5.12.2016 | Svátek má Jitka






SAN FRANCISCO: Zlatá brána

5.11.2014

Přijížděla jsem do San Franciska podruhé. Avšak tentokrát jsme nepřistáli na letišti, ale přijeli z nevadské pouště od Las Vegas.

Když jsme se blížili k městu, seděla nad ním charakteristická mlha, jakýsi temný mrak. Kombinace studené vody Tichého oceánu a vysokých teplot z kalifornské pevniny. Přijížděli jsme po mostě Oakland Bay Bridge. Po mostě stříbrném, dlouhém víc než 13 kilometrů, po jednom z nejdelších mostů světa. Nájezd na most je úsek dálnice s 23 jízdními pruhy.

Město vyrostlo během zlaté horečky. Než vypukla, žilo zde asi 500 obyvatel. Od roku 1848 sem zlato přitáhlo přes 200 000 zlatokopů, dobrodruhů z celého světa. San Francisco se tak stalo džunglí. Ovládli je dravci tíhnoucí za kořistí. Alkohol, drogy, vraždy a prostituce mu daly pověst nebezpečného města. Čínská čtvrť, kterou dnes tak obdivujeme, byla plná kuřáků opia a neřesti. To vše až do roku 1906, kdy město zničilo zemětřesení. V jediném dni se země zakymácela a město se sesulo jak hříčka z karet.

Roku 1915 k zahájení Panamsko-pacifické výstavy se skvělo San Francisko v nové kráse.

Hledala jsem z okénka autobusu Coit tower na Telegraph hill. Tuto věž dala postavit na počest místním hasičům milionářka Lilie Hitchcock Coit. Slyšela jsem od průvodce, že ji jako děcko zachránili z hořícího domu.

Když jsem věž v podobě hasičské stříkačky spatřila, jako bych byla doma. A odtud už je, coby kamenem dohodil, na Fisherman`s Wharf, rybářský přístav. Než propukla zlatá horečka, museli se námořníci brodit na pevninu bahnem. Dnes je tu molo se spoustou obchodů a výhledů na ostrov Alcatraz. Chicagský mafián Al Capone, který tam byl vězněn za daňové podvody, už dávno spí věčný sen. Z Alcatrazu nebylo možné uniknout. Těm několika, kterým se to povedlo, štěstí nepřálo. Zřejmě si s nimi poradil ledový mořský proud, který je zahnal na moře. Slehla se po nich zem. Nikdy o nich nikdo neslyšel.

Moje zvědavost se mě ptá, zdali opět po roce potkám žebrajícího bezdomovce, bafajícího z úkrytu zelených větví na lidi. Ale nevidím ho.

Golden Gate Bridge 1

Už předem se nedočkavě chvěji touhou spatřit Straussův most v místech, kde končí sanfranciská zátoka a začíná Pacifik. Projít se zase po něm přes ústí Sanfranciské zátoky. Po ocelovém, visutém, chrastícím mostě natřeném červenou barvou. Přesvědčit se, že nosné lano má skutečně průměr téměř metr, a přečíst si na tabuli, že drátů v každém kabelu je téměř 28 tisíc. Obsáhnout očima panoráma města, podívat se z mostu do hloubky 70 metrů k hladině. Pocítit závrať na Golden Gate Bridge a vychutnat si pocit oblíbeného místa turistů, cyklistů, pěších a kdysi i sebevrahů.

Když k němu přicházíte, nevnímáte ani tak sochu jeho zakladatele Josepha Strausse jako spíš červené pilíře držící na lanech mostovku. Hledíte do míst, kde končí sanfranciská zátoka a začíná Pacifik. A vidíte ten zázrak, který se vám vryje nesmazatelně do paměti. Neuvědomujete si v té chvíli, čím se stal tento most nezapomenutelným. Kde je jeho kouzlo, kterým si vás podmanilo. Zřejmě hraje svou roli i historie zátoky, kolorit okolní krajiny. Už zdálky avizují most jeho dva pilíře propojené lany. Nevnímáte techniku, ale poezii. Možná v tom je tajemství jeho kouzla. Svislá lana držící mostovku vás šálí jako tenké dekorační provázky. Most vyvolává zdání křehké konstrukce, líbivého mostu z pohádky. Někdy se z přilehlých kopců přivalí mlha, aby mu dodala mystickou náladu.

