Už staří latiníci říkali: „Chceš-li mír, připravuj válku.“ V jejich řeči to zní vzdělaněji: „Si vis pacem, para bellum.“ Tedy aby někdo „mohl chtít mír“, musí se na tu válku připravit. Vyzbrojit se. Jinak je „jen třtinou ve větru se klátící“, viz Matouš, 11. kapitola.

Proto vždy rozumné státy a rozumní vládci své vojáky vyzbrojují. Ovšem na druhé straně zbraně jsou bezvadný byznys. Řekl bych takový základní. Zde příklad: Ve škole nás učili, jak se do čela Moravanů proti Avarům postavil jistý francký kupec Sámo. Ve skutečnosti Sámovi, ale ani našim předkům nešlo explicitně o Avary, ale o zbraně. Ty k nám totiž dotyčný Sámo a jeho lidé, přes zákaz císařů Francké říše, dodávali.

Zbraně vynikající, moderní. A drahé. To se franckým císařům ale vůbec nelíbilo, nemohli by si na nás tak vyskakovat, a tak došlo U Wogastitburgu (v roce 631 nebo 632) k první historicky doložené bitvě mezi západními Slovany a Franky. Kterou naši vyhráli. Sámo tedy nebyl idealista, ale obchodník. A později vladař. A věděl, že beze zbraní jsou jeho Moravané jen spolek určený k likvidaci.

Nevím, jak Václav Havel lnul k dějepisu, vím, že nelnul k ekonomice. Té nerozuměl, a také mám dojem, že až na hlavní myšlenku vytrhnout se z područí Sovětů, kterou sdílel s národem, jinou solidní představu o zahraniční politice ČR neměl. Viz jeho úlety s návrhem na současné zrušení Varšavské smlouvy a NATO a jeho kopance ve věci sudetských Němců. A poslouchal výšplechty různých intošů, jako byl Uhl, k likvidaci našeho zbrojního průmyslu, že stejně ty fabriky byly na nic a že dnes, když nás bude chránit strýček Sam zpoza louže a jeho věrní zbrojnoši, co nemají jiný zájem než za nás hrdinně táhnout do války,na nic,tedy ty fabriky, nepotřebujeme. Což jim kdekdo baštil. Po pravdě řečeno i já sám. Jeden z těch porevolučních naivů snících o „životě v pravdě“.

Dovedu si představit, po zkušenostech „reálného eurosocialismu“, jak se tehdy museli radovat v centrálách multinacionál vyrábějících zbraně. Když andělsky prostomyslný Havel za jásání svých podržtašků vyhlásil zrušení českého a slovenského zbrojního programu.

„Československo, to Československo, které dodávalo zbraně celé Evropě i Blízkému východu od dob Rakousko-Uherska, na jehož zbraních stál až do konce Hitlerův Wehrmacht a které vyzbrojovalo nejen celou Varšavskou smlouvu, ale i velkou část Afriky a Blízkého východu, zastaví výrobu zbraní!“ slavili všichni manažeři zbrojního průmyslu. A připíjeli si šampaňským a přes své NGO pobočky nechali posílat do Prahy blahopřejné telegramy pražským „mírotvůrcům“. A lid, zastoupený progresivními novináři, jásal.

Uběhlo jen deset, patnáct let a český zbrojní průmysl se díky iniciativě soukromníků začal zvedat. A chtěl se vrátit tam, odkud byl s politickou pitomostí téměř galaktické velikosti odejit. Jenže tam už seděli Němci, Francouzi, Američané, Číňané a další. A tak najednou začaly potíže. Němci a Poláci odmítali vydat povolení k převozu našich zbraní po silnicích do svých přístavů, protože věděli, že doprava vzduchem je velice drahá. Tudíž nic neprodáme. Pak se to nějak horko-těžko vyřešilo.

