26.7.2017 | Svátek má Anna


SVĚT: Evropa má problém

23.1.2017

Inaugurační projev nového amerického prezidenta byl podle některých „furiantský“. Podle jiných „příliš konfrontační“ a „průměrný“. Jestli Trump udělá jen 10 % toho, co slibuje, má Evropa o čem přemýšlet.

Projev Donalda Trumpa se nesl v duchu „Amerika na prvním místě“. Byl podle některých prvních komentářů amerických médií, která Trumpovi nic nedarovala a zřejmě ani dál nedarují, zbytečně konfrontační. Během projevu americká režie jednou ukázala tvář Baracka Obamy, která byla zřetelně zachmuřená. Po Trumpově projevu měl Obama údajně říci „dobrá práce“. Přitom celý projev byl absolutním popřením všeho, co Obama v domácí i zahraniční politice udělal. Do značné míry se Obamovi jako bumerang vrátil nekritický obdiv médií, když tato média oslavovala jeho první inaugurační řeč, v níž se důrazně vymezil proti politice G. W. Bushe. Tehdy jsme ze Spojených států neslyšeli nic o „přílišné konfrontační rétorice“. Naopak, bylo to americkými médii vyhodnoceno jako úžasný nový začátek, kdy USA pod Obamou prožijí nový restart.

Tehdy, po zvolení Baracka Obamy prezidentem v roce 2008 a po jeho nástupu do úřadu v lednu 2009, jsme byli médii přesvědčováni o tom, jak se pod novou americkou vládou zlepší evropsko- americké vztahy. Nikoho z nás by ale ani ve snu nenapadlo, že kvůli americké politice na Blízkém a Středním východě, která znamenala úplné vyklizení pozic v tomto regionu a chaos nejen v Iráku a Afghánistánu, ale i v další zemích regionu, zejména v Sýrii a Jemenu, se dramaticky zvýší snaha milionů tamních obyvatel dostat se za jakoukoliv cenu do Evropy. Závěr Obamova mandátu tak zastihl Evropu „v nedbalkách“. Najednou byly k ničemu ideály o svobodě a volnosti, když se migrační vlna roku 2015 zcela nesla v duchu nikým nekontrolovaného pohybu statisíců osob po evropském kontinentu s cílem dostat se do Německa. V rámci tohoto procesu, který v současnosti pokračuje novými trasami z Libye do Itálie, ztratila Evropa schopnost věnovat se podezřelým aktivitám islamistů, na což pak státy jako Francie a Německo doplatily krvavými teroristickými útoky. V náhlém prozření pak Barack Obama označil americkou pomoc na likvidaci libyjského diktátora Kaddáfího za velkou chybu a svedl celou libyjskou anabázi na tehdejšího premiéra Velké Británie Davida Camerona. A mandát své administrativy zakončil Obama „stylově“ - podrazil stát Izrael tím, že americká velvyslankyně při OSN nevetovala protiizraelskou rezoluci. Těsně před odchodem ze svého úřadu pak Obama tento krok obhajoval jako americkou „službu“ k zajištění trvalého řešení izraelsko-palestinského konfliktu formou „dvou států se společným hlavním městem Jeruzalémem“.

Zdá se, že mnohaletá vyjednávání o společném trhu Evropy a USA budou Trumpem smetena ze stolu. Trump už německým automobilkám pohrozil zavedením vysokých cel, pokud budou vozidla na americký trh vyrábět v levných zemích jako Mexiko. Automobilka Ford svůj záměr investovat do výroby aut v Mexiku stáhla. To je jasnou známkou toho, že v této oblasti bude Trump tvrdý a neoblomný. Slíbil před miliony svých posluchačů v USA, že do amerického průmyslu vdechne nový život, a bude na tom zcela jistě tvrdě pracovat.

Pak je tu Rusko a Čína. Připomíná se éra Henryho Kissingera, který rozehrál partii s uznáním jedné Číny v moci komunistů tak, aby tím donutil vedení tehdejšího SSSR, dnešního Ruska, k vážnému zahájení politiky uvolňování napětí v Evropě, což vedlo k prvním odzbrojovacím dohodám mezi SSSR a USA po II. světové válce. Podle této analogie i z toho, že Trump již jednal s Kissingerem, se údajně rýsuje Trumpův plán na významné zlepšení rusko-amerických vztahů proto, aby dosáhl od Číny ústupky v oblasti levného čínského dovozu do USA. Tak jako někdejší sblížení USA s Čínou donutilo komunisty v Kremlu jednat s USA o odzbrojení, chtěl by Trump sblížením s Ruskem donutit Čínu k ústupkům, které by znamenaly návrat alespoň některých průmyslových odvětví zpátky do USA, odkud kapitál odešel za levnou pracovní silou Číny.

