Připravit Davida Ratha o ministerský chrup sice zubař Miroslav Macek na stomatologickém sněmu nezvládl. Co však dokázal, je vzbudit v nás ostatních pocit, že ostrá kritika Macka a jeho okolí a nejspíš i Václava Klause, jemuž exmístopředseda ODS externě radí, a jeho okolí bude propříště tvrdě trestána.

Námitku, že pouze staromódně řešil nepolitický spor, rovnou smažme. Bylo-li by to tak, Macek by se s Rathem vypořádal jinak (férověji) a jinde (v soukromí, leda za účasti sekundantů). Nevěřme ani tomu, že Macek zaútočil, protože mu došly argumenty. Extrémně inteligentní lékař, politik a literát (jak má tendenci sám sebe prezentovat), by sotva kdy byl ochoten přispět k takovému dojmu.

Macek musel jednat s rozmyslem. Co tedy mohl mít zalubem? Třeba předpokládal, že jej přítomní zdravotníci podrží a ministr zareaguje způsobem, který nakonec více poškodí levici než pravici. Šlo by o jakési zatroubení do poslední, pochopitelně vítězné bitvy.

Existuje i mnohem zajímavější motiv. Mazanému Mackovi muselo dojít, že zákeřná facka bude ihned vztažena k probíhající předvolební kampani, že vrhne velmi špatné světlo na občanské demokraty, ba že nabourá jejich spolupráci s protirathovskou resortní opozicí. To by však znamenalo důmyslný útok na dnešní špičky ODS, jež jsou ostatně Mackem často a hlasitě kritizovány. Čím výrazněji Topolánek, Tlustý, Langr či Říman ve volbách pohoří, tím rychleji budou odejiti a nahrazeni čerstvou krví z modrých regionů.

Podobnou partii by Macek stěží zahajoval, aniž by tušil alespoň záblesk podpory z Pražského hradu. Vždyť by její součástí byly vavříny pro ČSSD. Jedinou kompenzací by mohla být eventuální velká koalice, kterou Václav Klaus v sobotu označil za přijatelnější variantu než menšinový kabinet bez opoziční smlouvy.

Třetí možný výklad Mackova chování je nejtragičtější. Politik dosud okouzlující svým vybraným stylem, sečtělostí a kultivovaností odstartoval novou formu vedení politických konfliktů. Pak už by jen zbývalo čekat, kdo bude smutnou zkušenost Jiřího Dolejše (KSČM), Kateřiny Jacques (SZ) a Davida Ratha (ČSSD) následovat. Pokud v minulosti padly políčky na půdě soc.dem. nebo zelených, proběhlo to spontánně, v ústraní, vše bylo odsouzeno, omluveno, vyřešeno. Tentokrát ale bývalý ústavní činitel za ODS zezadu fyzicky napadl stávajícího ústavního činitele plánovaně, veřejně, před kamerami. Prostě aby všichni viděli.

Skutečnost, že česká konzervativní pravice se těžko vyrovnává se silnou pozicí úspěšné sociálně demokratické vlády a není s to vést věcnou programovou debatu, ještě nemůže být omluvou pro rozehrávání pěstních soubojů. V kombinaci s rozhlasovými glosami Yvonne Přenosilové o tom, jak jí Jiří Paroubek připomíná Mussoliniho a jak že italský diktátor skončil, či s poznámkami Mirka Topolánka o hnědých skvrnách na barvách ČSSD představují Mackovy svaly nebezpečnou, třaskavou směs. Vývoj České republiky v završujících se osmi letech byl poklidný, pohodový. Pakliže má být pár facek Rathovi předzvěstí avizované změny, jsem zvědav, co z toho si voliči vyberou.

Doufejme, že naznačené obavy z růstu pravicové agresivity jsou plané, a Miroslav Macek po důkladné úvaze jenom zatloukl hřebíček do rakve dosavadní nepovedené ODS, která po prohraných volbách bude vystřídána jinou, lepší. A že tak šibal Macek obětavě učinil za cenu ztráty posledních zbytků své cti, nás vlastně bůhvíjak mrzet nemusí.

Právo 22.5.2006

Autor je poradce předsedy Poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka