27.4.2024 | Svátek má Jaroslav


SPOLEČNOST: Virtuální lobbing

29.7.2009

Sociální sítě typu Facebooku jsou problematické, ale mohou obohatit občanskou společnost

Proč zvítězil Barack Obama v prezidentských volbách? Jedna z příčin je jasná: jeho tým včas pochopil roli nových médií v politických kampaních – zejména sociální sítě Facebook, již založili univerzitní studenti. Politický marketing, sofistikovaný software i forma sdělení pak pomáhaly prezentovat charismatického mulata jako elegantního, takzvaně nového politika. V podstatě jako ikonu podbízivých názorů.

Rozhodovací paradox

Byť i mnoho starších lidí objevilo výhody – a na rozdíl od mladších často také nevýhody – komunikačních prostředků, jimž vévodí internet, mládež mezi uživateli posledních výhonků nových médií převládá. Dominuje mezi ní sklon k iluzím, že v kyberprostoru jsou si všichni rovni. Vzniká dojem „sdílení“ společných informací, úcty k idolu nebo k „veřejnému nepříteli".

Zároveň však nová média – coby imitace skutečného mezilidského kontaktu – generují podivuhodný rozhodovací paradox. Pravděpodobně ulehčují formování pocitu občanské neodpovědnosti, nezávaznosti. Jsou inzerátem na svobodné, bez závazků. Teoreticky lze totiž kdykoli vstoupit i vystoupit z děje. Obojí na první pohled bez námahy, jelikož „hvězdná brána“ do jiné „galaxie“ je permanentně otevřená.

Aktér se tudíž cítí obvykle volněji, zažívá přímo extrakt z revolučního hesla „volnost, rovnost, bratrství“. Ve skutečnosti jde více o podvracení velké myšlenky, neboť ta předpokládá naplnění osvícenské vize postupného zkvalitňování nižších společenských vrstev, jež se přestanou hrbit, povznesou se a dokážou stát zpříma.

Diskreditace zelených

Z České republiky se před třemi lety stal oslavovaný příklad postkomunistické Evropy, protože „dostihla“ Německo, v němž v sedmdesátých letech Zelení pronikli do parlamentu. Převážně „mladí a rozhněvaní“ čeští občané se tehdy stali vděčným předvolebním obecenstvem pro dezinterpretaci incidentu šířenou internetem, při němž policie zatkla začínající ekologickou političku Kateřinu Jacques. Hlasovat pro ni a tím bránit údajné policejní zvůli se následně stalo v jistých kruzích věcí cti. Po rychlém vzestupu kariéristických „greenhornů“ však nastal jejich rychlý pád, který nemohlo odvrátit ani předvádění „modernosti“ předáků Strany zelených (SZ) na Facebooku.

Mimochodem letos v lednu před Facebookem varovala Evropská komise, neboť prý jeho prostřednictvím hrozí mladým lidem ztráta soukromí a další společenská rizika.

Snadno manipulovatelnou českou omladinu zelení nakonec zklamali a jejich ideologie byla v srdci Evropy zbytečně zdiskreditována – v důsledku zářného příkladu stádní naivity.

Opět dav

Další nesympatické a v podstatě davové jednání „mladých a neklidných“ představuje „vajíčková revoluce“, jak je nazvali někteří „pisálkové“. Trapně tím mínili v prostoru Facebooku houfované útoky na Jiřího Paroubka a vedení ČSSD před volbami do Evropského parlamentu.

Volba cíle elektronicky organizovaných útoků, jež prý podpořilo přes 50 tisíc lidí, nebyla náhodná. Hlavním důvodem mohla být pro mnoho nezralých osob událost čtyři roky stará – zásah proti CzechTeku. Akci příznivců techna v západních Čechách, při níž její účastníci sice porušili mnoho zákonů, bezpečnostní složky nekompromisně rozehnaly.

Najednou vznikla možnost pomstít se tehdejšímu premiéru Paroubkovi, jenž s průzkumy veřejného mínění pod hlavou snad i usíná. Navíc, ironicky řečeno, vznikla přidaná hodnota – naprosto nová přátelství elektronicky propojených účastníků.

Mentální jev

Při hledání příčin ubohosti Facebookem mobilizované revoltující populace, které se nedostává velkých myšlenek, leč cítí potřebu se bouřit, lze jednu z klíčových nalézt u formálních strážců politických idejí. Dle vzoru stranických partnerů více na západ se ČSSD a konkurenční ODS sbližují. Dlouhodobě vskrytu uvažují o velké koalici, ideově se vyprazdňují a zbavují skutečných vizí. A místo aby zaujaly pevné názory například na státní maturity, v důsledku předčasných sněmovních voleb jednají nezrale. Myslí pouze na tady a teď. To je bohužel jen kousek od toho, aby začaly ustupovat protestům internetové lobby, jež aktivně hledá alternativy lidskosti na Facebooku, Twitteru, MySpacu a jinde.

Pozornost je třeba věnovat kontextu. V odborné literatuře lze najít charakteristiku potenciálně souvisejícího mentálního jevu, který psychologové nazývají „flow“. Tedy „stavu, kdy je člověk pohlcen vlastní činností, vtažen do děje natolik, že zapomíná na sebe, svou únavu, a jde mu jen o prováděnou činnost bez ohledu na výsledek“. De facto je možné mluvit o volném plynutí duše, jež se podobá třeba prožívání motorkáře, kterého unáší do dálav závratná rychlost stroje. Moderního „koně“, s nímž zažívá fiktivní symbiózu.

Virtuální petice

Nebezpečí pro lidskou svobodu se možná rodí lehce. Může jím být podepsaná virtuální petice. Ta se může týkat třeba nekvalifikovaného, leč veřejně reflektovaného mínění o čemkoli, vyřčeného z klidu domova mezi odesláním dvou e-mailů a při sledování videoklipu oblíbené skupiny. Čeho se bude týkat příště? Hospodářské, bezpečnostní či energetické politiky? Nebo snížení věkové hranice voličů? Mocenské elity mají nyní šanci vytvořit podhoubí pro výchovu neviditelné, kratochvilné ochlokracie.

Situace není černobílá, natož uzavřená. Na to jsou vyspělý svět a nové sdělovací prostředky příliš nestabilní a překotně se vyvíjející – v podstatě vágní.

Tím se však nechce říct, že současné supermoderní sociální sítě nemohou za jistých okolností posílit lidskou solidaritu či občanskou společnost.

Týdeník EURO 28/2009

Jihočeská univerzita, České Budějovice