Poslanci odhlasovali zákon o zdanění církevních náhrad.

Dle zákona 428/2012 se náhrady vyplácejí na základě smluv uzavřených dle Občanského zákoníku mezi dvěma právnickými osobami. Na jedné straně státem a na druhé straně církvemi. Z praktického hlediska jsou církevní náhrady převodem ukradených věcí zpět původním majitelům.

Komunisté navrhli, aby byly tyto náhrady zdaněny ve výši, jež odpovídá daní z příjmů 19 %, tj. mají za to, že náhrady jsou jakýsi druh „platby za provoz, za objednanou službu“, že by se to v účetnictví mělo objevit na straně výnosů a platit z toho patřičná daň.

Je to podobné, jako kdyby vám někdo ukradl automobil, státní policie ho našla a řekla, že vám ho vrátí, ale musíte jí zaplatit 19 % z ceny auta, jinak ho vám vrátí jenom kus. A protože byl majetek církvi v minulosti zabaven státem, je to s příměrem tak, jako by policie zjistila, že ho ukradlo třeba nějaké státní ministerstvo, protože si myslelo, že to je dobrý nápad. Myslím, že se tomu říká výpalné….

Podívejme se ještě na velikost částky, která má být zdaněním získána / o kolik mají být církve obrány.

V cenách roku 2012 by byla na dani odvedena každý rok čáska 374 milionů korun, což přepočteno na věřícího občana (sčítání lidu 2011) vychází na 293 Kč na osobu a rok. Započítání jsou křesťanští a židovští věřící.

Hledal jsem nějaké mezinárodní srovnání a jako jediná z daní, kterou musili platit křesťané a židé, zatímco většinové obyvatelstvo nemuselo, je daň zvaná džizja, kterou vybírali muslimové na jimi kontrolovaných územích, kde platí právo šaríja. Její výše byla různá, ale wikipedie uvádí jako minimální částku 1 dinár (4,235 g zlata), což by dnes odpovídalo částce 4 tisíce korun na osobu a rok.

Daň, kterou navrhli ti, kteří po roce 1948 církve oloupili, je jen něco přes 7 % částky, kterou by vybírali muslimové, kdybychom žili v jiném čase a na jiném místě.

Takže hurá do selektivního zdaňování křesťanů a židů, tak jak bylo prováděno v minulosti, máme ještě daleko. Ale zvykejme si…