„Dejte mi pevný bod a já pohnu Zemí,“ údajně prohlásil Archimedes. Pevný bod, ať už počátek, průměr nebo alespoň něco, s čím bychom mohli srovnávat, nutně potřebujeme. Ne proto, abychom planetou hýbali, ale proto, abychom vůbec byli schopni pochopit, co se děje kolem nás.

Spor mezi alarmisty a skeptiky – tedy snaha poznat, jestli se klima otepluje nebo ne (eventuelně jestli se ochlazuje) - lze rozhodnout jen tehdy, pokud se podaří stanovit pevný bod nebo úroveň teploty, ze které je možné vycházet nebo s kterou budeme moci současnost srovnávat. Rozhodně není náhodou, že alarmisté zvolili za počátek oteplování konec „Malé doby ledové“. Skeptici zase s oblibou srovnávají dnešní teploty se středověkým oteplením. Meteorologové mají „dlouhodobý průměr".

 

Ukázka "hokejkového" grafu. Začátek globálního oteplování se kryje s koncem "malé doby ledové", středověké teplé období je potlačeno, stejně jako "malá doba ledová". Během 100 let se má prudce oteplit, prognózy se liší o desítky procent. Prognóza ovšem není důkaz.

Jeden z grafů předložených skeptiky. Střídá se oteplení a ochlazení, jako příčina se udává činnost slunce. Periodicita skutečně odpovídá přírodním dějům lépe než alarmisty předpokládané stabilní klima a následná prudká změna.

Konec doby ledové (hranice pleistocén - holocén). Prudká změna klimatu je mnohonásobně vyšší než změny následující (včetně současných). Celkový trend po maximálním oteplení je postupné ochlazování. V tomto měřítku se jeví současné spory o klima jako bezvýznamné.

Jednotlivé výroky, se kterými se setkáváme ve sdělovacích prostředcích, nejsou vždy jednoznačné. Před nedávnem jsme se dozvěděli, že letošní březen byl nejteplejší za posledních 130 let. Alarmisté zajásali. Neprávem, věta znamená, že před 130 lety bylo v březnu tepleji. Tedy ani nepodporuje, ani nepopírá nějaké oteplování. Podobně údaje o nejteplejším roku, desetiletí atd. od nějakého data znamenají nejčastěji jen prostou skutečnost, že teplota kolísá.

Pokud vezmeme teploty za 24 hodin, dostaneme křivku, která se bude podobat sinusoidě. Bude kolísat kolem určité úrovně. Teplota stoupá a klesá. Nikoho to nevzrušuje, všichni ví, že jde o zcela normální jev. Podobnou křivku získáme např. z teplot za posledních 2000 let. Oteplí se, ochladí a zase se začne oteplovat. V ještě větším časovém úseku se dostaneme ke střídání dob ledových a meziledových. Dokonce i chladná období se zaledněním se v geologické minulosti periodicky opakují. Většinou však Země byla bez nějakého zalednění.

O nějakou přesně naměřenou teplotu v přesně stanoveném místě ani nejde. Tady měříme mikroklima, v podstatě pouze lokální změny. Pokud by se podařilo změřit po dostatečně dlouho dobu globální teplotu, budeme vědět, jestli se po dobu měření otepluje nebo ochlazuje. O budoucnosti se však můžeme jen dohadovat. Daleko důležitější je však poznatek, jak budou reagovat na změny živé organismy. I tady alarmisté bijí na poplach. Oteplí se, následkem toho vyhyne spousta organismů, které se nestačí přizpůsobit.

Země si sama pořizuje záznamy. Někdy je obtížné se k nim dostat, někdy je problém dešifrování a jindy část záznamu chybí. Podstatné však je, že nejsou falšovatelné, je tedy možné je buď přijmout, nebo přehlížet (ale pak už to není věda, ale náboženství, případně politika). Nejčastěji se používají zbytky rostlin v rašeliništích nebo ulity měkkýšů z vápnitých usazenin. Teplota na naší planetě začala klesat již v třetihorách. Postupně došlo k zalednění polárních oblastí. Současně s ochlazováním se klima stalo i sušším. Tropické deštné pralesy se ke konci třetihor zmenšily na zlomek původní rozlohy.

Pokud ubývají ledovce, je to následkem oteplování (tají), nebo snížením srážek (ledovec nemá dost materiálu, ze kterého vzniká). Ustupující ledovec často odkryje stará důlní díla (v Alpách) nebo zbytky rostlin (Špicberky). Je to doklad klimatických změn v poledové době. Sedimenty ze dna moře zároveň ukazují, že v tzv. atlantiku, v době „klimatického optima“, nebyl led kolem severního pólu a ledovce ve Skandinávii téměř neexistovaly. Hladina moře byla vyšší, než je dnes, odhaduje se, že asi o 3 m. Alarmisté naříkají nad možným zánikem ledních medvědů – ale čím to, že přežili takový nedostatek ledu?

Nikdo nepopírá, že v dobách ledových u nás byla výrazně nižší teplota než nyní. Oteplení přineslo velké změny v ekosystémech. Přesto u nás máme místa, kde organismy z doby ledové stále přežívají, v hlubokých roklích na Broumovsku dokonce někteří předpokládají i zachování permafrostu. Naopak i ochlazení v ledových dobách na vhodných místech řada organismů přežila. Jsou pro ně určité optimální podmínky, mezi které patří i teplota, ale přežívají i v teplotách nižších nebo vyšších. Změny klimatu jsou jednou z hlavních příčin vývoje života na naší planetě. Když skončilo poslední velké zalednění, nastalo teplé období (geologové mu říkají atlantik), které se často označuje jako klimatické optimum. Tento název je však zavádějící, už proto, že nikdo neví, jestli by vyšší teploty nebyly pro život ještě příznivější.

