22.11.2017 | Svátek má Cecílie


USA: Svůdnost všelijakých výhod

18.5.2017

K tomuto tématu se doklopýtám s jakousi oklikou, přes všelijaké návyky, nedobré až zhoubné zlozvyky. Angličtina má k dispozici výraz addiction, který ale v česko-anglickém slovníků vůbec nenacházím. Leckdo mezi námi stále kouří, v restauracích a mnohde jinde je mu to zakazováno, dotyčný se nikotinového jařma s různým úspěchem snaží zbavit. Kuřáků ubývá, pijáků však nikoliv. Do takových řad stále patřím. Nepatřím mezi hazardéry u rulety, ač nepohrdnu občasnou zastávkou v Las Vegas či Macau a s potěšením si připomenu značnou výhru v kasinu afrického království ve Svazijsku.

Důkladným provinilcem v tomto druhu neřestného počínání se značně projevoval jeden ze strýců z mé vyženěné čínské strany - hodně černá ovce jejich nobl rodu. „Místo, aby studoval v Cambridgi jako jeho bratři, tak víc času trávil v Monte Carlu a za noc klidně prohrál celou vesnici,“ Priscilla mi na něj prozradila. Od ní jsem se také dozvěděl o zálibě některých jejích babiček (dědeček jich měl šest - nikoliv jednu za druhou, ale všechny pod jednou střechou, v harmonickém soužití) - některé z nich holdovaly opiu.

Zdánlivě nevinná pošetilá záliba může končit finanční kalamitou. Třeba hlava rodiny je vášnivým filatelistou a na aukcích se stane zdrojem ožebračení manželky a potomstva. Škála tedy značná: od nevinného pokuřování až k důkladné katastrofě fyzické, existenční, definitivní.

Současně se nám na scéně objeví úplně jiná varianta, a sice s povýšením na permanentní pozitivní hodnotu, ale s nebezpečným potenciálem. Touto ošidnou záležitostí se nedávno (21. března 2017) zabýval výtečný publicista Dennis Prager ve svém textu s názvem „The Most Dangerous Addiction of Them All: Entitlements“ (Townhall, 21.3.2017). Addiction jako „posedlost, oddanost“ směrem k cíli entitlement, dosažení té které výhody, s přesvědčením o legitimitě takového dosažení.

Vzrůstá procento takových snaživců nejen v Americe, ale i leckde v Evropě, například ve Skandinávii. Nikoliv se prát s životem, ale zejména těžit ze zdrojů z jinačích kapes. Někdo takové počínání zatracuje jako vyděračství, ale víc se najde sympatizantů, pochvalujících si takové příležitosti jako blahodárný pokrok ve prospěch sociálního cítění. Nic takového není potřísněno potupným označením jako třeba „žebrota“, ale všelijakými pohodlnými eufemismy: v angličtině to je tento velice často používání výraz ENTITLEMENT.

Marně listuji v potřebném anglo-českém slovníku a český ekvivalent nenacházím. K dispozici je pouze sloveso ENTITLE v česke verzi s výběrem 1. dát právo, opravňovat k.., 2. opatřit názvem, pojmenovat, 3. titulovat (velice český či spíš ještě víc rakousko-uherský, vídeňský zlozvyk vzájemně si lichotit všemožnými, jakkoliv nereálnými akademickými predikáty).

Nikdo se nejspíš nebude chvástat svým ustavičným, plíce si devastujícím vykuřováním, nasáváním alkoholu do němoty, zatvrzelým ožebračováním v kasinu, ničením se konzumpcí zabijáckých drogových substancí. Zcela jiná je ale závislost, státem poskytovaný entitlement - od státu pobírat peněžité platby pro půl tuctu capartů, pořádnou podporu při placení nájemného a všelijaké další zdroje vítané materiální výpomoci. Inkasující příjemce pokládá za své železobetonové právo stát se doživotním příjemcem takové asistence, s automatickým předpokladem jejího zvětšování. V nynějších USA počet příjemců stravenek, food stamps, za něž v supermarketech lze s výjimkou cigaret a alkoholu obdržet cokoliv, již dosáhl téměř počet 59 milionů takových konzumentů. Závislost na tak podstatné podpoře se stala samozřejmostí.

Federální pokladna ve Washingtonu už je důkladně vypleněná. Již se podařilo zmnožit národní dluh do nepředstavitelné mamutí výše přesahující devatenáct trilionů dolarů. Všechny státní výlohy hradí polovina daňových poplatníků. Druhá polovina žádné daně neplatí, toliko požitky inkasuje se samozřejmostí nároku na další, ještě větší nároky.

Šlechetně rozmařilý, do zřejmě nevyhnutelného bankrotu se řítící stát od takové veřejnosti vyžaduje její politickou podporu, hlasovat pro poskytovatele takových požitků.

Je v eminentním zájmům takové vládní administrativy u vesla tyto zdroje podpory veřejnosti si stále upevňovat, rozmnožovat. Však proto brány do země někdejší bývalé hojnosti odvírat, z takových, angličtiny neznalých, beztoho se nezajímajících, spolehlivé voliče si pěstovat.

Po osmi letech Obamova podstatně katastrofálního vládního počínání část Demokratické strany momentálně velmi usiluje o odstranění čili svržení (impeaxchment jako jediný ústavně legitimní způsob, který se ale v případě hodně nemravně si počínajícího Billa Clintona nepovedl)nynějšího prezidenta Trumpa. Ten momentálně usiluje o přijetí zákona, vyžadujícího přezkoumání všech tělesně schopných, avšak nepracujících příjemců podpory v nezaměstnanosti.

V posledním roce svého působení v Bílém domě Barack Hussein Obama znovu zamířil do Evropy blíž se seznamovat s rozsahem role státu v osobním životě tamějšího obyvatelstva. Však v nedávné minulosti v totalitních podmínkách stát v roli přísného rodiče poslušné svěřence odměňoval a ty neposlušné dovedl pořádně trestat.

- - -

Již v dřívějších stoletích popudem přemnoha zájemců se lodí dostat do Ameriky, své teprve začínající republiky, nebyla jen snaha uniknout hladu, ale dostat se do prostředí svobody, s možnostmi uplatnění nedosažiteného v původním domácím prostředí. To pak byli oni pionýři, ochotni riskovat, prát se s životem v neznámu, a mnohé jejich odvahu Amerika znamenitě odměnila. Však se podívejte na donedávna dosažené znamenité výsledky.

Potřebu role vrchnosti jsem pocítil i na vlastní kůži, poté, co se mi podařilo odpelášit z totalitní klece. Přistál jsem na letišti v New Yorku, tam na mě čekala má sponzorka Lydia Tolstoya, vnučka Lva Nikolajeviče Tolstého. Krásný nadějný začátek nové existence, jenže sklapl po první mé otázce, kam že mě pošle studovat, a dostalo se mi odpovědi, že nikam. Přinesla mi seznam několika set učilišť vyššího vzdělání, abych si vybral. Ano, dorazil jsem do země svobody, já se musím rozhodnout. Svoboda též znamenala břemeno odpovědnosti za vlastní osud. Nikdo za mě rozhodovat nebude, žádná umístěnka, která by mě takového břemena zbavila a já bych končil s pohodlnou příležitosti se litovat, jak to ta vrchnost pro mě ale rozhodla.

- - -

Přebíhám do nynější naší nepříjemné současnosti, v níž se tolik snaží prosazovat multikulturalismus, politická korektnost, relativismus, druh přesvědčení, že všechny kultury si jsou zásadně rovnocenné. Před několika týdny mi v Praze internetový deník Neviditelný pes zviditelnil příspěvek s názvem Nejsou čmoudi jako čmoudi.

Teď bude následovat část jeho jednoho odstavce: „The New York Times, někdejší zdroj objektivní solidní žurnalistiky, se ideologicky rozběsňuje, když absolventi několika nejkvalitnějšich high schools jsou přijímáni na vyšší učilitě pouze podle prospěchu a nikoliv podle preferenčních kritérií Affirmative Action, s výsledkem, že pouze 10 % černochů (Afro-American, ovšem) a Hispanics uspějí. A kdo je vinen? Bělošský rasismus, samozřejmě! Tak soptí důsledně levicový, zásadně politicky korektní tisk. V celém článku NYT není jediné slovo o skutečné podstatět tohoto sdělení: Naprostou většinou (50 % plus) úspěšných uchazečů jsou Asiaté! Jsou ti nejschopnější a nejpilnější. S tím ovšem ultrapokrokoví novináři mají problém, jak tyto Asiaty obviňovat z bělošského rasismu, takže o takových pachatelích se raději pomlčí. O nich v celé pasáži nepadlo ani slovo, však nutno dodržovat správnou ideologickou linii monopolu bělošského rasistického provinění.“

