22.5.2019 | Svátek má Emil


UDÁLOSTI: Naděje

29.12.2007

K vánocům patří vánoční koledy. K jejich reprodukci, protože nejsem hudebně nadán, používám gramofon a přehrávač CD. A jako každé vánoce přijde na řadu gramodeska s názvem „Koledy evropských národů“. Nahrávka vznikla někdy v roce 1969, na prahu normalizace, desku jsem si koupil vzápětí a učinila mi následujících dvacet vánoc přece jen o dost snesitelnějšími. Po převratu jsem si pořídil verzi na CD. Před časem, ještě než jasem začal vydávat Události, jsem o ní napsal cosi jako fejeton do Lidových novin, dávám ho tu k dispozici, abych se příliš neopakoval.

Záznam obsahuje tři české koledy, to je na průřez Evropou na první pohled trochu moc. Může se zdát, že si tak křečovitě pomáháme k světovosti (podobně jako vydavatelé populárních encyklopedií světově proslulých osobností do nich pro potřeby domácího čtenářstva nacpou přinejmenším sto našinců, o nichž většinou ve světě nikdo nic neslyšel). V tomto případě by ale obvinění bylo nespravedlivé: ten, kdo výběr pořizoval, chtěl zjevně zoufale zdůraznit, že k téhle Evropě jsme kdysi patřili i my, přestože v době pořízení nahrávky, obrazně řečeno, pobýváme – mimo jiné i vlastní vinou – v ruských stepích. A vzhledem k tomu, že je dost špatně a není příliš pravděpodobné, že bude ještě výrazně hůř, se stejným realismem se dá očekávat, že jednou bude o dost lépe. Což se pro mne (a jistě nejen pro mne) krylo s nadějí, že k té Evropě, která na desce existovala jen virtuálně, budeme zase patřit i v reálu. Že je tu naděje podobná té, o níž hovoří prorok Jermjáš k Židům vyhnaným do Babylónu:

„Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: nedejte se podvádět svými proroky, kteří jsou uprostřed vás, ani svými věštci. Neposlouchejte své sny, které míváte. Prorokují vám klam v mém jménu, já jsem je neposlal, je výrok Hospodinův.

Toto praví Hospodin: Až se vyplní sedmdesát let Babylóna, navštívím vás a splním na vás své dobré slovo, že vás přivedu zpět na toto místo. Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti. Budete mě volat a chodit ke mně a já vás vyslyším. Budete mě hledat a naleznete mě, když se mě budete dotazovat celým svým srdcem. Dám se vám nalézt, je výrok Hospodinův, a změním váš úděl, shromáždím vás ze všech pronárodů a ze všech míst, kam jsem vás vyhnal, je výrok Hospodinův, a přivedu vás zpět na místo, odkud jsem vás přestěhoval.“

No a vida, nakonec to netrvalo ani celých sedmdesát let. Je také otázka, zda jsme ve svobodu, v demokracii a v příkazy a zásady, na nichž stojí, věřili opravdu „celým srdcem“, jak si žádá Hospodin v Jeremjášově podání, nebo jen na půl srdce – a podle toho to taky dnes vypadá.

V relativní (upřímně řečeno pořád dost slušné) svobodě žijeme už osmnáct let. Naše novodobé dějiny se člení do jakýchsi dvacetiletých period. Od roku 1918 do roku 1938 to šlo nejprve pomaloučku, pak čím dál tím rychleji s kopce. Na konci stála katastrofa. Od roku 1948 do roku 1968 to bylo nejdřív velmi zlé, pak se to začalo pomalounku zlepšovat, na konci stála jakási slavobrána do svobody. Vzápětí se ukázalo, že ve skutečnosti nikam nevede. Od roku 1969 do roku 1989 to šlo nejdřív rychle z kopce, pak se situace ve špatném slova smyslu na dlouhá léta stabilizovala; následovalo nejprve pozvolné, pak velerychlé hroucení bolševismu a zrození svobody.

Dnes je situace je přesně opačná, než za „normalizace“: naše svoboda má své mouchy, ale je pořád ještě velmi široká a dá se tedy realisticky očekávat, že o moc lepší to být nemůže, zato o hodně horší ano. Z dvaceti tučných let jsme vyčerpali už osmnáct. Kolem nás to nevypadá moc vábně: ruský medvěd už zase cení zuby a ukazuje drápy. Islámští radikálové brousí nože. Evropa (k níž teď patříme i my) je líná, přecpaná, demoralizovaná. Jejím náboženstvím je „multikulturalita“: věřte si, v co chcete, jen nás proboha nechte na pokoji. Měli bychom přemýšlet o tom, jak se ctí přežijeme nadcházejících dvacet hubených let. A cédečko s „Koledami evropských národů“ je třeba pečlivě uschovat. Přinejmenším o vánocích se bude zase hodit.

26. prosince 2007

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.



Diskuse


F.VÍZEK 88.100.57
19:09
29.12.2007

jirka.s.
10:12
30.12.2007

F.VÍZEK 88.100.57
10:57
30.12.2007

F.VÍZEK
19:40
30.12.2007

Herakleitos
21:28
30.12.2007

AeroKarel
15:51
30.12.2007

Kylchap
13:21
29.12.2007

jirka.s.
16:55
29.12.2007

Ivan
13:13
29.12.2007

Karotka
13:28
29.12.2007

vladimír ondys
16:10
29.12.2007

jirka.s.
17:07
29.12.2007

konstantin
11:05
29.12.2007

JH
11:30
29.12.2007

udivený čtenář
9:37
29.12.2007

vladimír ondys
5:55
29.12.2007

počet příspěvků: 24, poslední 30.12.2007 09:28









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.