Politickou korektnost podpírá několik pilířů pochybných premis. Mezi těmi hodně úchylnými vyniká multikulturalismus se svým tvrzením, že lidé, národy, všechna společenství, jejich kultury, jejich podíl na rozvoji, blahu světa si jsou rovné, stejně hodnotné.

Stačí se jen poněkud po tomto světa rozhlédnout a ověřit si očividný nesmysl takového tvrzení: přece rozdíl mezi vegetariánem a kanibalem je k nepřehlédnutí, stejně jako nebetyčný kontrast v intelektuálním počínání maličkého Izraele (elektronika a medicina například) v porovnání s pateticky ubožáckými výkony obrovitých, mnohonásobně početnějších a nezřídka ultrabohatých mohamedánských států.

Politická korektnost tedy vyžaduje racionalizovat, měřit nestejným metrem. Započít s premisou apriorního provinění bělošského plemena, zejména ovšem jeho mužské části: jí přiřknout odpovědnost za většinu, pokud možno za všechny nedostatky, nepravosti, nedokonalosti na této planetě. Ostatní pozemšťany ale obdařit vynikající výhodou oné sensitivity – jejich předpokládané a oprávněné citlivosti, urážlivosti, zranitelnosti, privátních subjektivních pocitů tolik háklivých (za ponížení, křivdy současné i historické, jakkoliv dávné, za nespravedlnosti, diskriminace, rasismus zejména), kdykoliv lze vyrukovat s takovým trumfem k nepřebití. V Londýně demonstrují islámští studenti proti neexistujícímu příkoří, v ruce plakáty s krvelačnými požadavky „Smrt svobodě, smrt demokracii“ za přítomnosti zcela pasivní, nijak nezasahující policie. Přece nelze ohrožovat sensitivity dotyčných rozhorlených. Případná neochota přikývnout nedokazatelným subjektivním pocitům je z hlediska politické korektnosti dostatečný důkaz provinění. Skeptik bude zatracen jako šovinista, antifeminista, homofob a zejména jako rasista, hřích nejsmrtelnější.

Tento druh uvažování započal kvést v intelektuálních kruzích, nacházejících až sadomasochistickou slast v bičování způsobu života, jim umožňujícího tak pohodlnou existenci. Brzo našli hodně hlasité spojence v mediích a v případě USA i ve vlivných politických kruzích. Senátoři jako William Fulbright (velebitel Stalinovy ústavy), Frank Church (předseda vyšetřujícího výboru ničícího CIA, leč odmítajícího se zabývat počínáním KGB), prezident James E. Carter, pokládající svou vlast za něco zásadně nemravného. Zbývající spojence morálně vadné Ameriky musel ovšem rovněž pokládat za nemravy, a proto s nimi příslušně jednal. Naopak se snažil zalíbit nepřátelům (nezapomenutelné líbánky s Leonidem Brežněvem), jejich motivy chápat a jednání ospravedlňovat. Barack Hussein Obama, nynější nájemník v Bílém domě, rovněž jakoby projevoval víc sympatií vůči rivalům než přátelům USA. Však se mu již dostává posměšného označení apologizer-in-chief – celému světu, i hanebným diktátorům, se omlouvat za nedokonalost Ameriky, zdůrazňovat „moral equivalence“, onu železobetonovou mantru multikulturalismu.

Sebedestruktivní morbus politické korektnosti již v mnohých podobách bují v Evropě, dolezl až k protinožcům do Austrálie. Příkladů, důkazů je k dispozici habaděj. Ve Velké Británii restauratér Mohammed Anwar porušil dopravní předpisy, ignoroval příkaz omezené rychlosti, hrozila automatická ztráta řidičského průkazu. Nestalo se tak, s ohledem na skutečnost, že dotyčný je bigamista spěchající mezi dvěma manželkami. To v zemi, kde bigamie je trestná. Ne však pro každého. Vysoký hodnostář anglikánké církve již projevil názor o užitečnosti, prospěšnosti uplatňování (prozatím jen některých) středověkých předpisů šárii.

Příklad z Austrálie, prozatím s jiným výsledkem: Taxikář Abdul Majid Qazizada byl shledán vinným pro nemravné osahávání invalidní pasažérky. Ve své obhajobě svou nevinu se snažil dokázat, že sporný incident se byl udál během měsíce ramadánu, kdy muslim se nesmí dotknout ani vlastní manželky.

Leč zpět do Ameriky, do města Buffala, téměř v mém sousedství. Před rokem jsem neveřejnil (NP, 17.3.2009) text Politicky nekorektní zpráva o uříznuté hlavě. Její majitelkou bývala Aasiya Z. Hassan, věk 37, o ni připravená manželem Muzzammilem Hassanem, v Pákistánu narozeným, věk 44, vzdělancem – executive v bance, posléze působící jako vlivný činitel v televizním vysílání. Manželství ale příliš nekvetlo, došlo k rozvodovému řízení, manžel zasáhl, hlavu choti uřízl a výsledek šel oznámit na policii. Tam opakovaně zdůrazňoval, že podle islámského práva ona neměla právo se rozvádět a teď, když je bez hlavy, nemůže se dostat do ráje.

