Nedávno jsem si přečetl docela zajímavou charakteristiku našeho národa. Zazněla z úst muže vzdělaného, kterého si velice (a jistě nejen já) vážím. Filozof Václav Cílek odpovídal na nějaké dotazy týkající se politické současnosti a mimo jiné řekl:

"Ale na druhé straně je situace ve světě nebo Evropské unii poměrně vážná. A jaksi plynule se zhoršuje, protože neustále vytváříme dluhy. Nabývám přesvědčení, že se nasouváme do nějakého jiného světa, jehož jsme součástí. Byl jsem teď nějakou dobu v Indonésii. A z té asijské perspektivy jsem zjistil, že Češi ani nejsou nějaký národ, že jsme jen nějaký obskurní kmen na periférii Evropy."

Možná chtěl Václav Cílek upozornit na některé pitoreskní tendence našeho dění. Horší je, když tak inteligentní a vzdělaný člověk, jakým jistě je podnikatel a mecenáš, bojovník proti korupci Karel Janeček, je přesvědčen, že politická scéna není obrazem naší společnosti, ale že politickou scénu vytvářejí manipulátoři, zvaní zlojedi. Nedáno v nějakém rozhovoru totiž řekl:

"Naše politická reprezentace je systematický výběr z toho horšího průměru. Není pravda, že naši politici jsou odrazem hodnot naší populace…. Argument, že politici jsou odrazem společnosti, je hláška, která se absolutně nezakládá na pravdě…. Důvod, proč je to výběr z toho nejhoršího, je volební systém, kdy strany sestavují kandidátky netransparentním způsobem, dosazují na ně lidi, kteří jsou ochotni přikyvovat, posluhovat… takže principiálně je nelogické se domnívat, že politici jsou odrazem společnosti. Podle mne tuto hlášku říkají někteří zlojedi, aby voliče manipulovali a brali jim chuť do změny."

Zní to o trochu lépe, ale i kdybychom jakkoli změnili volební systém, vždy bude zvolená politická scéna odrazem reality společnosti, kterou reprezentuje. A bude to tak vždy. Pokud tedy nepůjde o společnost složenou z andělů.

Před pár dny proběhla zprávami informace, že basketbalista Dennis Rodman se považuje za přítele severokorejského vůdce Kim Čong-una. V internetové diskusi například napsal čtenář J. R. v reakci na příspěvky odsuzující Rodmana, toto:

Nevím, proč ho odsuzujete, má nárok na svůj názor. Lidé v KLDR mají ve všem jasno, mají svého vůdce, žijí bez závisti, mají všichni stejně, nemají cikány, nemají kapitalismus, mají tam pořádek.

Takže asi víte, koho bude čtenář J. R. volit. Vedle toho byla hned zpráva o nějakých oslavách v KLDR, doprovázena fotografiemi mladých lidí vzdávajících hold svému vůdci. V internetové diskusi napsal čtenář R. F.:

Kim Čong-unovi jen gratulovat. KLDR je plná šťastných lidí, opravdu přehlídka na jedničku, CIA jen zapomněla zaretušovat úsměvy a štěstí na lidech, moderní budovy… a všeobecnou pohodu

Oba příspěvky nebyly vůbec míněny ironicky, ale vážně. Tak tady by člověk dal zase za pravdu Václavu Cílkovi a musel by si položit otázku, co je nám v takovém případě platný sebelepší volební systém, když výše popsané názory náhodných debatérů na internetu nepřímo podpoří svým jednáním například ústecký hejtman.

Pokud se něco nezmění, tak k volbám bude chodit čím dál tím méně lidí. Uvědomme si například tu skutečnost, že jestli někde na konci zeměkoule běží v televizi nějaký perfektní film nebo seriál, mnozí mladí lidé nebudou čekat, až jim ho za pár let předhodí nějaká naše televize. I když se to nemá, tisíce lidí si film stáhnou a najdou se desítky nadšenců, kteří jen z odposlechu přeloží dialogy co češtiny. A najednou nás nepotřebují.

Plno našich mladých lidí odchází studovat do světa i za tu cenu, že během studia velice tvrdě pracují. Za pár let nebudou muset odcházet nikam. Začíná éra studia otevřených hromadných on-line kurzů tzv. MOOC (Massive Open Online Courses), které již dnes podporují nejprestižnější světové univerzity. A najednou nás nebudou potřebovat.

Namítnete, že budou. Někdo musí zajistit, aby jezdily vlaky, létala letadla a pekaři pekli chléb. Ano, ale k tomu nepotřebujeme vůbec nikoho z těch, kdož se budou ucházet znovu (záměrně říkám znovu) o naši důvěru. Kdyby se tato země měla řídit podle toho, jak oni ve svých pozicích pracovali a budou pracovat, tak jednoho dne skutečně pekaři chleba nenapečou a vlaky nebudou jezdit.

Takže je vlastně nějaké řešení? Pochopitelně. Není to ani změna volebního systému, ani takzvaná přímá demokracie a já nevím co ještě. Jde o něco docela snadného, leč zřejmě přetěžkého.

Před pár týdny udělal v jakémsi rozhovoru pro jeden magazín veřejný ochránce práv JUDr. Pavel Varvařovský zajímavé přiznání. Řekl něco v tom smyslu, že marně přemýšlí o tom, který ze současných politiků by pro něj mohl být jednoznačným vzorem vysoké morálky, cti a odpovědnosti. Nenašel ani jedno jméno.

My ostatní jsme na tom zřejmě asi stejně. Nebo víte o někom? Myslím z politiků. Těch, kteří by nám mohli být vzorem v morálce a cti, je v naší zemi pochopitelně dost a dost. Jenže nejsou v parlamentu ani ve vládě.

Nu a vidíte, jak je to jednoduché. Až na kandidátkách stran budou lidé, kteří mohou být našimi skutečnými a opravdovými vzory vysoké morálky, cti a odpovědnosti, pak bude v Čechách, zřejmě i na Moravě a ve Slezsku přece jen lépe. Co víme určitě? Letos na podzim to rozhodně bohužel ještě nebude.