Katrán tatarský - teplomilná stepní rostlina, u nás ji najdeme jen na nejteplejších místech na jihu Moravy

Trpasličí bříza - pozůstatek flóry z dob ledových (Božídarské rašeliniště)

Důležitou otázkou je, jaká teplota je pro pozemský život optimální. Rozhodně to nebudou extrémní chlad nebo horko. Jedním z možných kritérií je biodiverzita – počet druhů na daném území. Ta je větší v tropech. Dalším může být třeba biomasa – váha živé organické hmoty. Opět více v tropech. V atlantiku, v klimatickém optimu, došlo k rozšíření zemědělství (mladší doba kamenná). U nás to vedlo k zmenšení ploch lesů a díky polím (umělým stepím) vlastně k dvojímu vývoji ekosystémů – přirozenému a lidmi ovlivňovanému. Přirozený ekosystém dnes prakticky zanikl, krajina, která by nebyla lidmi ovlivněna, již neexistuje. V mladší době kamenné však u nás byla největší biodiverzita díky lidským zásahům, především přinesení nových druhů.

Po globálním ochlazení, které následovalo po středověkém teplém období, se začaly teploty zvyšovat. Možná to je, možná není v souvislosti s průmyslovou revolucí. Dosud se lidé dokázali klimatickým změnám přizpůsobovat nebo dokonce jich využívat ve svůj prospěch. Vždy však byla primární výroba potravin, na nich záležela možnost uživit větší množství lidí.

V současnosti celosvětová produkce potravin neumožňuje jednotlivým státům mít dostatečné zásoby pro případ krize. Vychází se z předpokladu, že případná neúroda postihne jen část světa. Zatím tento předpoklad funguje, ale jak dlouho ještě?

Pokročilé zemědělství využívá moderní poznatky o výživě rostlin, snažíme se o genetické úpravy ke zvýšení produkce, máme stále nové prostředky k ochraně rostlin. Vyšší a opakovaná úroda se získává i pomocí vyšší teploty – rostliny se pěstují ve sklenících. Naopak ochlazení znamená nebezpečí nižší úrody. Alarmisté dávají do souvislosti především přibývání oxidu uhličitého v atmosféře a oteplování planety. Upozorňují, že ho v atmosféře přibývá neobvykle rychle. I tady ale chybí pevný bod – spalování fosilních paliv skutečně zvyšuje koncentraci oxidu uhličitého v atmosféře, ale nebýt toho, bylo by ho v atmosféře minimální množství za dobu existence života na naší planetě. Výnosy ve skleníku lze snadno zvýšit přidáním oxidu uhličitého. Rostliny dnes mají více průduchů než v třetihorách, potřebují lepší přístup k oxidu uhličitému. V třetihorách také vznikly trávy, které mají schopnost lépe využívat oxid uhličitý. Na druhou stranu však zabraňují erozi a tím také uložení tohoto plynu v uhličitanech. V každém případě méně průduchů znamená pro rostlinu možnost lépe hospodařit s vodou.

Kde je ale ten pevný bod, ke kterému budeme vztahovat změny? Máme doklady, že dříve bylo tepleji a že bylo i více oxidu uhličitého v atmosféře. Biosféře to nijak neublížilo, spíše naopak. Je zjevně někde nad současnou teplotou, chybí k němu minimálně 3 °C (to je teplota v době klimatického optima). Lze diskutovat i o teplotě vyšší. U oxidu uhličitého se to dokonce dá změřit, je to množství, při kterém rostliny nejlépe prospívají. Tady je to minimálně 2,5násobek současné koncentrace v ovzduší.

Alarmisté varují před povodněmi, suchem, přírodními katastrofami. Ty ale byly dříve stejně jako dnes. Klimatické změny probíhají neustále, budou probíhat i v budoucnosti. A stejně jako v minulosti budou i nadále některým vyhovovat a jiným škodit. Protože probíhaly i před tím, než lidé uvolnili do atmosféry oxid uhličitý, je nejistý podíl spalování fosilních paliv na těchto změnách. Odhady se liší v desítkách procent.

Na názory alarmistů navazují pokusy změnit energetiku a využívat „obnovitelné“ zdroje. Jejich výhodnost však mnoho ekonomů zpochybňuje. Problémů s nimi je však víc, než si veřejnost uvědomuje. Proti klimatickým změnám je nejodolnější ekosystém na pestré, rozrůzněné krajině. Takový ekosystém odolává jak oteplování, tak ochlazování. Právě „obnovitelné“ zdroje však krajinu narušují, potřebují velké množství plochy a silně ovlivňují biosféru. I z tohoto hlediska se nabízí jediná schůdná cesta - výstavba jaderných elektráren.

________________________________________

Zdroje grafů:
http://www.euroekonom.cz/analyzy-clanky.php?-globalni-oteplovani-ochlazovani
Vojen Ložek: Zrcadlo minulosti, Dokořán 2007

Převzato se souhlasem autora z jeho blogu na kareldrabek.blog.idnes.cz