Když vejdete na most, máte pocit, že se mostovka s vámi chvěje a lampy nad hlavou tichounce cinkají. Kolem se valí proudy aut a vy se opřete o zábradlí. Otevře se před vámi zátoka s bílým městem San Franciskem. Díváte se z výšky na hladinu, vidíte bílé lodě jako hračky, které pod vámi proplouvají. A naopak, když stojíte na přídi lodi a přibližujete se k mostu, ten se z dálky blíží, najednou se nad vámi tyčí a lodní motory řvou a vy se ocitáte přímo pod mostovkou a chvějete se obavou, aby se na vás nezřítila.

Stála jsem na mostě a hleděla na město lemující zátoku, na lodě šinoucí se dole po hladině a vstřebávala ten nesmírně vzácný prožitek. Někde na dně hluboko a daleko pod nánosy leží zabořen poslední zlatý nýt, kterým chtěli korunovat stavbu mostu. Celý most drží pohromadě přes milion ocelových nýtů a ten poslední měl být z ryzího zlata. Ale zlato bylo měkké, nevydrželo, nýt praskl a zmizel v mocném proudu. Kdoví, kde je mu konec.
První reálnější myšlenky o přemostění této jeden a půl kilometru široké zátoky Golden Gate se objevily už před rokem 1920. S řešením přišel zkušený architekt Joseph Strauss. Nabídl se, že most postaví za 25 milionů dolarů. Na pomoc si vzal profesora Charlese Elisse, který provedl matematické propočty a zasvětil projektu několik roků života. V době největší krize ho Strauss propustil, avšak Ellis, oddaný práci, pokračoval bez nároku na mzdu. Slávy se za svého života nedočkal a zemřel ve stínu Josepha Strausse.

Golden Gate Bridge 3
Golden Gate Bridge 2

5. ledna 1933 se konečně po dlouhých tahanicích započalo se stavbou. Přestože práce probíhaly v těžkých a nebezpečných podmínkách, byla stanovena denní mzda 5,5 dolaru. O zájemce nebyla nouze. Základy pilířů budovali potápěči v hloubce 6 metrů a u druhého pilíře 30 metrů. Z těch pak dělníci vztyčili pylony do výšky 227 metrů. Most spolykal milion tun oceli. Přes jeho pylony byla natažena dvě nosná lana o průměru jednoho metru. Ta jsou spletena z 27 tisíc drátů, jejich délka je 128 tisíc kilometrů. Celý most drží pohromadě 1 200 000 ocelových nýtů. Poslední, zlatý nevydržel. 27.5.1937 byl 27 m široký a 2,7 km dlouhý most slavnostně otevřen. Projekt nakonec přišel na 35 milionů dolarů a jeho hlavní inženýr Strauss se vrátil ke svému koníčku, k poezii. Svůj most však přežil o pouhý jeden rok. Zemřel 16.5.1938.

O své prvenství nejdelšího visutého mostu Golden Gate Bridge přišel, ale zůstal nadčasový, vznešený, vyhledávaný, nejvíc fotografovaný a obdivovaný. A to mu snad zůstane. Přestože přejíždíte stovky, ba i tisíce mostů, tento jediný není mezi nimi anonymní. Je to jediný most, který se vám nesmazatelně vtiskne do paměti. Nikdo nedumá proč, ale každý si je vědom, že to tak prostě je. I nadále budou sprejeři obrázků na Fisherman’s Wharf črtat jeho kontury na památku těch, kteří ho jednou spatřili.



Diskuse


L. Severa
16:23
5.11.2014

M. Urbanová
18:31
5.11.2014

počet příspěvků: 2, poslední 5.11.2014 06:31









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.