Někteří čeští politici, jako TOP 09 reprezentovaná Miroslavem Kalouskem, mají ze sbližování Moskvy a Washingtonu obavy, aby se obětí tohoto sblížení nestal středoevropský a východoevropský prostor. Přeloženo do srozumitelného jazyka, aby Moskva nedostala opět své bývalé východoevropské gubernie zpět do sféry svého vlivu. Domnívám se, že bezprostředně nic podobného nehrozí, ale je zřejmé, že nás udržení spojenectví s USA v rámci NATO bude stát desítky miliard korun, které dlužíme našemu závazku na zbrojní výdaje v alianci. Podle Trumpa je to vůči USA nefér a již několikrát, jak během kampaně, tak i před inaugurací, se k neplnění spojeneckých závazků ze strany evropských vlád vyjádřil kriticky. Reakcí čelných evropských představitelů je idea „evropské armády“, což je projekt naprosto iluzorní a jen obtížně realizovatelný bez souhlasu NATO, v němž USA hrají dominantní roli. Již v dubnu tohoto roku se má uskutečnit vrcholné jednání aliance NATO, kterého by se měl poprvé zúčastnit nový prezident USA. Očekávám, že svou kritiku neplnění závazků ke zbrojním výdajům u většiny evropských států na jednání aliance ještě vystupňuje.

Evropa ale bude mít kvůli Trumpovi i jiný problém. Řada politických skupin v různých evropských zemích, které jsou zásadně proti další integraci EU, mohou získat od nového amerického prezidenta silnou podporu. Evropu, a unii zvlášť, může proto jeho zvolení buď prozíravě inspirovat k podstatným reformám v EU (zrušení platnosti Lisabonské smlouvy a návrat do stavu před ní), nebo se mohou v některých zemích prosadit příznivci odchodu z EU a ta se bude dále drolit. Vzhledem k tomu, že se v letošním roce konají důležité volby v Německu, Francii, Holandsku i v Česku, může EU vypadat na konci roku zcela jinak než na jeho počátku.

Protože ve svém prvním projevu Trump naznačil, že nehodlá na svých zásadních prohlášeních cokoliv měnit a bude pracovat zejména pro blaho USA, Evropa a EU bude mít problém tehdy, pokud tuto novou situaci nevezme na vědomí a nebude na ni vůbec reagovat. Reakce Francie ve stylu - Trumpe, nemáš nám do toho co mluvit, my si poradíme i bez tebe - je sice typicky francouzská, nicméně nerealistická. Francie prožívá dlouhou krizi, ekonomickou i politickou, vůdkyně Národní fronty Marine Le Penová je Trumpově politice nesmírně nakloněna a pokud by snad vyhrála letošní prezidentské volby, politika Francie by prošla zcela zásadní revizí.

Evropa a EU samotná tak bude mít velký problém zejména tehdy, pokud sází na to, že se Trump brzy „vyčerpá“ a pak zas poběží vše jako dřív. Právě to by byl zřejmě největší a zřejmě i poslední omyl Bruselu.

www.janbarton.cz
Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz



Diskuse


D. Polanský
20:45
23.1.2017

A. Ian
18:53
23.1.2017

J. Mrázek
13:56
23.1.2017

J. Jurax
18:22
23.1.2017

R. Morava
12:26
23.1.2017

Z. Lapil
21:23
23.1.2017

V. Vaclavik
11:26
23.1.2017

V. Kain
11:45
23.1.2017

D. Polanský
16:33
23.1.2017

J. David
11:17
23.1.2017

S. Rehulka
13:55
23.1.2017

J. Jurax
18:31
23.1.2017

A. Nový 840
21:02
23.1.2017

J. Farda
10:52
23.1.2017

V. Vaclavik
11:12
23.1.2017

R. Morava
12:07
23.1.2017

A. Alda
10:40
23.1.2017

T. Kočí
10:42
23.1.2017

J. Schwarz
9:52
23.1.2017

J. Chaloupka
11:10
23.1.2017

V. Vaclavik
11:21
23.1.2017

M. Vondráček
9:45
23.1.2017

M. Vondráček
9:46
23.1.2017

M. Valenta
8:24
23.1.2017

T. Pansky
3:14
23.1.2017

J. Schwarz
10:15
23.1.2017

P. Gábriš
2:47
23.1.2017

S. Prosek
0:36
23.1.2017

počet příspěvků: 40, poslední 23.1.2017 09:26









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.