Začnu obecně známými ověřenými fakty. To jednou Jeníček s Mařenkou zabloudili v lese a když padla noc, Jeníček vylezl na strom a spatřil v dálce světélko. Šli v jeho směru a po určitých peripetiích došli ke štěstí a spokojenosti a stali se významnými figurami ve světové literatuře. V pozici Jeníčka nyní hlásím světélko ze stromu. Ekonomické fórum v Davosu označilo těžbu břidlicového plynu za velký impulz pro ekonomiku a na bezpečnostní konferenci v Mnichově konané o tomto víkendu se hovořilo o energetické bezpečnosti. Těžba břidlicového plynu může vést k větší nezávislosti, a tudíž k větší bezpečnosti před vydíráním zvenčí.

Připomenu, oč jde. V břidlicových vrstvách se nashromáždil v hluboké minulosti Země plyn. Začal se těžit už někdy v roce 1825, ale teprve v poslední době se setkaly dva faktory. Především je to vyděračský tlak ze strany majitelů celoplanetárního energetického dědictví, které posadila historie na místo, kde se tyto energetické zdroje relativně snadno těží. Druhým faktorem je rostoucí potřeba. Chceme se hřát, chceme svítit a chceme se pohybovat z místa na místo, a k tomu je třeba energetických zdrojů. K tomu přičtěme technický pokrok a ve výsledku se ukázalo, že je možné a výhodné plyn z břidlic těžit.

Ve Spojených státech nastal boom svými rozměry i důsledky zastiňující někdejší zlatou horečku. Nikdo tentokrát nepojídá vlastní boty. USA bohatnou a počítá se, že do pěti let budou produkovat břidličné ropy tolik jako Saúdská Arábie (jeden z nejhnusnějších štváčských států světa, velký sponzor extremistického islamismu, usilujícího o zotročení a zbídačení světa). Perspektiva energetické nezávislosti samozřejmě vyvolala pozornost environmentalistů, lidiček přispívajících k civilizační sebevraždě euroatlantické oblasti. Tito lidé budují politické překážky. Tudíž i u nás je zatím břidlicový plyn na seznamu strašidel, vedle upírů, zombií, jaderné energetiky, DDT a hubení kůrovce. Nicméně voda stoupá k nosním dírkám a když se někdo začne topit, má sklony zapomenout na ideologické mantry a kouká, kde je záchranný kruh. Takže Jeníček hlásí světýlka z Davosua Mnichova.

Komu by to připadalo jako příliš vzdálená budoucnost, tomu poskytnu výhled na maličké, nicméně v praxi– možná – významné světélko. Citroën s Peugeotem vyvíjejí autíčko, které by mohlo jezdit za dva litry na sto, a to i ve městě. Používá se při tom stlačeného vzduchu jako rezervního zdroje pro pohon vozidla. Ono se řekne zmenšení spotřeby. Dovedete si ale představit, jak by se a) zlepšilo ovzduší, b) uvolnila situace ve městech, kdybychom přešli na málo rozměrná úsporná autíčka?

Zatím je to naopak, zatím se naplňuje předpověď vyřčená mým přítelem Janem Kraslem v hostinci U Zdeničky 6. března 1982, že budoucnost patří velkým autům s velkou spotřebou. O vývoji zde budu informovat, předpokládám totiž, že čtenáři Posledních slov většinově nesledují zpravodajství technicky směrovaných webů. Ale pozor, i kultura je na elektrický pohon...

LN, 4.2.2013