3.7.2024 | Svátek má Radomír


ÚVAHA: Chci si nést svá rizika

6.7.2007

Neuvěřitelné manévry, které se momentálně konají kolem tzv. ptačí chřipky, nevypovídají jen něco o konkrétní nákaze, ale bohužel svědčí i o plíživém trendu, na který si většina z nás začíná zvykat. Jedná se tady o exponenciální vpád paternalistické úlohy státu a dokonce nadnárodních struktur do života občanů. Na ptačí chřipku dosud zemřelo pár lidí někde v Asii, pokud žili v nesouměřitelných hygienických podmínkách. V porovnání s jinými riziky, ohrožujícími lidský život, jde o marginální záležitost a banální problém. Sdělovací prostředky však povětšinou na tuto hru naskočily a denně nás v hlavních zprávách informují, kterak státní moc hrdinně bojuje se slepicemi, kolik se jich už kde podařilo vybít, a kam všude se nesmí ani vkročit. Můžeme spát klidně. Ale trochu té obavy přece jen je na místě, aby nás zase stát mohl zachránit.

Obdobná situace je se zákazem tekutin na palubách letadel. Lidé si pochvalují, že trochu toho nepohodlí strpí, jen když bude bezpečno. Já osobně bych tedy klidně riskoval, že si nějaký terorista vyhlédne můj let a do minerálkové lahve nalije nitroglycerin. Moje děti by se tak mohly v letištních halách a při přesunech na letiště a z letiště napít z příručního zavazadla, aniž bychom byli omezeni nabídkou a cenou „legálních“ nápojů. Přiznávám, že mi bude po cestě chybět vychlazené české pivo. Jak je situace absurdní, dokládá, že ještě před zavedením těchto opatření, byly mému synovi z příručního zavazadla bdícími českými orgány vyhozeny hračky - pouta a nůž z měkké umělé hmoty.

Nabyl jsem přesvědčení, že tu hrozbu terorismem státy velice rády přikrmují. Když měl Blair největší problémy s důsledky irácké lži, jak na zavolanou byla odhalena teroristická skupina, jež měla údajně v plánu položení bomby. Ale bdělé tajné služby to odhalily včas se všemi demonstrativními efekty. Člověk si však říká, zda to ty tajné služby také nevyprovokovaly, nenajaly samy nějaké existence na okraji společnosti příslušného původu, a pod nabídkou peněz je koruptivně do akce nezatáhly. V bleděmodrém se situace opakovala právě nedávno v New Yorku, kde tajné služby zhatily teroristický útok na Kennedyho letiště, a to zrovna v době minima Bushovy popularity. Ti zoufalci neměli ani výbušniny, jen se brouzdali po internetu, ale zákrok byl exemplární.

K tomu všemu na nás doléhá ještě bdělé oko EU. Jsme chráněni před kuřáky na zastávkách, budeme platit ekologické daně proti smyslu ochrany životního prostředí, budeme budovatelsky bojovat proti CO2 a v autech s omezovačem rychlosti jezdit na řepkový olej. Ten poslední výmysl navíc, kromě toho, že přinese zisky zainteresovaným hráčům ve státní režii, bude mít důsledky ve zdražení potravin, kácení lesů a monokultury v zemědělství s dopady především na chudé země. A kdoví, zda se přitom všem nespotřebuje více energie, než se ušetří. Ale sociální inženýři mají jasno. V okamžiku, kdy jsme si zvykli separovat odpad, zavedou zálohy na PET lahve, takže se celý systém zbortí dříve, než se projevily kladné efekty. Abychom to vše pochopili, musíme se trochu bát. A tady přijde vhod globální oteplování.

Populace, která se bojí, je lehce ovladatelná. Pak ji ani nepřijde absolutně šílené, že několik tisíc lidí chrání jediného člověka, že jsou uzavřeny celé oblasti kvůli byzantským setkáním politických špiček, že člověk nesmí ve vlastním bytě otevírat okna, manipulovat žaluziemi, natož vycházet na balkón, aby ho nezastřelili ostřelovači cizí země. To vše za shovívavých komentářů sdělovacích prostředků, jak se o nás zase stát postaral.

Tak nevím, jestli jsme klíči nezvonili předčasně.

Dušan Streit