Nejenom že je konec srpna tradičně depresivní vlivem krátících se dnů, neboť směřujeme nevyhnutelně k podzimní temnotě, ale zabíjí nás už jen pomyšlení na začátek školy a na příval moudrostí, který jako načasován vzedme se ve sdělovacích prostředcích a reklamách u příležitosti začátku školního roku. Dozvíme se například taková nečekaná fakta, jako že škola volá a je třeba být připraven, že klepe na dveře, že s chutí do toho a úspěch je zaručen, nebo ještě lépe - narazíme na výhrůžku, že školákům už to nastane a rodičům též. Kdyby toho nebylo, mohlo by se stát, že škola začne v klidu, což nelze dopustit, protože z klidu nic nekouká, jedině nuda. Nezbývá mi, než také napsat nějaký nesmysl, aby se nám všem 1. září hůř vstávalo.

Povšechně očekávejme ohledně celého tématu školy a vzdělávání celý gejzír nesmyslů, jelikož většinou jde o blouznění a utopie, které se stanou utopiemi byť jen překročí hranice tzv. Česka, protože v Česku nic nejde jednoduše a vše se musí vymyslet znovu, neboť jsme na Východě a ne například ve Finsku. A všechny tyhle nesmysly a povídačky jsou určeny k tomu, aby žákům a učitelům – těm hlavně, když si dva měsíce válejí šunky, zatímco jeden tvrdě dře – tedy aby těmhle všem škodolibě otrávily už tak nepopulární začátek jejich beznadějně se opakujícího utrpení. Polehčující okolností je jedině skutečnost, že žvaněním kolem 1. září a bídy českého školství se vždy obírají převážně novináři a odborníci pro oblast školství. Jedná se o jedince kvalifikované takto: chodili do školy, někteří mají bohatou půlroční praxi na výběrové škole. Pedagogických zkušeností nabyli a nabývají odučíce své čtyři hodiny týdně v experimentální třídě čítající 8 – 12 žáků, zbytek času brousí získané poznatky v diamant zvaný Rada Expertova. Skuteční učitelé se toho kolotoče žvástů účastní minimálně a lze to pochopit. Nikdo je totiž nikdy neposlouchá, protože nemají certifikát experta propůjčený jim shůry.

Když si vzpomeneme, že škola začíná, je právě tak čas drásavě zanaříkat nad zanedbaností českého školství, nad planými sliby vlád, kterým je vždy vzdělání prioritou a nikde to není vidět, nad nízkými platy a podfinancováním všeho druhu. Též mnoho konstruktivních příkladů, jak to dělají jinde, bývá uvedeno. Co se toho týče, ministerstvo školství stále dělá analýzy a přehledy o tom, co lze zavést u nás, a když je vše téměř hotovo, přijdou jako z udělání nové volby.

České školství nelze navíc zlepšit hlavně z personálních důvodů. Špatného učitele nevyhodíte, kdo by to šel místo něj dělat? Navíc nejde ani tak o učitele jako o učitelky. Ty přilétly nepozorovaně do českého školství jako kobylky a pasou se na něm přímo nestydatě. Celé české školství je zničené despotickými učitelkami, které mají navíc v létě dva měsíce prázdniny, na což prozíravě myslí mnoho ředitelů, a proto je pošlou skutečně pracovat, můžou třeba doplňovat zboží v supermarketu místo planého lenošení doma. Jaképak podhodnocení a nízké platy, za co by to chtěly brát, jen ať mi někdo řekne. Za to, co ve školách po zbytek roku páchají, mají až dost.

Nesnesitelné české učitelky ničí mládež všeho věku svými středověkými diktátorskými metodami a vůbec sadismem všeho druhu korunovaným dohledy v jídelnách a na záchodech a výchovnými opatřeními. Ta mají za cíl žáka zcela duševně rozložit a dát mu najevo, jak nedostatečné jsou jeho osobní návyky a kompetence. A přitom jeho návyky i kompetence jsou úplně přirozené a spontánní, pokud je ovšem učitelka úplně nezničí. Žák krom toho vůbec neví, co to jsou kompetence, a neví to ani učitelka, ale má kompetence jako zbraň a umí ji použít. Žák je systematicky deptán, zatímco ministerstvo stále rozpracovává detailní expertizy všeho druhu ve snaze mu pomoci. Zatím však nechává žáka napospas učitelkám, které drtí křehkou duši dítěte. Učitelky jsou zatím všude, rozvracejí a všemožně mučí jinak samostatné a původně radostné lidské bytosti, které se pod jejich vlivem stávají zakřiknutými uzlíčky nervů a ztrácejí sebevědomí na celý život.

Pokud náhodou a navzdory hrůzné tortuře dospějí a stanou se posléze rodiči, přemýšlejí, jak své děti vyrvat ze spárů odporných a myšlenkově i jinak zkostnatělých českých učitelek. Ale zdaří se to jen těm, kdo seberou odvahu a ekonomické znalosti ( kterých pochopitelně nabyli navzdory české škole) a vloží to vše do podniku Přátelská škola, Rodinná škola, Vlastní škola nebo Vstřícná škola. Pak jsou také podniky jako Waldorfská škola a podobně, ale co naplat, většina dětí je stejně zpracována v v mlýnu Státní české školy, odkud vylézají jako zmrzačené lidské trosky, které zcela zapomněly na svou přirozenou touhu po vzdělání. Ničivý dril české školy praktikovaný ďábelskými učitelkami nelze nijak zastavit. Děje se za váhavého přihlížení ministerstva, které není nikdy hotovo s expertizami.

Nad celým školstvím v Česku se vznáší naděje tzv. kutikulární reformy, ale tato chiméra nebyla zatím jasně přeložena do češtiny, proto je mimo jiné naše škola pořád zcela odtržena od života. V běžném životě dospělých vládne tvořivost, svoboda, vstřícnost, pochopení pro jejich individuální potřeby a hluboké porozumění. Dospělý je respektován a může svobodně projevit svůj názor, třeba je-li šéf nespravedlivý či kdykoli jindy. Je uznávám a spravedlivě hodnocen a přijímán kolektivem i nadřízenými, je pln radosti a těší se do práce, kde dělá pokroky svým vlastním tempem. Jeho slunný dnešek i zítřek kazí pouze vzpomínka na minulost, kdy byl jako školák vysávám brutálním a necitelným molochem zastaralé české školy, do níž se pranic netěšil.

Ale i tento dospělý, rodič, žák, student a nepatrné množství osvícených učitelů udržuje slabý plamének naděje na vzkříšení českého školství. Hle, vize, jak ji nalézáme v návrzích expertů čím dál častěji, vize, která umožní škole konečně se spojit s realitou a zrodit tak své lepší já. Stane se to tehdy, až Rada Expertova oplodní v hlubokém souladu a harmonii výběrové řízení povzbuzené Viagrou Evropské dotace a mnoha Projekty. Pak zrodí se ve školách to, co jediné je může zachránit a otevřít skutečnému životu: elektronické tablety. Takové ty věci jako respekt ke vzdělání a podobně jsou sice fajn, ale výběrové řízení na ně nevypíšeš a my musíme dnes jednat rychle a operativně, protože je taková doba a člověk musí mít něco v ruce. A proto jedině pružná reakce na potřeby současnosti pošle v mžiku do zapomnění pravěké temno doby předtabletové.

Každý žák a každá učitelka, ať se tato třeba vzpouzí, pocítí hřejivé teplo linoucí se z pohybu prstů po desce tabletu. Paprsek naděje a spásy ozáří beznadějnou temnotu české státní školy a otevře bránu do dimenze jejího spojení s budoucností. V tu ránu se ukáže, jak nicotné byly jakékoli problémy sužující nemocné české školy, neboť všechny tyto problémy stanou se směšnými v konfrontaci s tabletem, a budou tudíž vyřešeny sestoupením tabletu do škol. Dokořán se otevře mysl žáka chtivého tvořivě poznávat svět, od prvňáčka po středoškoláka. Učitelky budou jiné, lepší, ať je ve třídě žáků třeba čtyřiatřicet. Úsměvy rozklenou se nad hlavinkami dětí horlivě pracujících na úkolech, které si sami zvolí. Konečně se budou připravovat na zmíněnou budoucnost, o níž nevíme nic, a nebudou se muset vracet do doby o 20 až 40 let zpátky. Ředitelé budou obcházet třídy a kontrolovat učitele, zda se dost usmívají. Kdo se nedokáže usmívat v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem, přijde o osobní ohodnocení. Ale usmívají se všichni a tak je to správné.

Dojemný obrázek završí spokojení zástupci firem nezištně distribujících tablety a jiná elektronická zařízení do bezbranných leč dovedných ruček žáků, studentů a jejich laskavých rádců – učitelů a převychovaných učitelek. Respekt k nositelům pokroku ovládne ovzduší české školy. Mnohé úsměvy také ozdobí tváře zástupců oněch firem, které zajistí školení učitelů, aby tito dovedli používat nové a pro jejich třaslavé ruce nezvyklé pomůcky. Školení se bude jmenovat Studium a učitelé se jej dobrovolně zúčastní o víkendech a prázdninách, kdy navíc zatouží v nezaslouženě volném čase upevňovat vzájemné vztahy pomocí teambuildingu. Vše završí testování.

Česká škola vykročí do 21. století. Navzdory sklonku srpna vidím ten obraz jako živý. Výsledky českých žáků vysoko vyletí na žebříčcích PISA. Cestu z temnoty českého školství a veškeré jeho bídy ozáří smavé světlo linoucí se z nespočetných tabletů a nepřizpůsobivé učitelky budou za zbylé evropské peníze vyvezeny neprodleně na Jadran.