Následně ovšem začaly další kolotoče kolem výzbroje a české armády. Udávání a výklady o úplatcích, nezapomenutelný Jan Kavan žvanící do skryté kamery „investigativních“ novinářů, hlubokomyslné úvahy náhle se zjevivších „odborníků“, že žádné zbraně nepotřebujeme a když, tak nejlepší jsou ty nejlevnější… Podivní Američané koupili a pak skoro zlikvidovali Tatru, vynořily se „odnikud“ různé aktivistické spolky brojící proti českému obchodu se smrtí. Zatímco obchod jiných jim evidentně nevadil. Vyráběly se mediální kauzy jak na běžícím pásu, aniž by některá z nich dospěla k nějakému konci. Nákup pandurů - a tím i přesunutí části jejich výroby, což by mrzelo Rakušany, do ČR - doprovázel mediální skandál a žvanění o cenách, tajemní „svědci“ vypovídali pro noviny a státní zástupci a policie vyhrožovali obviněným tresty v desítkách let. Aby pak, stejně jako v kauze Tatra, bylo konstatováno, že se nepodařilo najít žádný trestný čin. Podařilo se však znevěrohodnit vedení české armády, české odborníky a politiky. A zasít do vědomí obyvatel státu, ale i Evropy, že v Čechách to kolem zbraní vždy smrdí. Logika šla vepsí, žvanilo se o cenách, aniž by někdo vzal v potaz, že ani auta Škoda nestojí všechna stejně, protože nejsou stejně vybavená.Takže ani pandury nejsou stejné. A navíc, mírotvorci a aktivisté „dobře věděli“, že naše armáda stejně žádné nepotřebuje, atd. atd

Přejděme všechny ty peripetie desítek mediálních kauz, z kterých nám dnes zbyla stále páchnoucí „kauza Parkanová“ s letadly CASA. Z dálky čpící politickými čachry, nevěrohodnými „důkazy“ a o své všemoci přesvědčenými policisty a státními zástupci. A všichni nakonec doufají, že za těmi postoji je jen zaťatost dotyčných a ne něčí objednávka.

K včerejšímu úvodníku kolegy Neffa bych jen dodal maličkost. Čacké policii a prokurátorům se v téměř nás všech podařilo vzbudit dojem, že zcela určitě jde o nějakou strašnou zlodějinu. Aston to vyjadřuje slovy: “Že půjde sedět, je vysoce nepravděpodobné. Že půjde sedět ten, kdo si na případu letadel Casa namastil kapsy, je stejně nepravděpodobné.“ Konec citace. Nejdřív souhlas.

Až pak mne napadlo: Jak to, že jsme všichni přesvědčeni, že šlo skutečně o nějaký podvod a že si někdo namastil kapsy? No prostě proto, že to tak dlouho tvrdil kde kdo, policie i novináři, a přestože neproběhl žádný soud a žádné dokazování, všichni věří, že jde určitě o zlodějnu a úplatky. Typické uvažování oběti manipulace, a to se týká i mne, kdy se dokáže pomocí manipulace, bez důkazů vnutit o někom představa, že jde určitě o zločin a „sprostého podezřelého“. Jak říká inspektor Trachta. Co když je to jen výplod nějakých hrátek policie a zainteresovaných osob? To nám nestačí jako zkušenost, že přes všechny ty „sprosté podezřelé“, co jich média a policie vyrobily, bylo jen nepatrné procento skutečně v zahraničí, pokud tam utekli anebo byli stíháni, zatčeno a ještě méně odsouzeno? A u nás jakbysmet?

Vraťme se k našemu zbrojnímu průmyslu. Mimo pozornost veřejnosti masírované blábolily a některými politiky, jak země upadá a všechno je špatně, naopak do dnešní doby vyrostly například dosti silné a schopné české zbrojovky. Ovšem někdo jinde si všiml. A tak se začaly dít věci. Byli jsme konkurence.

Možná je to náhoda, možná ne, ale nejprve vyletěl z neznámých příčin do vzduchu sklad ve Vrběticích. Pak to tam bouchlo znovu. Ale hlasy odborníků, že to druhé musel způsobit někdo schválně, byly najednou v mediích utnuty. I když by to byl pro noviny skutečný sólokapr, psát a donekonečna rozebírat, kdo to asi mohl být a co tím sledoval… A najednou hluboký nezájem.

