Přijít někam pozdě. Na schůzku, do divadla, na koncert, na zkoušky (přijímací, maturitní i jiné), do práce, na svatbu nebo dokonce i na pohřeb. Pro většinu z nás, zejména v tom poslední případě, velmi nepříjemná, až trapná záležitost.

Důvody pozdního příchodu někoho někam mohou být různé. Může zaspat, zmeškat vlak, autobus nebo dokonce i letadlo, může se mu porouchat auto, být mu nevolno, zaskočit ho špatné počasí. Může se přehlédnout v jízdním řádu, podcenit dopravní komplikace, může jít o nedorozumění s hostitelem, o nesprávné pochopení programu nějaké akce, o změnu harmonogramu na poslední chvíli a já nevím, co ještě.

Ruku na srdce. Komu z nás se to ještě někdy nestalo?

Ale i v případě, že máme zpoždění, byť se jedná o sebedůležitější akci, je potřeba zachovat chladnou hlavu, řídit se rozumem a spěchat pomalu. Např. dodržet pravidla silničního provozu, bezpečnostní předpisy atd.

A to se týká i cest politiků, vládních delegací, prezidenta republiky nevyjímaje. Na prvním místě je vždy bezpečnost! Aby cesta neskončila tak tragicky jako v případě polského vládního speciálu v dubnu roku 2010 u Smolenska.

Všichni jsme jenom lidé. Šéfové protokolu, řidiči, členové ochranky, piloti, obslužný personál, členové delegací, prezident.

A tak se může stát, že i prezident republiky dorazí na státní pohřeb jiného prezidenta pozdě.

Věc pro aktéry jistě velmi nepříjemná, ale lidsky pochopitelná.

V případě pozdního příjezdu prezidenta Miloše Zemana a jeho předchůdce Václava Klause na pohřeb bývalého slovenského prezidenta Michala Kováče se kromě několikaminutového zpoždění naštěstí nic vážného nestalo a oba páni prezidenti se své návštěvy zhostili se ctí.

To ovšem nebrání našim „zemanobijcům“ - tedy těm, kteří by i z rozvázané tkaničky na prezidentově botě dokázali udělat aféru -, aby si do prezidenta Zemana nekopli.

A v „kopacím“ manšaftu jsme tentokrát mohli zahlédnout i bývalého ministra spravedlnosti, který koketuje s prezidentskou kandidaturou, ale i stálici v této disciplíně, šéfredaktora známého internetového deníku.

A když už je mužstvo v ráži, proč si nekopnout i do Václava Klause? Vždyť je to při jednom.

Možná byla argumentace a vysvětlování prezidentova mluvčího pana Ovčáčka trochu „kostrbatá“, ale to nic nemění na tom, že neustálá snaha o dehonestaci prezidenta republiky je nevkusná, neomluvitelná a trestuhodná.