Možná ne takto bombasticky, možná by stačilo prostě říct: díky. Komu? Miroslavu Singerovi a celé České národní bance za to, že rozumnými kroky pomohli zastavit pokles a zahájit vzestup, který nyní budí podiv na mezinárodní scéně. 

Toto píši s plným vědomím, že jsem sám byl mezi hňupy, kteří politice ČNB nevěřili. Ono tedy, osobně se mi zajídalo, že mám dražší všechno, co se dováží z eurooblasti.  Psal jsem tudíž vtipné a důvtipné komentáře a vtipkoval jsem nad Singerovým příslibem, že tato politika otevře 35 tisíc nových pracovních míst. Zdá se, že se Singer v tomto punktu mýlil, otevíraných pracovních míst je víc než 35 tisíc.

Nebýt hysterie kolem uprchlické krize, mohlo by se zdát, že jsou lidé spokojení více,  než kdykoli před tím. Přirozeně, že se ta příznivá nálada obrací i na vládu. Můžeme si do omrzení opakovat, že vláda nemá se současnou konjunkturou nic společného, že konjunktura prostě je a Česko se veze. Můžeme to říkat, ale má to malou vypovídací hodnotu. Česko je na tom líp než jinde – za časů konjunktury, a za předchozí vlády na tom bylo hůř v době recese – hůř než jinde. Takže ono se dá tvrdit všechno, ale selská logika vede k závěru, že si tato vláda nepočíná zas tak moc špatně a že předchozí vláda nepracovala zas tak moc dobře.

A ještě něco mě utvrzuje v přesvědčení, že to dělá Singer dobře: Zeman je proti tomu. To je vodítko a maják v dobách nepřehlednosti a zmatku.