27.4.2024 | Svátek má Jaroslav


SVĚT: Umýt si ruce v JARu

16.7.2010

Světový šampionát ve fotbale skončil a to samozřejmě vybízí k hodnotícím názorům. Kamarád ze studií politických věd mi řekl jeden docela žertovný. Mluvil totiž o Jihoafrické republice, o JARu, které se v řeči sportovních komentátorů dostalo tolik přízně, až to připomínalo reklamu: jde o krásný jemný krém na ruce nebo tělový šampón, jenž navíc svede bez námahy umýt černé nádobí.

Bývalý kolega pochopitelně šprýmoval, leč je podivné, když pouhé stadionové mistrovství, jež dokonce i orientální despocie KLDR přenášela v podstatě živě, natřela mnohá mínění narůžovo. Půvaby proslulá země ležící, jak název napovídá, v zeměpisných šířkách zahrnujících i Vasco da Gamův mys Dobré naděje, má přitom mnohé zásadní bolístky. O nich se povětšinou mlčelo, neboť zprávy o softwaru odstiňujícím vřískot vuvuzel přehlušily leccos.

Slavnému mořeplavci z Portugalska tu na objevitelské cestě zazářila šťastná hvězda. Méně obyvatelům následně pokořené Přední Indie, jež se po uplynutí moře času stala „perlou v britské koruně“. Panství Londýna spadla do klína, přesněji do žezla také obrovská Hvězda Afriky, jejíž diamantový lesk – spolu s oslnivostí místního zlatých dolů – zatemnil osudy domorodého obyvatelstva. Ale netoliko jeho. Smutný osud schystala lačnost přírodních pokladů mnohým kolonizátorům neanglického původu. Jelikož se tito většinou potomci holandských sedláků rozhodli bránit své zábory proti stále agresivnějšímu Albionu.

Nemyslete si – například po vzoru místopředsedkyně české sněmovny Klasnové – nebyla to výhradně Hitlerova Třetí říše nebo Stalinův Sovětský svaz, kdo v moderní éře učil lidstvo stavět pracovní či likvidační tábory. Nepoddajným jihoafrickým Búrům, anebo lépe jejich rodinám, nechal dodnes slavný britský maršál Kitchener zbudovat smrtonosná internační zařízení. Koncentráky.

Náš krásný nový JAR, ještě pod názvem Jihoafrická unie, vyhlásil v roce československého Vítězného února oficiální rasovou politiku. Apartheid značící naprosté oddělení lidských plemen. Tvrdost pretorijské „rasové demokracie“ vedla k postupné izolaci země, kterou ovšem během studené války velmi dlouho podporovali klíčoví hráči západního bloku.

S koncem bipolarity zašel postupně na úbytě starý režim mnoha států. Pod vedením kmenového šlechtice Nelsona Mandely, laureáta Nobelovy ceny, jehož mnozí obviňovali z terorismu, byla nastolena skutečná lidovláda. Zatížená ovšem olbřímí zločinností, chudobností, rozšířením AIDS nebo aktivní sympatií autokratu Robertu Mugabemu. Mnoho bývalých bílých pánů (někdejší Čechoslováci dokonce podruhé v životě) emigrovalo z území považovaného za vlastní.

Takzvaný duhový národ má tedy dodnes problémů přehršel, mluví se také o svérázném přežití oddělenosti ras. Snad to není tak, že sportovní „stars“ měly být fíkovým listem, oslnivou potěmkinovskou vesnicí. Snahou JARu umýt si důkladně ruce.