26.8.2016 | Svátek má Luděk






PRÁVO: Vazba po česku

14.6.2012

Je to jinak, než povídá ministr Pospíšil

V neděli 10.06.2012 zahájila veřejnoprávní ČT1 svůj pořad "168 hodin" obsáhlou reportáží o českých vazebních věznicích. Téma jistě aktuální, škoda jen, že pouze v tomto období. Jistě nelze podezřívat veřejnoprávní televizi, že svým plátcům při plnění své veřejnoprávní služby lhala. To jistě ne, jen sklouzla mimo kvalitu práce, jakou by občan-plátce od jím placeného média veřejné služby očekával. Prostě si "jen" neověřila informace, které jí mluvčí českého vězeňského systému, ve své nažehlené uniformě, předkládal.

Na rozdíl od veřejnoprávní televize nelze předpokládat, že tento mluvčí svoji práci odvedl neprofesionálně, že ve své funkci neví, o čem mluví. Z tohoto konstatování vyplývá, že tento muž ve službách státu občanům tohoto státu prostě lhal.

Poslanec Rath ve svém promarněném vystoupení v parlamentní řečnírně uvedl, že ho vyvádějí jednou za den na hodinou vycházku na dvorek o rozměru 2 x 3 m. Toto onen mluvčí českého vězeňství důrazně odmítl s tím, že v českých vazebních věznicích něco takového není. Česká televize jeho repliku doprovodila záběry na pankrácký vazební dvůr, po němž se procházejí vazebně stíhaní spoluobčané. V pravém dolním rohu obrazovky při tomto záběru bylo vidět na chvíli nějaké "kotce", jejichž střecha byla pokryta kovovou sítí. Tyto betonové kotce o rozměru cca 4,5 kroku na cca 3 kroky slouží právě k hodinovým "vycházkám" některým vazebně stíhaným občanům v pankrácké věznici….., neslouží tedy k ubytování služebních psů sloužících v pankrácké věznici, jak by se na první pohled zdálo, ale vycházkám osob dočasně omezených na svobodě. Současně se jich v tomto kotci "prochází" obvykle tři až šest.

Druhou věc, v které tento mluvčí lhal na televizní kameru občanům této země, a to na něm již bylo i vidět, bylo konstatování, že sice vazebně stíhaný má právo se osprchovat teplou vodou dvakrát týdně, ale studenou se může sprchovat každý den. Stačilo, aby ho reportér veřejně právního média s vazebním řádem v ruce požádal, aby na kameru toto své konstatování opřel o dotyčný řád a toto "právo" vazebně stíhaných v něm ukázal…. .

vojevůdce s vojů vůdcem

Konkrétně (moje poznatky z roku 2005): vazebně stíhaný v pankrácké vazební věznici nemá na cele, kde je po 23 hodin denně beznadějně uzamčen po celou tuto dobu, přístup k teplé vodě vůbec. Z kohoutku na cele mu teče voda jen studená. Tedy zapomeň, občane, na již "tak nějak" zaužívaný civilizační zvyk, že si po vykonání tělesné potřeby umyješ ruce teplou vodou. Teplá voda pro tebe není. Evropa, Praha (jedna z kolébek nejen evropské civilizace, kultury, humanity), 21. století. Podle řádu této věznice má vazebně stíhaný právo dvakrát týdně se po dobu 5 minut osprchovat teplou vodou. Občas se stalo, že v jedné společné sprše na "oddíle" se sešlo méně vazebně stíhaných, než bylo sprchových růžic, stejně tak se občas stalo, na tzv. "bezpečáku", že přesně po pěti minutách bachař vodu vypnul…. Ti, kteří si nestihli smýt mýdlo s potem ze svých těl, pak měli jedinou možnost, setřít je ručníky. Pokud si dobře pamatuji, tak vedle sprch viselo oznámení ředitele věznice, že návštěva rodiných příslušníků nebo soudní jednání není důvodem pro mimořádné sprchování nad limit oněch dvou za týden…. .

Ministr spravedlnosti této země použil na margo vyjádření poslance Ratha slova o tom, že nemůže nikdo očekávat ve vazební věznici "LUXUS"…! Nevím, zda-li ministr Pospíšil uléhá na závěr celého dne do postele neosprchován, zda-li se sprchuje dvakrát týdně po dobu pěti minut, zda-li snad základní hygienický návyk - alespoň jednou denně se osprchovat - považuje ve 21. století uprostřed Evropy za LUXUS…? Jestli to takto vyhovuje ministru Pospíšilovi, je jistě jeho právem, ovšem neznamená to zároveň, že to takto vyhovuje i ostatním, běžnými hygienckými návyky vybavenými občanům této země. Toto již není pouhou ostudou českého vazebnictví!

