Co všechno musí člověk zažít, než se dostane do ZVVZ

Sedím na lavičce, naproti mně sedí pan Staněk, dvaasedmdesátiletý důchodce z Petrovic, v kolečkovém křesle a vypráví…

Jste na něco hrdý?

Já jsem se vždycky snažil být skromný, nikdy jsem nechtěl nad nikým vyniknout. A to mi jednou dali partu cigošů, abych je učil dělat, a tam byl jeden blbeček. „Pán Majsterko, to bejvávaly časy, keď som hrál v Tatran baru v Praze. Já říkám: „Mě to nezajímá, mě zajímá práce.“ „Pan Majsterko, pojďte fajčit.“ Já říkám: „Nepůjdu, já před chvilkou dokouřil.“ A to mi dělali skoro všichni. Víš, já jsem svůj. Řekli mi, ať je naučím dělat, a taky jo. Já povídám: „Chceš nakopnout do prdele? Přitlač na tu brusku.“

Jaké bylo vaše dětství?

Táta byl vykořisťovatel. To bylo za komunistů a on měl holičství a měl dva učně, přitom to byli učni z příbuzenstva. Znárodnili mu to. No a pak když z toho už byla ruina, tak vybrali, co se jim potřebovalo. Vybrali hlavně ty velký zrcadla, jak tam měl. Nakonec pak stejně, protože táta umřel, tak já jako nestarší jsem to odsral. Vždycky se všechno tak zesralo. Právě jak jsem ti říkal, když jsme jeli. Měl jsem jet. Nejel jsem nikam. Měl jsem jet na Kubu, tam jsem byl napíchanej už injekcema a najednou jsem jim řekl: „A nejedu.“ Měl jsem jet do toho Mongolska ještě od Přerováků a tady od toho Milevska měl být ten Jekatěrinburg. Na té Kubě bylo tehdá pět firem a jedna jediná dostala zaplaceno, a nejenom tam. Prostě ta soudržnost jak bejvávala za totality, ta není, jak udělali třeba tu píčovinu s tím kouřením. To je podle mě největší kravina hlavně na těch vesnických hospodách.

Co jste měl v cizině dělat?

Montovat rotační pece, konstrukce. Máma měla v JZD 200 Kčs a táta byl v důchodu, já nevím už kolik měl. Nebyly peníze a já byl nejstarší, musel jsem to živit. Já si nestěžuju. To jsem tehdá ve Zlíně pracoval 14 dní v kuse mezi svátkama a to mi udělali potom ještě jednou. Mi řekli: „Ty jseš nejmladší, půjdeš na vánoční svátky.“ „Půjdu, kdo mě přijde vystřídat?“ Nepřišel nikdo, já tam byl 14 dní jak čurák, jenomže 24 hodin denně. Já tam musel být, protože to byl zkušební provoz, a když se něco vysralo, já musel jít okamžitě na to. Za 14 dní jsem nevyslík monterky. (bere cigaretu, nabízí mi)

Já nekouřím.

Ty vole, to je výhoda. Táta dělal na hospodě na Moravě a já, abych ti pravdu řekl, kouřím od 13 let. To jsem kouřil viržinky, doutníčky! A nevadilo mi to! Včera jsme byli na oslavě a dala mi pusu mladá holka. „Co s ní máš?” Já povídam: „Nic!”

Co jste chtěl v životě dělat?

No, udělal jsem košíkáře, já jsem vyučenej. První řemeslo mám košíkář, tak jsem ho udělal. No a pak jsem se zase domluvil s doktorem, známým. A on říkal: „Ze zdravotních důvodů musíš odejít.“ No ale to jsem byl ještě učeň. Tak jsem šel právě na strojařinu. Tam mi odpustili první ročník, jelikož tam jich bylo taky málo. Tak jsem udělal strojaře a okamžitě jsem šel na montáže.

Jak jste to zvládal?

To mi říkali, to mi tehdá fikli tu nohu. A já chtěl akorát jeden den, tu jednu noc prášek na bolest a víc ani ň. „To vás to nebolí?“ Já říkám: „Ne, já dovedu vypnout bolest, já dovedu vypnout zvuk.“ To mi moje kolikrát nadává, že já prostě neslyším. Když chci, tak neslyším. Ne, to není tím že já bych neslyšel, ale vypnu zvuk a vypnu bolest nebo něco takovýho.

Já myslel ty montáže.

Já nevím, jak bych ti to řekl… tehdá když jsem byl mladší, tak jsem neměl takovou vysokou třídu. Já byl nejmladší a rozuměl jsem tomu, protože mě vždycky všechno zajímalo, já jsem se vždycky zajímal o všechno. Nebo pak, když jsem dělal tady na Temelíně, na Dukovanech, na plynárnách, na elektrárnách jako na severu.Třeba Kronospan Jihlava, žádnej z těch mladejch kluků to nechtěl dělat. No šoupli to mně. A každý den ráno: „Tady máš úkoly, večer přijdeš na briefing a budeš říkat splněný.“

Líbilo se vám to?

Nelíbí se mi Sobotka, nelíbí se mi Kalousek a Zaorálek, jediný dva lidi, který se mi nelíběj, to jsou obojetnící. Kromě toho, že jsme měli na vesnici babičku s dědečkem, víš, jako tátovy rodiče, za nima jsem jezdil, když už jsem byl větší. Oni už pak nemohli a já jim jezdil pomáhat. No ty mě měli taky rádi a pak umřeli. No a stejně jsem ještě rodiče podporoval a pak už to stálo za hovno.

Co jste dělal na elektrárnách?

Všechno možný. To, co bylo potřeba, většinou svářečský práce. Dřív jsem měl i státnice na svařování. Kromě péček jsem měl všechny zkoušky, pak mě nechali proprcat, protože to stálo tehdá peníze, já už pak ty zkoušky neměl a já je šel dělat. Když jsem chtěl, když jsem věděl, že za mnou půjde dobrá parta, tak jsem jim to, jako ze shora víš, jak už se dělala krycí vrstva, nenamrdal, ale když jsem viděl, že jsou to nějaký kurvy, tak jsem jim to tam nasral, ať brousí.

Máte ještě nějaký cíl?

Dneska už zmůžu hovno. No jestli se mi povede vyhojit tu nohu, tak ještě budu chodit. Mám šest pravnoučat, všechny mě mají rády a dneska už prakticky jenom pro ně. Jenom pro pravnuky a pravnučky. Dneska už se musím všeho vzdát.