19.3.2024 | Svátek má Josef


SPOLEČNOST: Praštěné feministky...

29.10.2018

... a totalitní tendence Istanbulské úmluvy

Kázání Petra Piťhy v katedrále sv. Víta proti Istanbulské úmluvě (Rady Evropy) by českou veřejnost nijak nezaujalo a týden o něm nikdo ani nevěděl, kdyby tolik nerozzuřilo feministky (Česká ženská lobby) a nepodaly na něj trestní oznámení. Na podporu svobody projevu se ozvalo mnoho křesťanů a novinářů v čele s kardinálem Dukou, ale ostře jej napadl pražský kazatel páter Tomáš Halík, který se také „zamýšlí”, zda nepatří Piťha před soud za „poplašnou zprávu”. Jsem přesvědčen, že se naše rozumná justice pitváním slov zabývat nebude, apokalyptická nadsázka o konci světa nikoho neplaší, není ani zprávou, patří do kategorie symbolické náboženské poetiky. Piťha je češtinář a lehce by svou hyperbolu u soudu obhájil.

Je tu ale závažnější politický problém, pokus zastrašit a umlčet oponenta. Už celá desetiletí narůstá v západním světě úsilí kriminalizovat konzervativní názory, začínáme se pomalu podobat Číně, jež zavádí bodový systém a postih (zamítnutí výjezdní doložky na cestu do ciziny) za špatný náhled na svět. Na mnoha humanitních fakultách západních univerzit se běžně svoboda projevu považuje za nepřípustný buržoazní přežitek podvracející pokrok. Cenzuru politické korektnosti podporují zuřivé miniaturní lobbistické (agitační) skupiny a vyvíjejí ideologický vliv na vládu a zákony státu. Ještě nedávno se lidé nad praštěnými feministkami mohli u nás blahovolně usmívat, ale dnes? Aktivistky ženské lobby (nátlakové organizace) se na svých stránkách chválí, že pomohly prosadit podpis české vlády pod onu kontroverzní úmluvu, na jejíž záludnost jako první poukázal na jaře europoslanec Tomáš Zdechovský. Istanbulská dohoda totiž vnucuje státu (a jeho represivním organům) pod záminkou ochrany proti domácímu násilí (na něž nemůže nemůže mít nejmenší vliv) boj proti stereotypnímu vnímání mužských a ženských rolí. Požaduje „intenzivnější školení odborníků pracujících s oběťmi, pravidelné osvětové kampaně, zahrnutígenderové problematiky do školních osnov, terapeutické programy pro pachatele domácího a sexuálně podmíněného násilí a spolupráci s nevládními organizacemi” (jako ženské lobbistky?). Nemyslím, že vytyčuje cestu do gulagu a do psychiatrických ústavů jako za vlády sovětů, ale snahou o převýchovu to už zavání.

Naše ženské lobbistky se účastní jednání v Radě vlády pro rovnost žen a mužů a podílí se dokonce na státní rodinné koncepci. O čemže tam tak asi rokují? O rovnosti mužů a žen před zákonem (soudní při) jistě ne, tu v naší civilizaci (na rozdíl od islámu, kde má ženina výpověď pofiderní poloviční váhu) už od slavného Justiciánova kodexu (Corpus iuris civilis) nikdy nikdo nezpochybňoval. Feudální nedemokratická společnost byla samozřejmě založena na privilegiích, na nerovném společenském postavením mužů a žen, jež za poslední století emancipace smetla. Ženy dědí, studují, volí vládu, své partnery i profesi, za stejnou práci a ve stejném kariérním postavení dostávají stejný plat. Nepleťme s průměrnou mzdou žen, výsledek výběru méně placeného zaměstnání, v němž hraje roli silnější empatie žen (mateřské školky, zdravotnice, práce s lidmi) anebo kompromis mezi dětmi a kariérou. Žádná diskriminace nezpůsobila, že se emocionálnější pohlaví uchází méně o technické, matematické či IT profese. Feministky chtějí ženy osvobodit především od rodiny. V čem tedy spočívá ona nerovnost, která probouzí fanatismus ženské lobby? Zdá se, že jde o blouznění absolutního rovnostářství, odmítnutí svobodné volby vycházející ze sexuální odlišnosti.

Zápas genderismu s neexistujícím patriarchátem, údajnou společenskou dominancí mužů, se jako každá budovatelská ideologie opírá o pseudovědu. Považuje mentální sexuální rozdíly mezi pohlavím za zanedbatelné, případně za mužskou agresi, a tvrdí, že jsou určeny výlučně společenskou typizací (umělou konstrukcí). Historie opravdu už od pravěku dokládá mnoho forem (gender) zdůrazňujících odlišnou společenskou roli muže a ženy, čili dělbu práce postavenou na sexuální odlišnosti, proto mají všechny společný patriarchát. Mužům přísluší lov, politika a válka, ženám výchova dětí, starost o domov a rodinu (Yuval N. Harari - Sapiens). Feministkám ale nestačí zrušení patriarchátu. Piťha je rozzuřil, neboť se postavil proti popírání očividných fakt. Cožpak lze na základě přirozených výjimek (homosexuality) a hormonálních oscilací odmítat biologické rozdíly? Z obavy před politruky politické korektnosti mlčí mnohdy i vědci. Zvláště neurologové by měli k vlastnostem maskulinního a femininního mozku co říct. S lidskými a občanskými právy, natož schopností obou pohlaví vykonávat stejně kvalitně většinu povolání, to nemá nic společného. Libovolná sexuální orientace zato ohrožuje rodinu i plodnost, neboť napadá onen pomlouvaný přirozený „stereotyp”, základ erotické lásky i výchovný model k rodičovství. Role otce jako otce a matky jako matky jsou nezastupitelné i v nepatriarchální společnosti. Sociálně inženýrské úsilí o neutralizaci pohlaví zdůrazňováním bezvýznamných sexuálních odchylek útočí proti mateřské lásce, připomeňme si odporný pseudoskandál kvůli básničce pro děti, kdežto prosazování zaměstnavatelských kvót omezuje svobodu volit profesi.

Kdo by si nepřál, aby bylo možné diskutovat o tak závažné záležitosti klidně, věcně a bez emocí. Avšak s budovatelkami nového světa, politickým náboženstvím popírajícím biologii, zkušenosti i zdravý rozum, není možné nalézt společnou řeč, protože nevidí, že ohrožují rodinu i budoucnost společnosti. A tak se všichni stáváme kazateli a vzájemně se neposloucháme.

MfD, 24.10.2018