak zvědavost ve stylu paparazzi ladí s vědeckou zvídavostí.

Váš je Higgsův boson, náš je Mars

Amerika dnes není ve výzkumu blízkého vesmíru nijak výjimečná. Zdá se dokonce, že je na ústupu. Už rok - od posledního letu raketoplánu - nemá vlastní pilotovaný prostředek a její astronauti se musí spoléhat na ruskou technologii. Je to rána americké prestiži, ale právě jen v této důležité oblasti.

Ve výzkumu planet pomocí automatů Amerika suverénně vede, jak dokládá i přistání Curiosity. Úspěšnost robotických misí na Mars dosahuje jen 47 procent. Seznam sond, jež selhaly ať už hned po startu, nebo při přistání, je dlouhý. Jenže americké mise až na pár výjimek uspěly. Na Marsu se činily sondy Viking či Phoenix, v terénu jezdily rovery Pathfinder, Spirit a Opportunity (ten místo plánovaných 93 funguje už 3117 dnů, čímž v překonávání normy překonal i Stachanova). Ale pozor, Curiosity není jen další sondou v řadě. Je to posun srovnatelný s postupem o ligu výše.

Hladce usadit tunové "auto" na povrch planety, kde se pro řídkou atmosféru nelze spoléhat na padák, vyžadovalo dosud nevyzkoušenou kombinaci. Tady nestačily "přistávací nohy" ani airbagy. Přišel ke slovu "nebeský jeřáb" s raketovými motory a závěsným lanem. To nešlo nacvičit na Zemi, to se muselo prostě risknout na místě, nota bene jen v automatickém režimu, neboť rádiový signál ze Země má zpoždění 14 minut. Vyšlo to a Amerika se dme pýchou: zatímco Evropané uspěli s objevem Higgsova bosonu, Američané si udrželi vedení v kosmu.

Amerika ve výzkumu planet nejen vede, ale navíc ho dokáže prezentovat jako show - v případě Curiosity jako dobrodružství v přímém přenosu s fanoušky sedícími na newyorském Times Square. To je její silná stránka, která souvisí s tím, že i slavná NASA musí v Kongresu bojovat o svůj díl rozpočtu. A tomu napomáhá silný příběh s vyhlídkou na úspěch.

Mars je malá, zato dost divoká planeta. Její povrch na rozdíl od Země neuhladila desková tektonika. Nabízí extrémně vysoké hory i extrémně hluboké kaňony. Ale u nich se přistává jen v Hollywoodu (viděli jste přitroublou Rudou planetu?). Ve skutečnosti přistávají drahocenné sondy pokud možno v bezproblémovém (čti: fádním) terénu. I tady se však Curiosity vymyká. Přistála v kráteru Gale, a to blízko místa, kde jeho okraje prolamují kaňony (čti: tekla tam voda). Kde je voda, tam je život, říká staré klišé, ale v případě Curiosity může být součástí strhujícího příběhu.

Otázky staré tisíce let

K čemu ty mise na Mars vlastně jsou? Upřímně řečeno, jejich účel je dost antropocentrický. Ano, jde o základní výzkum, ale na to, aby sonda jen upřesnila složení tamních hornin, by Američané 2,5 miliardy dolarů zřejmě nedali. Ten základní výzkum míří k jednomu hlavnímu cíli - zjistit možné stopy života.

Více než Mars nás zajímají lidé a život, jaký známe. Je právě tento život specifikem Země? Nebo je jím Země pouze "infikována" podobně, jako jím mohou být infikována jiná tělesa? Nebo se život spontánně vyvíjí všude tam, kde jsou k tomu elementární podmínky?

Veškerá nákladná technologie, kterou zosobňuje sonda Curiosity, míří k hledání odpovědí na tyto otázky staré tisíce let. Na tom není nic špatného, právě naopak. Je to definice zvídavosti. Svět teď uvažuje o něčem jiném: je úspěch Curiosity jen odrazovým můstkem pro pilotovanou výpravu? Či naopak prokazuje, že roboti si dobře a levněji poradí sami? Obecně vzato je to vedlejší. Hlavní je tu lidská zvídavost a jí slouží Mars jako meta, chcete-li jako mýtus.

LN, 8.8.2012