Multikulturní to ošemetnost, hlavní mediální zdroje předstíraly hluchotu a slepotu. Kim Gandy, předsedkyně celonárodní feministické organizace NOW (National Organization for Women) zatratila přílišný zájem o nepříjemnou událost, takto prý podněcující rasismus. Prosazovatelé politické korektnosti aby takový postoj odměnili známkou výtečnou.

Hrdlořezův advokát Frank M. Bogulski ho hájí s tvrzením, že jeho klient se cítil potupen, takže jednal, jak jednal, a vina že je na straně bezhlavé nebožky.

Ovšem tento Bogulski je příslušník povolání, jemuž se dostává nikoliv neoprávněné pověsti profesionálních lhářů k pronajmutí. „Nikdy se klienta neptám, zda je vinen, to mě nezajímá. Snažím se vymyslet takovou obhajobu, které by porota uvěřila,“ s pýchou prohlásil v televizi i tisku známý newyorský advokát Ronald J. Kuby. „Není jejich povinností přispět k tomu, aby zprošťující rozsudek byl správný,“ souhlasí Stephen Gillers, profesor právní etiky: „Právníci obhajují své právo mást.“ (Před několika roky jsem v nóbl hollywoodské restauraci obědval s jedním z obhájců Sirhana Sirhana, vraha Robert F. Kennedyho. Tehdy mi řekl „Můj džob je udělat pro klienta cokoliv, abych ho z toho vysekal, i když vím, že třeba bude znovu vraždit.“ Taktéž se ve své knize „Nejlepší obhajoba“ vyjadřuje Alan Derschowitz, přeslavný profesor práva na nejprestižnější Harvardské univerzitě. - Jsou tihle juristé NEmorální? Spíš je pokládám za Amorální. Od jakýchkoliv morálních hodnot se distancují, nemají s nimi nic společného.)

Vraťme se k politické korektnosti. Vhodnou ilustraci poskytne Obamův postoj vůči zemím islámu, jeho přehnané velebení, ultraopatrnost nenarazit, neurazit. Tak si například počínal ve svém projevu v Káhiře, se zdůrazňováním znamenitých mohamedánských výkonů v kultuře, vědách, pokroku, obohacování civilizací všeho lidstva.

Pak 5. listopadu na vojenské bázi Fort Hood v Texasu došlo k masakru – 18 mrtvých a 25 těžce zraněných, největší to teroristický zásah na americkém území po 11. září 2001. Pachatelem byl major Nidal Malik Hasan, střelbu započal se slovy Allahu Akbar. Ospravedlňoval sebevražedné akce, pilně komunikoval s charismatickým imámem Anwarem al Awlakim, verbířem al-Kajdy. Se svými názory se netajil, naopak je propagoval, ovšemže je všichni v jeho okolí postřehli, všichni viděli, ale nikdo si NETROUFL na ně upozornit, v oprávněné obavě neriskovat kádrový šrám, obvinění z islamofobie, z rasismu – další triumf politické korektnosti.

Pouhé tři hodiny po masakru, mluvčí FBI přispěchal s ujištěním, že v tomto případě střelce, krátce před tím na majora povýšeného, s rétorikou džihádu a na vizitce s písmeny SoA – Soldier of Allah - terorismus nepřichází v úvahu. Však by se to mohlo dotknout oné mohamedánské sensitivity.

Taktéž zareagoval prezident Obama, se slovy, že způsobená zabijačka je mystery – záhadou, která nemá nic společného s islámem, poněvadž, jak každý ví, islám je náboženstvím míru. Jakékoliv pochybnosti by ovšem opravňovaly senzitivní muslimy k rozhořčené reakci, případně i s krveprolitním, za něž ovšem veškerá odpovědnost pak padá na necitlivé islamofoby.

Koncem ledna 2010 Pentagon zveřejnil výslednou vyšetřující zprávu (Protecting the Force: Lessons from Fort Hood), nehorázný to tzv. whitewash („omlouvání, krytí přehmatů“), v němž se pomíjí kardinální bod tragedie – proč nikdo neupozornil na počínání nebezpečného fanatika, na názory, s nimiž on se po všechna leta své vojenské kariéry netajil. Ve zprávě Pentagonu se jeho jméno vůbec nevyskytuje - je pouze označen jako alleged perpetrator („údajný pachatel“). Zpráva se zabývá všemožnými alternativami deviantního chování - drogy, alkoholismus, sexuální násilí, zneužívání dětí, prznění holčiček, též rozvody a případné úmrtí v rodině, ztráta zaměstnání čili, jak poznamenáná The Weekly Standard (1.2.2010), výčet okolností v tomto případě zcela irelevantních. Relevantní byla Hasanova politická a náboženská motivace, extrémní násilí prosazující fundamentalismus. Všichni v Hasanově okolí o tom věděli, nikdo se neozval z oprávněných obav být označen jako bigot. A celičký Pentagon, s veškerou armádou, námořnictvem a letectvem dohromady, před politickou korektností kapituluje, tady to máte černé na bílém.

DOKONČENÍ PŘÍŠTĚ

Neoficiální stránky Oty Ulče