Od pradávných dob, kdy byly původní Literárky nositelem vzdělání a nových myšlenek, si pamatuji na kreslený vtip. Na něm za řečnickým pultem u mikrofonu stojí pán a z jeho hlavy vychází taková ta komiksová bublina, v níž je napsáno: „MIŠLENKA!“

Takovýchto „mišlenkářů“ jsem za život zažil tolik, že kdyby se svázali do otýpek a naházeli do Vltavy, přešlo by se od Národního divadla na Újezd suchou nohou, i kdyby tam nebyl most.

V poslední době se „mišlenkářů“ vynořila celá řada. Dokonce vystoupili v Show Jana Krause na Primě. Nejprve Jan Kraus projevil velkou starost o demokratický vývoj republiky a pak pravil, že si „řekli“ (oni? kdo oni?) a pozvali, jak pravil, „významné osobnosti našeho společenského a politického života“ a že jim dají „příležitost promluvit“. Údajně k svátku republiky. Prdlajs. Pozval je na mediální lynč Zemana.

Tak tam nastoupila na scénu squadra, lidově nazývaná tu „petičníci“, jindy pak „Pražská kavárna“, případně „pravda a láska“. Jen mi tam chyběl kníže, „sedící-spící“, a bylo by to dokonalé. A začalo divadlo. Jak by řekl Jan Werich – „dívadlo“.

Potlesk diváků byl frenetický, diváci vstávali a skládali hold příchozí umělecko-politické úderce mladých a nadějných, jak je stále nazývají spříznění psavci. Jako na sjezdu KSSb, kdy první, kdo přestal tleskat, byl Stalinem následně zastřelen.

Nejvíc mi připomínali takové ty padesátileté svazáky v sedmdesátých lech, kteří nastupovali jako oživení na zasedání význačných výročí „Strany a vlády“. Tady jejich vysněnou a po porážce Schwarzenberga neexistující stranovládu zastupoval osobně neodolatelný Jan Kraus.

Jako první slovo dostal syn mého dlouholetého kamaráda Jiřího Rumla, reformního marxisty, Jan, který požádal poslance a senátory, aby podle § 66 Ústavy odvolali presidenta Miloše Zemana. Tedy aby provedli ústavní cestou státní převrat. Jak si pamatuji jeho otce Jiřího, poslal by synka kamsi, nejlépe zase pást krávy, neb vykládá hovadiny a dělá z lidí blbce.

Poraděnkové Jana Rumla mu totiž blbě poradili. Ústava nemá paragrafy, ale „články“, a v Článku 66 se praví:

Uvolní-li se úřad prezidenta republiky a nový prezident republiky ještě není zvolen nebo nesložil slib, rovněž nemůže-li prezident republiky svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat a usnese-li se na tom Poslanecká sněmovna a Senát, přísluší výkon funkcí podle čl. 63 odst. 1 písm. a) až e) a h) až k) a čl. 63 odst. 2 předsedovi vlády.

Nic z toho se nestalo a jak správně pravil v ČT 24 JUDr. Křeček Kocábovi, jednomu ze statistů Krausova divadélka, „vy nechcete svrhnout Zemana, protože nekoná, ale protože koná jinak, než vy si přejete“.

Já bych dodal, že tedy nevyzývali Krausovi svazáci k ničemu jinému než k vyvolání jakobínského teroru či následování politických postupů italského Mussoliniho. Vyzvali k jakémusi „pochodu na Řím“, totiž na Zemana.

Ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský prohlásil, nevida břevna v oku svém, jak praví Bible, že podle Abrahama Lincolna „některé lidi lze obelhat vždycky, každého lze obelhat někdy, ale nelze všechny lidi obelhat vždycky“. No, to pasuje na většinu těch zastydlých svazáků, co tam stáli, jak prdel na hrnec.

Naivka Táňa Fisherová sehrála svoji úlohu jako vždy dokonale a láska se nesla k nebesům.

Dokonala to jako vždy poněkud potrhlá Bára Štěpánová, která ze sebe udělala něco mezi blbkou Val Toriello ze seriálu „Chůva k pohledání“ a nadšenou svazačkou požadující pro protistátní zločince „spravedlivý trest“. Nejlépe provaz. Jak žádali a konali soudruzi, když hlásali, že „republiku si rozvracet nedáme“. Kdo rozvracel, visel. Anebo kopal uran, že.

Režisérka Olga Sommerová pronesla úvahu o malosti a slušnosti netušíc, že v tomto případě mluví sama o sobě.

Lze nalézt na YouTube a typické je to, že diskuze k tomu byla na netu zaražena prohlášením, že „k tomuto videu nelze přidávat komentáře“. Asi nebyly ty pravé, že...

Takže se to asi celkem nepovedlo. Kdyby byly nadšené komentáře lidu spravedlivě rozhořčeného na zrádce Zemana, to by jich tam mohl být milion.

Celé to smrdí na dálku. Chudák Brady, který se stal kopacím míčem našich politiků a pseudopolitiků a různých aktivistů a magorů. To si fakt nezasloužil. Přeji mu sto metálů. Ale aby souvěrec Kraus a jeho parta si udělali politické štafle z muže, který přežil koncentrák a jenž dodnes trpí tím, že nezachránil před plynovou komorou svoji milovanou sestřičku, to je od nich prasečina. Malou, samotnou, ztracenou holčičku, která se svým kufříkem i na smrt šla sama. Do plynové komory 23. října 1944 v Auschwitz-Birkenau (Osvětim). (Viz „Hanin kufřík“, autorka - Karen Levine.)

Nejsem obdivovatel Zemana. Ale děsí mne myšlenka, že by se místo něj stal presidentem guru těchhle lidí, Karel Schwarzenberg. A ti by vedle spícího knížete řídili stát podle svého. Přerostlí a zaprdění svazáci. Plní „mišlenek“. Příživníci na Havlovi, hrající si už dvacet pět let na budoucnost a svědomí republiky a lidstva.

česko-židovské děti Jiří Brady a sestra Hana