Proč má vazebně stíhaný občan doslova trpět takovýmto systémem? A tak nezbývá, než po vypnutí světel na cele, po večerce, svléci se před umyvadlem na cele, pod sebe rozprostřít hadr na mytí podlahy a pokusit se omýt studenou vodou tekoucí z kohoutku nad umyvadlem. Ve vazební věznici na Ruzyni, na celách, kde ještě nejsou wc mísy, ale jen šlapky a díra v zemi, kterou není čím zakrýt, po celý den…, je situace v tomto ohledu výrazně luxusnější (použiji výraz pana ministra). Na rozdíl od Pankráce tam teče teplá voda, takže si nahý vazebně stíhaný občan dřepne nad tuto "toaletní" díru, a jeho kolega mu na tělo lije teplou vodu z vědra, které slouží na mytí podlahy. Pan ministr Pospíšil by sotva uvěřil, jaký je to skvělý pocit, moci se takto každý den "osprchovat"….!

Podle řádu pankrácké věznice z roku 2005, a pochybuji, že se změnil, má vazebně stíhaný právo na dvakrát denně 250 ml horké vody na kávu nebo čaj. Tuto mu rozvážejí ve várnici, neb v pankrácké vazební věznici nejsou příslušné elektrické zásuvky… Smůlu mají ti vazebně stíhaní, kteří se nacházejí na konci chodby, to už je v lepším případě voda ve várnici jen teplá a nikdo ji kvůli nim opětovně do stavu "horká" uvádět nebude… Kolikrát denně dostávají možnost napít se čaje nebo kávy věznění na Guantánamu? Nestálo by za to americkým odpovědným tento prostý dotaz položit? A pochopili by ho vůbec?

Český vězeňský systém, ne vazební, rozlišuje čtyři typy věznic. S dohledem, s dozorem, s ostrahou a se zvýšenou ostrahou. Každý typ těchto věznic má tři diferenciační skupiny: hodný, ani hodný-ani nehodný, nehodný. Osoby vazebně stíhané v českých vazebních věznicích žijí v systému věznic se zvýšenou ostrahou a diferenční skupině "nehodný". Proč?!

Většina z nich, a to lze statisticky jistě doložit, skončí po soudu nakonec v vězení s ostrahou, nebo s dozorem… .Tedy v nesrovnatelně lepších podmínkách, než jim připraví vazební věznice. Proč je tomu tak?!

Opravdu musí být český, vazebně stíhaný občan 23 hodin zavřený na cele, kde sice má právo podle norem EU na jistý počet metrů "životního" prostoru, ale podle řádu pankrácké věznice může být "dočasně" na tomto svém právu omezen, a tím to má český vazební systém za vyřešené, a nemůže se volně procházet alespoň po chodbě oddílu, tak jak mohou odsouzení do věznice s ostrahou? Zdá se, že právníci českého vězeňství měli výbornou z dějepisu a slovo "dočasně" se i nadále stává prokletím občanů této země. Á propos, je takto nakládáno i v jiných zemích EU s vazebně stíhanými, před zákonem stále nevinnými osobami?! Na změnu tohoto systému netřeba zvýšení finančních prostředků, to je jen otázka organizační. A že bachaři v pankrácké věznici organizačně zdatní jsou, dokázali v roce 2005 tam omezovanému na svobodě katarskému princi, když mu povolili donášet jídlo z blízkého hotelu, z bachařské kanceláře mu natáhli do cely prodlužovačku, aby se mohl dívat na plazmový televizor, který mu tam povolili přinést, a aby příliš nestrádal, umístili ho na oddíl mezi mladistvé, který odpovídá svých charakterem právě věznici s ostrahou a ne věznici se zvýšenou ostrahou… .

Když jsem psal o oněch kotcích, které ve skutečnosti nejsou kotci, ale vycházkovými "dvory" pro vazebně stíhané, umístěných na pankráckém bezpečáku, tak se nelze ubránit myšlence, že kdyby pankráčtí služební psi žili 23 hodin denně ve svých kotcích a na hodinu je vyvedli na "vycházku" do těchto vycházkových "dvorů", asi by dlouho nesloužili. A asi by lidi, za tento systém odpovědní, po tlakem ochránců zvířat, podle zákona proti týrání zvířat byli odsouzeni.

