Kolega Havránek dnes (7/2) napsal totéž o Američanech. V článku, který uvádí citátem z nedávného vyjádření Johna McCaina.

Senátor pravil:

Když se člověk podívá na chování německé vlády, může si myslet, že nemá ani ponětí o tom, nebo je jí jedno, že jsou na Ukrajině zabíjeni lidé.

Je to příkré a možná nespravedlivé vyjádření, nicméně v kontextu toho, o co jde, pochopitelné. Alespoň pro toho, kdo mu porozumět chce.

To, oč tu běží, je v každém vojenském konfliktu zásadní: o dodávky zbraní oběti agrese. Pokud se někomu nelíbí, že označuji za obět agrese Ukrajinu, pak jen připomenu, že vše, co se kolem Ukrajiny děje, mám na mysli bojové akce, nepřekročilo její mezinárodně uznané hranice – a že tedy agresorem sotva může být Kyjev. (Majdan Nemajdan, aby bylo jasno.)

Senátor McCain srozumitelně vyjádřil to, co si myslím i já. Ukrajina brání svoji územní celistvost, což je její nezpochybnitelné právo a je-li na tom tak, že jako oběť agrese potřebuje nejen teplé lidské slovo (jak to v pátek 6/2 v České TV trefně vyjádřil zahraničněpolitický expert Vladimír Votápek), ale také zbraně, pak má-li jich nedostatek, je jejím právem o ně požádat spřátelené zahraničí. A spřátelené zahraničí, nejedná-li se o přátelství „na baterky“, by jí zbraně mělo poskytnout.

Zhruba tak je třeba, po mém soudu, interpretovat McCainovo vyjádření. Říká-li US viceprezident Biden, že Rusku nesmí být dovoleno překreslovat mapu Evropy, pak to musí být dopovězeno oním „B“: aby se Ukrajina mohla ubránit ruské expanzi, musí mít čím se bránit – a teprve pak dojdou Bidenova slova svého naplnění.

Toto vše za oceánem dobře vědí. Vidí situaci na východě Evropy s větším odstupem, ale správně. Němci sice po McCainových slovech zuří a chtějí po něm omluvu, ale senátor reaguje slovy, která nepostrádají logiku:

Znám Ukrajince a vím, že jsou zabíjeni – Rusy a ruskými zbraněmi. A pokud se někdo skutečně zdrává dát Ukrajincům možnost se bránit a pak po mně chce omluvu, tak se ptám: Za co se mám omluvit?

Američané se nám někdy zdají až příliš přímočaří, ale to vůbec nemusí být od věci. Říká-li McCain (pro televizi ZDF), že mu nynější politika Berlína připomíná chování Západoevropanů ve 30. letech, které pomohlo Hitlerovi naplnit jeho expanzivní ambice (volná interpretace), tak má pravdu. Při vší úctě vůči Merkelové a spol., mně se to jeví také tak.

Jezdit v nynější situaci za Putinem zachraňovat mír je jako jezdit v osmatřicátém za Hitlerem – zachraňovat mír. Marnost nad marnost. Málo platné, mír je jedinečná hodnota, ale nikoli za každou cenu. Vůči ukrajinskému režimu můžeme mít tisíc a jednu výhradu, ale nechat ho „ve štychu“ tváří v tvář agresi by bylo stejně nemravné, jako když jiní „mírotvůrci“ (že, pane Chamberlaine?) nechali ve štychu Benešovo Československo.

Myslím, že právě takto uvažuje senátor McCain. Dostalo se mu za to nejednoho posměšku, opět se v Evropě (generální tajemník CDU Tauber) mluví o kovbojích (jako kdysi v souvislosti s Bushem mladším), opět je českým plebsem v internetových diskusích McCain pasován na pomatence, kašpara a lháře, případně na válečného štváče – ale opět to jsou Američané, kdo trefil hřebíček na hlavičku: má-li se Ukrajina ubránit, beze zbraní to nepůjde.

Závěr: Kolega Havránek píše, že nějak těm Američanům přestává rozumět. Pokud jde o Ukrajinu, já občas přestávám rozumět Evropanům. A jsem rád, že to někdo na druhé straně Atlantiku dokáže říci i za mně.

Díky, pane senátore!

Stejskal.estranky.cz