Čtrnáct dní po protiteroristické operaci „Mořský vítr“, k níž došlo v jihovýchodním cípu Středozemního moře posledního května, byl do televizního studia pořadu ČT „Události, komentáře“ pozván izraelský velvyslanec Jaakov Levy. Moderátorovi Jakubu Železnému se během rozhovoru podařilo vypustit do éteru neuvěřitelný protimluv, podobně jako nedávno autorem těchto řádků kritizovaný Tomáš Klvaňa (viz článek Je Klvaňa idiot?).

V tomto případě jde o Železného otázku, zda by nebylo možné „zmírnit blokádu“ a přitom zásilky „účinněji kontrolovat“.

Znovu připomeňme, o co vlastně v celé záležitosti jde. V Pásmu Gazy vládne teroristická organizace. Ta z principu nikdy nebude bránit svým obyvatelům v násilných akcích proti svému izraelskému sousedovi, ať už jde o akty agrese v podobě masivního ostřelování jeho území raketami, nebo pronikání teroristických útočníků, zhusta sebevražedných fanatiků mířících stejným směrem.

Ba právě naopak. Hamas toto vše podporuje, neboť je to v souladu s jeho oficiální politickou linií.

Ponechme stranou, zda má takovéto hnutí vůbec morální právo někomu a někde vládnout a podívejme se na věc z čistě praktického hlediska. Že je Gaza ekonomicky nesoběstačná a závislá na exportu, patří k realitě Středního východu.

A opět musíme cosi nechat stranou. Kdyby se Gazané dokázali vymanit z patologické nenávisti vůči Izraeli, jejich vládci židovský stát uznali, společně s jeruzalémskou vládou usilovali o vymýcení terorismu a ekonomicky spolupracovali, kdyby vyvinuli maximální úsilí, aby Pásmo zvelebili a vlastním přičinením vedli k prosperitě, rázem by z mapy regionu zmizel jeden neuralgický bod. Izrael by neměl důvod bránit svobodné plavbě lodí směrem do Gazy (pomiňme přístavní možnosti tamního pobřeží, protože v případě potřeby by mírumilovné enklávě jistě rád vypomohl jak Egypt severosinajským přístavem El Ariš, tak Izrael přístavem Ašdod – o obou bude ještě zmínka), neboť vláda v Gaze by se sama postarala o to, aby zbrojní kontraband byl odhalen, zabaven a zneškodněn hned při vykládce plavidel.

Jenomže předchozí odstavec zní jako pohádka, neuskutečnitelná vize nenapravitelného snílka. (A věřte, nikdo by si něco takového nepřál více než já. Představa letní dovolené na místě starobylé Gazy, o níž se píše v Bibli, na březích Středozemního moře s nabídkou fakultativních výletů jak na horu Sinaj, tak do Izraele či jordánské Petry, je lepší než všechno ostatní, co se kolem tohoto malého teritoria v současné době děje.)

Leč zanechme snění a vratme se do reality. Má-li Hamas jako prioritní bod svého „programového prohlášení“ vedení teroristické války proti Izraeli, pak je z hlediska nejen vlastní bezpečnosti židovského státu, a také z pohledu mezinárodního práva, ale rovněž s ohledem na prostý zdravý rozumu jasné, že veškeré dodávky, jež do Gazy směřují, musí podléhat kontrole. Ta samozřejmě není možná, pakliže by Izrael akceptoval svobodnou plavbu do Gazy. Naopak – jediným řešením je uvalit na vodní dopravu do Gazy námořní blokádu, což znamená, že dodávky do Pásma budou putovat toliko po zemi a teprve po zjištění, že neobsahují nepovolený sortiment, mohou být poslány dál.

Omlouvám se za tento výklad jako pro děti ze zvláštní školy, ale nemohu jinak – vzhledem k tomu, co slyším od lidí, které považuji za vysoce inteligentní, s mimořádně bystrým úsudkem.

Hovoří-li Jakub Železný, jeden ze špičkových moderátorů veřejnoprávní televize (jinak by na tomto postu nemohl přece působit) o „zmírnění blokády“ a v téže větě o „důslednější kontrolách“ dodávek, a to v pořadu, jehož tématem je incident z 31. 5. 2010, pak je třeba si říci:

A) Důslednější kontrola je možná pouze v přístavech mimo Pásmo Gazy, tedy v Ašdodu nebo El Ariši. O tu ale aktivističtí organizátoři konvojů do Gazy nestojí, neboť jejich cílem je zrušit blokádu vodní cesty a dopravovat zásilky do Gazy volně po moři.

B) Pak by tedy přišla na řadu důslednější kontrola na moři. Spíše ale jen omezená inspekce, protože bez vyložení nákladu je možné na lodi ledacos propašovat, neboť možnosti zkontrolovat vše „důsledně“ mají značná technická omezení. Ale budiž. Jenomže o takovou kontrolu aktivističtí organizátoři „tuplem“ nestojí. Názorně nám to předvedli nad ránem posledního května. Sotva se k nim izraeští vojáci přiblížili, byli brutálně napadeni. Jak by asi dopadli neozbrojení inspektoři, netřeba domýšlet.