Pokud se chcete projít po cele, ostatní spoluobyvatelé musí sedět na svých postelích, jinak se neprojdete, není kde. Pojíst u "jídelního" stolu může jeden z vás a druhý, jehož postel sousedí s tímto stolem, který je asi metr od "wc rohu", ze své postele, ostatní již mohou jíst jen vsedě na svých postelích.

Strava ve vazebních věznicích je definována tak, že slouží k zachování vazebně stíhaných při životě…! V cenách roku 2005 toto zachování při životě činilo stravní dávku 48 Kč na den a vazebně stíhaného, ne vězně! Vazebně stíhaný není odsouzený vězeň…. . Proč má občan právního státu, dočasně omezený na své svobodě z důvodu jakéhosi vyšetřování, trpět pojídáním takovéto stravy?! I strava je v pojetí českých vazebních věznic nástrojem nejen udržení při životě…?!

Možná již přišel čas zamyslet se na zákonem proti týrání lidí v českých vazebních věznicích, možná přišel čas je chránit, stejně jako chrání tento stát zvířectvo. Nebo co všechno a kolik toho musí ještě tito lidé vydržet a co vše musí ještě snášet, než konečně někdo řekne pravdu, že české vazbení je nelidské?

Možná přišel čas zjistit statisticky, v jakém zdravotním stavu osoby českého státu do vazební věznice přichází a v jakém a kolik z nich z ní odchází… Avšak nemyl se, občane, poškození zdravotního stavu následkem pobytu v českých vazebních věznicích, ať psychiatrickými diagnózami nebo cukrovkou, vředy, pásovými opary apod. atd., nenutí stát k náhradě za poničené životy za poničené zdraví. Proto zkušení obyvatelé vazebních věznic se snaží co nejdříve dostat na tzv. "lágr", tedy z vazby do vězení…

Na pankráckém bezpečáku jsou cely vybaveny přes malinké okénko u stropu obrovskou mříží, přes větší část zdi směrem dovnitř do cely, na šroubech síly palce. Jednou jsem se zeptal staršího a slušného bachaře, k čemu že tam ta mříž vlastně je, když další dvě jsou na druhé straně tohoto okýnka. On mi s úsměvem odpověděl, že existuje jakási psychologická studie o vlivu takovéto mříže v tomto stísněném prostoru na jeho obyvatele… . Jistě ji vězeňská služba popře. Ale jeden význam takováto mříž má, zcela jistě vás její mohutné šrouby unesou… .

V letních měsících je pankrácká věznice opravdu peklem na zemi. Nevětratelné, rozpálené, páchnoucí cely. Jednou jsme se zeptali bachaře, jestli nemůže otevřít tzv. "bufet", okénko ve dveřích, kterým se podává miska se žrádlem, aby se cela odvětrala, odpověděl, že nebude přece čichat smrad z cel… . Ale občan českého právního státu, dočasně omezený na svobodě, ve smradu cel žít musí! A nejen to. Možná by stálo za to, kdyby parlamentní komise pro vězeňství, vybavená pokojovými teploměry, navštívila v letních měsících vazební cely na Pankráci. Možná by pak ochránci lidských práv měli další téma k řešení, kdyby zjistili, že i horkem je možné vazebně stíhané v podmínkách české vazební věznice týrat. V letních měsících si vazebně stíhaný namáčí své prostěradlo do vody, usedne na postel a tímto prostěradlem se překryje. Jen tak se dá čelit rozpálenému vzduchu v celách, žáru slunce přes okénko u stropu, a rozhicovaným zdem, které sálají horkem dlouho do noci… A sprchovat se můžete dvakrát týdně… .

A jak se vazebně stíhaný může dostat v Pankráci na tzv. "bezpečák"? Inu, já jsem se tam dostal, jak mi vysvětlil obtloustlý bachař v hodnosti majora, proto, že o mě projevili zájem novináři Hrbáček a Slonková a po nich i další a on dostal za úkol mému kontaktu s nimi zamezit… . Jako by se na jiném oddíle ke mně mohli dostat… (zase měl pan Rath pravdu, když tvrdil národu, že účel jeho uvazbení je i to, aby ho umlčeli…?). A tak v době, kdy o mě tento stát roztáčel kola štvavé mediální kampaně, pojistil si mé mlčení tímto způsobem. