První část si můžete přečíst zde.

Nejkrásnější chvílí v našem domě bývaly Vánoce. Před Vánocemi sice nepřišla Anna z Hamarrbro (Věčně zpívají lesy), ale nepořádek byl vytěsněn a veškerá rodinná chasa (rodina) měla rozdělené úkoly a pěkně se pracovalo. My, děcka, jsme přebývali ve vyhříté kuchyni a ujídali těsta, až nám bylo špatně. Bratr se pídil po zůstatcích air koňaku a podobných pochutinách, spolu s kamarádem Vencou se stali přeborníky ve spotřebě syrových vajec, aby tak zůstalo co nejvíc bílků na jejich milované pusinky. Dovedli sedět u trouby tak dlouho a otravně, že i drahábabička z nich dostávala psotník.

Moje rodná ulice

Na Štědrý den byl dovezen obrovský strom z Vinar, kde měl otec známého lesníka. Strom byl umístěn v rohu jídelny. Před stromem byl praktikabel potažený krásným suknem a na tom stupínku pak bývaly rozmístěné dárky. Celý dům voněl medovými perníčky a cukrovím, které pekly dohromady babička mečová i přeslicová. Dárky bývaly překrásně zabaleny. Maminka se šlechtila na večer, bábinky vařily a smažily, tatínek v povznesené náladě, kterou si opatřil v hospodě u Gremliců, hýřil vtipem a očekával se příchod božího dítěte.

O Vánocích, které si pamatuji jako první v rodném domě, jsem vtrhla do jídelny a tam pod stromkem byl kočárek pro panenky, už jsem ho nepustila. Babička s tetičkou v době předvánoční pracovaly i na dalším dárku pro mne. Darovaly mi nádherný pokojíček pro panenky, který vlastnoručně vyrobily z krabic, zbytků sametu a krabiček od zápalek. Krabičky a různá dřívka byly potaženy nevídanými zbytky látek, ve stěnách pokojíku byla vyřezána okénka vyplněná celofánem a nalepeny byly i záclonky. Bylo tam všechno, pohovka, židličky, stůl, kamínka, mistička na vodu jako vana, prostě celý byteček. Měla jsem neskutečnou radost a volala jsem z okna „Ježíšku, děkuju, Ježíšku, děkuju!!“ Byla však padesátá léta a tak jsem byla od okna ihned odtržena s tím, že dostanu angínu a budu mít po Vánocích. Ideově jsem to prostě nezvládla.

Dort k 2. narozeninám těsně před Vánocemi

U vánočního stromu se hrálo na klavír, tradiční píseň Tichá noc zněla celým domem. Tetička jako svobodomyslná osoba odcházela za uzamčené dveře kabinetu vykouřit doutník, což bylo rodinné tajemství, o kterém jsme všichni věděli. Venku za oknem byl krásný čistý sníh, na dvoře pověšeny loje pro sýkorky, krmítka se prohýbala sypáním. Vánočky překryté plachetkou voněly v kuchyni. Ta vůně se prolínala s jinými, které mi utkvěly také v paměti, a tak mi pomáhají uchovat vzpomínky. Po vydovádění dětí, zrudlých námahou z lítání po domě a vzrušených z dárků i tajně upitého rybízláku, jsme byli zahnáni do nahřátých peřin ve studených pokojích. Dospělí seděli dál v družném rozmaru Štědrého večera u velkých kachlových kamen. Celá atmosféra Vánoc je ve mně pořád, ale tehdy, tehdy to bylo nezapomenutelné.

Mé dětské štěstí v rodném domě nemělo však dlouhé trvání, ale o tom zase až někdy příště.

Foto: Archiv Jiřího Rosmuse z Přerova.

Pozn. Na fotce „Dort k 2. narozeninám“ je Jenny s chlapečkem, který  je kmotřenec rodičů Jenny a je to autor všech textů k večerníčkům o skřítku Racochejlovi.