10.12.2016 | Svátek má Julie






UDÁLOSTI: Co zbylo z Havla

18.12.2012

Uplynul rok od úmrtí Václava Havla, prvního prezidenta České republiky. Což je příležitost vyrovnat se z jakéhosi odstupu s tím, co pro ČR znamenal a co jeho odchodem ztratila.

Když si odmyslíme všechny oficiality z té či oné strany, zůstanou člověku v paměti ty tisíce lidí, kteří loni do pozdního večera stály v dlouhých frontách od Královského letohrádku až po Vladislavský sál. Nikdo je nenutil, přišli sami a spontánně. Velmi se odlišovali od uřvaných demonstrantů, které čas od času shromažďuje ČMKOS k nenávistným orgiím na Václavák. Taky nepochybně neměli pocit, že v listopadu 1989 vystřídali jedni gauneři jiné, či že všechno proběhlo ve společné režii CIA, KGB a Mossadu. Vedlo je přesvědčení, že zesnulý se snažil stvořit lidštější společenství, než bylo to, v němž jsme museli žít po čtyřicet let předtím. A že aspoň v základních věcech uspěl. To je třeba vzít vážně.

Havlova okřídlená teze o pravdě a lásce, která musí zvítězit nad lží a nenávistí, má tedy reálný základ. Je však třeba zároveň říci dvě "ale". Proč vlastně působí tak banálně a kýčovitě?

Za prvé: Havel chtěl nepochybně proti bolševickému režimu, postavenému na přesvědčení, že hybnou silou dějin a světa je nenávist, společnost postavenou na příkazu lásky k bližnímu. Proč to ale neřekl přímo? Ovšem, mnoha lidem by se odkaz na Evangelia nelíbil. Možná ani jemu ne. Tomáš Halík (ostatně Havlův příznivec) kdysi pěkně hovořil o "něcismu", pseudonáboženství mnoha dnešních lidí. Věří v "něco", co je nad nimi a co je přesahuje. To ale není žádná skutečná víra. Připadá mi to zároveň nesprávné i nepraktické. Nebyl to tak trochu i Havlův případ?

A druhá věc, která s tím nepřímo souvisí: praktická realizace ušlechtilé teze se zhmotnila ve vytvoření OF, útvaru, sloužícího výlučně politické manipulaci ("strany jsou pro straníky, Občanské fórum je pro všechny"), a posléze v účelové fikci "občanské společnosti", která má politiku suplovat nebo snad dokonce nahradit. Kritika Václava Klause byla v tomto ohledu zcela legitimní, veřejnost Havlovy plány právem odmítla a prosadilo se jiné, správnější pojetí, které staví na politických stranách.

Jenomže: jaký skutečný koncept dokázal Klaus proti svému životnímu rivalovi postavit? Dnes je to zcela zjevné: tradiční český nacionalismus mladočeské a národně socialistické provenience, zhmotněný v každoročních říjnových oslavách, v nichž se stylově snoubí dutý patos slavnostních scén z Verdiho Aidy s výpůjčkami z arzenálu autoritativních režimů. Historická veteš. Klaus si dnes stěžuje na zbourání respektu k jakýmkoli autoritám, ale sám je jen součást problému.

V běžném liberálním pojetí je stát jen praktické zařízení, které si zřizují suverénní jedinci, aby si uvolnili ruce a mohli svobodně rozvíjet svou individualitu. Jenže stát je zařízení, které člověku umožňuje nejen se rozvíjet, ale vůbec přežít. Užitečné i nezbytné. Měli bychom chtít, aby byl lepší a zbavoval se chyb. Měli bychom ho také mít rádi. Tím se ze státu stává vlast.

My, jak se zdá, Českou republiku za svou vlast nepovažujeme. Politika je u nás třídní boj mezi "pravicí" a "levicí" (neúprosný, odvěký, snad se dokonce neustále zostřuje). Střídající se vládní koalice stát zachraňují tím, že se za všech okolností zuby nehty drží moci, opozice se všemi silami k moci dere bez ohledu na to, zda přitom stát vezme za své. Chybí nějaká platná latentní společenská smlouva mezi demokratickými politickými silami o tom, jaký je vlastně okruh společných zájmů, zájmů vlasti. Zdá se, že žádný. ČSSD místo toho drží jakousi nepsanou a nejasnou dohodu s KSČM o svržení vlády. Jak vypadá, je nepochybně i jim úplně nejasné. S komunisty je ovšem problém: ne snad v tom, že se nepřejmenovali nebo nedistancovali od minulosti, ale v tom, co je typické pro všechny strany bolševického typu: věří, že smlouvy a dohody je třeba dodržovat, ovšem jen tenkrát, když se nám to hodí. V rámci toho se i přejmenují a oddistancují - ostatně v minulosti to komunistické strany mnohokrát udělaly a nic to neznamenalo. Jsou naprosto nedůvěryhodní.

ČSSD je ovšem ve velmi svízelné situaci. Jsou na levici vlastně sami, a to je táhne do spolupráce s extremisty. Souvisí to s tím, že u nás sice máme dvě strany, z nichž každá je ta nejpravicovatější, ale žádnou opravdu středovou. U nás se bohužel od roku 1990 za střed považuje kompromis mezi demokracií a bolševismem.

Pokud by se podařilo dosáhnout nějaké společenské smlouvy mezi pravicí a levicí (tj. dnes prakticky mezi ODS a ČSSD), smlouvy o zájmu společné vlasti, znamenalo by to mj. i naplnění odkazu Václava Havla – jakési dílčí a dočasné vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí.

MfD, 17.12.2012

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Diskuse


J. Kanioková
23:51
18.12.2012

J. Kombercová
0:32
19.12.2012

J. Kanioková
23:42
18.12.2012

F. Pavlis
18:00
18.12.2012

Z. Žíkovecký
16:47
18.12.2012

V. Bok
13:49
18.12.2012

P. Schuh
13:14
18.12.2012

J. Boleslav
13:38
18.12.2012

P. Schuh
13:41
18.12.2012

J. Tachovský
12:54
18.12.2012

V. Němec
12:01
18.12.2012

J. Fleiszner
12:01
18.12.2012

O. Mayer
15:02
18.12.2012

Š. Šafránek
11:43
18.12.2012

D. Streit
11:13
18.12.2012

F. Matousek
11:34
18.12.2012

M. Kosejk
9:52
18.12.2012

M. Kosejk
10:04
18.12.2012

J. Vyhnalík
12:26
18.12.2012

M. Kosejk
15:59
18.12.2012

P. Pavlovský
17:26
18.12.2012

J. Kanioková
0:00
19.12.2012

J. Kanioková
0:03
19.12.2012

J. Vyhnalík
0:20
19.12.2012

F. Eliáš
7:15
18.12.2012

L. Křivan
8:28
18.12.2012

S. Vaněček Šauerová
7:13
18.12.2012

F. Matousek
9:06
18.12.2012

V. Linhart
6:54
18.12.2012

S. Ševeček
9:07
18.12.2012

P. Pavlovský
17:22
18.12.2012

S. Ševeček
6:51
18.12.2012

D. Polanský
6:36
18.12.2012

P. Pavlovský
3:24
18.12.2012

J. Boleslav
13:36
18.12.2012

počet příspěvků: 48, poslední 19.12.2012 12:32









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.