O týden později, ve městě Rockville, Montgomery county, stát Maryland sousedící s hlavním městem Washingtonem, došlo k hanebné, nijak však ojedinělé události: „Ve škole dva výrostci, věk 18 a 17 roků, jeden z Guatemaly, druhý z El Salvadoru, oba vetřelci, ilegálně v USA přítomní. Měli být deportováni, samořejmě, že nebyli. Škola je zapsala do třídy se třináctiletými a čtrnáctiletými spolužáky a spolužačkami. Henry Sanchez-Milian, již ve věku legální dospělosti, byl v roce 2016 lapen při pokusu překročit americkou hranici v Texasu a místo aby byl okamžitě deportován, dostal se do péče Montgomery county ve státě Marylandu, končině značně až znamenitě politicky korektní, ono sanctuary - azyl, útulek cizincům zločincům poskytující. V roce 2016 jich 63 takto obviněných odmítnuto bylo k deportaci federální službě ICE (Immigration and Customs Enforcement). Zde již jmenovaný Gutemalan Sanchez-Milian po šestnáctidenním pobytu za mřížemi byl propuštěn, aby došlo k soudnímu projednávání jeho případu, k němuž se ale za dobu sedmi měsíců svou agendou přetížený soud ještě nebyl dostal. Druhým provinilcem v tomto případě byl sedmnáctiletý Jose O. Montano z El Salvadoru, téže dospělosti dosáhne za pár měsíců. Oba odtáhli jednu spolužačku na chlapecký záchod a pořádně ji znásilnili. Dívka poničená, její rodiče zděšeni,

Politicky korektní a tuze opatrná media - noviny, rozhlas, televize (TV ABC, CBS, NBC, PBS, CNN) - si o tematu tak háklivém netroufla utrousit ani slovo.

Jedinou výjimkou byl TV-FOX. Ve večerním vysílání před kameru dokonce získali hosta, který byl právním zástupcem jednoho z násilníků. Nic překvapivého - však američtí právníci, advokáti se těší oprávněné pověsti „lhářů k pronajmutí“. Tento odborník zareagoval s báchorkou, že dívka na záchod odvlečená tam odhupkala dobrovolně k dvojnásobnému radostnému souložení.

Z medií tištěných se významné zdroje neozvaly, mám před sebou pouze jeden příspěvek kurážné žurnalistky se slovansky znějícím jménem Katie Pavlich, která v textu „In Wake of Rockville Rape, School Superintendent Accuses Parents of Racism“, Townhall, 23. března 2017, se o této ohavnosti rozepsala. Text zdobil portrét tamějšího brýlatého oficiála jménem dr. Jack Smith ve funkci inspektora, který ve svém obvodu má na starosti 204 škol, s ročním platem odhadovaným na $300.000. Na ono znásilnění zareagoval tuze politicky korektně. E-maily rozeslanými na mnohé adresy, zejména se soustředil nikoliv na násilníky a na znásilněnou, ale na rodiče spolužaček, aby je kritizoval, plísnil za jejich xenofobii, jejich rasismus. Tak už to tu zase náme, jaké rasy byli ti guatemalsko-salvadorští vetřelci násilníci? Že by černoši, Afričané, Asiaté, Eskymáci? Proč by toto měla být nějaká relevantní kritéria?

Nevím, zda Trump, svými ultrapokrokovými nepřáteli dosud nezlikvidovaný, se o této marylandské události již zmínil. Ale právě jsem obdržel e-mail s českým textem a nápisem VÍTE, CO NÁM VZKAZUJE AMERICKÝ PREZIDENT DONALD TRUMP PŘES OCEÁN? Následovaly užitečné pobidky: Zapomeňte na falešný humanismus a politickou korektnost! Každého imáma, který u vás v Evropě káže násilí, okamžitě zavřete, anebo ho pošlete k nám na Guantanámo. Každého ilegálního imigranta, který nedoloží, že je ve své zemi politicky pronásledován, pošlete zpátky.

Do Evropy vpusťte jen stoprocentně prověřené osoby. Nemáš pas, ale máš drahý mobil? Tak šup zpátky do Afriky. Nedokážeš do dvou let zvládnout zkoušku z lokálního jazyka? Neumíš si najít práci? Šup fofrem zpátky.

Spáchal tvůj syn a nebo vnuk teroristický čin a nebo se o něj pokusil? Marš domů s celou rodinou.

Nechcete se asimilovat, ale chcete si podržet vaši kulturu, vaše náboženství a vaše zákony? Klidně, ale u vás doma. Evropa není a nemůže být pro každého.

Velice předpokládám, že tato údajná Trumpova výzva je podvrh. Ale výzva by to každopádně byla užitečná.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče



Diskuse


počet příspěvků: 14, poslední 18.5.2017 10:05









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.