Nějak bez valného zájmu je také fakt, že v areálu je technologicky mimořádně cenná firma Bochemie vlastníci v Evropě ojedinělou linku na recyklaci raketového paliva - která také, ta náhoda, nesmí pokračovat v práci… Linka je proslavená také tím, že už jejímu postavení se pokoušel někdo zabránit, a to podpisovými akcemi. Kdopak je jejím konkurentem? Že se žádný novinář nezeptal? Firma je v NATO unikátní a je známo, že jejímu vzniku, protože se jedná o lukrativní obchod, konkurence nepřála.

Pak je náhle, k údivu kdekoho, médii propírán muž, který prošel snad všemi myslitelnými prověrkami v NATO, auditor NATO, Jan Vylita. Odborník Jan Schneider se podivuje nad postupem Národního bezpečnostního úřadu, který stojí za Vilitovou profesní likvidací. Ale zdá se, že hlavního účelu podáváné akce bylo dosaženo. Jeden z nejvyšších Čechů v NATO je promptně vyhozen. Jak říká Schneider: „Propuštění Vylity z ministerstva obrany je nepřímou, ale účinnou překážkou jeho členství mezi auditory NATO. Vylitovým podivným odchodem ze služeb Aliance je pošramocena pověst jak jeho, tak České republiky…“

Po rozpoutání a „úniku informací“ herec na penzi Stropnický promptně vyhodí několik zaměstnanců ministerstva obrany, aniž by bylo jasné proč.

Pak se v tisku objeví pár článků o několika vynikajících českých a česko-slovenských zbrojních firmách. Následně „impérium vrací úder“. Dne 3. 3. 2015 Útvar pro odhalování organizovaného zločinu zasahuje a rozdává trestní oznámení na ministerstvu obrany a ve firmě Excalibur Army. Právě v jedné z velice úspěšných firem, která začala vyvážet do světa repasované a zmodernizované zbraně. Zbylé po Varšavské smlouvě a hodnocené ještě nedávno jako šrot.

A, nedej bože, sama vyvíjí zbraně nové, o které je ve stále větším množství konfliktů zájem. Ne každý má peníze na nejmodernější hyper-super techniku a ani nemá lidi, kteří by ji obsluhovali. Ovšem má nepřátele, kteří se je snaží zničit. Výpočet bojišť a zájemců začíná u Kurdů, pokračuje u Ukrajinců, Iráčanů, Alžíru, Egypta, Izraele, Nigerie, Kamerunu, Čadu dalších a dalších. Prostě obchod jako hrom.

V případu jsou naší policií za mimořádného zájmu medií a hlavně české televize stíháni čtyři lidé. Obvinění je jako vždy „bez důkazu“. A stojí na tom že si někdo objedná nějaký posudek, že by údajně bylo možno něco prodat či koupit daleko lépe, než dotyční učinili. Což je osvědčený návod, jak kohokoli obžalovat a profesně a lidsky zlikvidovat: dotyčné tahat dlouhé roky po soudech, stále je špinit v novinách a stále tak špinit i českou armádu. Až si nakonec čeští vojáci řeknou, jak se asi někdo domnívá, že jim to za to nestojí, aby žili s policejními šílenci za zadky, kteří je poslouchají i na záchodě, a odejdou do civilu. Což oslabí armádu. Anebo budou „šlapat“, jak jiný poručí. Kdyby to nešlo, tak už existují i finty, jak lidem propašovat do auta pistole, obvinit je z pedofilie atd. Rejstřík je skutečně široký.

Typické na případě je, že policisté si pozvali k výslechu šéfa zbrojní firmy Excalibur a vyptávali se jej na činnost firmy již od roku 1989. Na copak to asi kdo potřeboval vědět? Policisté určitě na nic. Zato konkurence za takové informace platí zlatem. A jak známo, to, co je u nás v policejním protokolu, ví hned kdejaký spřátelený novinář a „zítra celý svět“. Tyto trestné činy už ani nikdo nevyšetřuje. A že by bylo co vyšetřovat. Advokát Excaliburu rovnou řekl, že se v případě jedná o konkurenční boj.