Můžeme tedy shrnout. Doporučuje-li Jakub Železný „zmírnění blokády“ a současně „důslednější kontroly“ zboží dodávaného do Gazy, měl by současně říci, jak jinak by se to mělo dělat než tak, jak celou věc praktikuje izraelská strana.

Velvyslanec Levy mu na takový nápad odpověděl jasně. Kdyby existoval účinný mechanismus kontroly toho, co přichází po moři, neměl by s tím Izrael problém. A dodal: „Navrhli jsme jednoduchou věc. Buď El Ariš v Egyptě, nebo Ašdod v Izraeli. Tam můžou směřovat veškeré zásilky bez jakéhokoli konfliktu. A mohou tam i takové skupiny, které pluly na té turecké lodi.“

Dále pan Levy: „Nemůžeme nicméně dovolit, aby turecké, alžírské nebo íránské lodě připlouvaly tímto způsobem (volně – pozn. L. S.), protože existuje obava, že mohou dopravovat zbraně a výbušniny.“

Je to jasné, pane Železný, Klvaňo a spol?

*

Exkluzivní televizní rozhovor s ambasadorem židovského státu v Praze se týkal také vlastního vyšetřování, k němuž dala jeruzalémská vláda souhlas. Moderátor Železný se velvyslance zeptal, proč Izrael nesouhlasí s nezávislým vyšetřováním pod patronátem OSN.

A právě o tu nezávislost Izraelcům jde. Dnešní svět je takový, že chce-li mít izraelská strana záruku nezávislého vyšetřování, nesmí podlehnout iluzi, že to za ni udělá OSN. V instituci, v níž figuruje početná skupina arabských (muslimských) států, v drtivé většině Izraeli nepřátelsky nakloněných, navíc podporovných režimy stejné názorové orientace, můžeme očekávat cokoli, jen ne nezávislý postoj při vyšetřování obranné operace izraelské armády. Ambasador Jaakov Levy to zná z první ruky. V letech 2000 – 2004 reprezentoval Izrael při OSN a dalších mezinárodních organizacích v Ženevě, přičemž není tajemstvím, že můžeme-li někde na Západě narazit na téměř hmatatelný chronický antizraelismus*/, pak právě zde.

Ostatně, jsou-li členy v Ženevě sídlící Rady OSN pro lidská práva země jako Saúdská Arábie, Pákistán, komunistická Čína nebo dokonce Kuba, pak není těžké si představit, jak by asi dopadlo vyšetřování týkající se údajného „porušování lidský práv Palestinců izraelskými okupanty“, kdyby většinu v příslušné komisi představovaly takovéto státy. (K dokonalosti ještě chybí Írán, Libye a Severní Korea.)

Jak se takovéto země vůči Izraeli chovají můžeme dokumentovat na posledním názorovém konfliktu mezi Izraelem a Kubou. Na nynějším zasedání Rady OSN pro lidská práva v Ženevě delegace totalitního karibského režimu rozdala účastníkům text svého diktátora na odpočinku Fidela Castra, který napsal:

„Nenávist izraelského státu vůči Palestincům je taková, že by neváhal poslat milion a půl můžů, žen a dětí do krematorií, ve kterých byly miliony Židů vyhlazovány nacisty. … Vypadá to, že führerova svastika je dnes izraelskou vlajkou.“

Jeruzalémské ministerstvo zahraničí ostře protestovalo („Che Guevara se musí obracet v hrobě“), ale to nestačí. Jsou-li na půdě OSN jedním z jejích členů distribuována jako oficiální dokument takováto slova senilnějícího starce na politickém výměnku, pak snadno pochopíme, proč zaujatým diplomatům, papouškujícím podobné bláboly, Izrael nikdy nesvěří vyšetřování čehokoli, co se týká jeho bezpečnosti.

S tím také souvisí otázka Jakuba Železného, který připomněl kritiku BBC kvůli tomu, že se vyšetřovací skupina nebude zabývat způsobem rozhodování, jež vedlo k útoku, ale zaměří se na otázky mezinárodního práva. Velvyslanec odpověděl, že BBC a ostatní média obvinila Izrael z toho, že porušuje mezinárodní normy a standardy. Logicky má tedy komise objasnit, je-li to pravda.

Závěrem: připustit veřejné vyšetřování způsobů rozhodování izraelských poltických a armádních špiček v tak citlivé bezpečnostní oblasti, nejlépe skupinou složenou ze zástupců nepřátelských zemí? Něco takového může myslet vážně pouze ten, kdo se dostal na intelektuální úroveň Fidela Castra.

*/ novotvar inspirovaný Václavem Klausem; může-li existovat europeismus, pak také antiizraelismus

Stejskal.estranky.cz