Hned další den vypluly na povrch zajímavé informace. Naše zbrojní firmy měly prodat do Iráku více než stovku obrněných transportérů. Tedy na bojiště, kam se budou prodávat osvědčené zbraně za miliardy. A rvačka je o to, kdo je bude dodávat. Zbraně dosti zoufalé Nigérii, tedy tanky, obrněná vozidla, raketomety a další zbraně proti Boko Haram dodala rychle a včas česká zbrojovka. A to asi někomu moc vadilo. U nás se například ozvala hned hlásná trouba takzvaných nevládních organizací Nesehnutí a jim podobní. Strašnou starost mají, aby náhodou ty zbraně neposloužily k „páchání válečných zločinů a vraždění civilního obyvatelstva. Nigerijskou armádou. Vraždění obyvatel islamisty z Boko Haram je zřejmě nechává chladnými.

Takže možná jde jen o obchod, možná o politiku. V západní Evropě je dnes až příliš „progresivních“ politiků, jejichž srdce bijí spíše na muslimsko-fanatické straně než na straně nedokonalé demokracie Nigérie a jejích křesťanů. To alespoň vyplynulo ze švédských a norských vyjádření.

Ve věci dodávek do Iráku nejde jen o nějakých pár pušek a nejde o dodávku zbraní někam do skladů. Jde o tři sta obrněných vozidel dodávaných rovnou na jedno z nejdůležitějších bojišť na světě. Proti Islámskému státu. (Mimo jiné jsou v irácké armádě stále vojáci vycvičení českou armádou.)

Protože část původně vraků vozidel byla nejprve nakoupena v Německu, dostali náhle Němci záchvat mírotvornosti a protože mají ve smlouvě dodatek, že se opravené zbraně budou prodávat jen s jejich souhlasem, nesouhlasí. A musí zkoumat „morálnost“ dodávky. Je to dosti podivný „morální postoj“ nedodat zbraně tomu, kdo se chce bránit proti fanatickému muslimskému nepříteli proslavenému vražděním dětí, uřezáváním hlav a prodáváním žen do sexuálního otroctví. Na boj proti fanatikůmm kteří se vyznačují mimořádnou a krutou vražedností. Zvrácená euro-morálka nade vše? Anebo jde o byznys?

Ono se nepovedlo Američanům, tedy některým jejich politikům a byznysmenům, znemožnit nám nákup letadel JAS-39 Gripen, opět za pomoci části našeho tisku a policie. Konkurence nezničila ani nákup a zahájení výroby pandurů u nás, ani nedokázali kriminalizovat anebo znemožnit nákup letadel CASA. Jen ta paní Parkanová jim zůstala v drápech. V otázce dodávek zbraní do Iráku to vypadá, že teď opět vadíme našim konkurentům, a to konkrétně Němcům.

Otázka je, jak dlouho si nechají čeští politici líbit ničení svého státu ze zahraničí iniciovanou „velkou protikorupční revolucí“. A dovolovat orgánům policie a státním zástupcům určovat chod státu. První, co si všichni všimli, že ve této kauze se opět objevují stejní hráči v čele s paní Bradáčovou, o které se běžně říká, že je po Gottwaldovi druhým člověkem, který u nás uskutečnil státní převrat.

Podle novinových zpráv se zdá, že po razii a následném pokusu o monstrproces s vysokými funkcionáři armády, organizovaných Ištvánem a Šlachtou, zobou dnes vojenští policisté svým kolegům z ruky. Válka se odehrává jen pár stovek kilometrů od nás, muslimští teroristé vraždí v Evropě a u nás je likvidován český zbrojní průmysl a vlastně i vedení celé armády.

Armáda, kterou mustruje kdejaký policejní plukovník, je nám leda tak na baterky.

Babiš chce řídit stát jako firmu. Jen aby mu tu firmu CZ někdo nezlikvidoval dřív, než se rozhlédne.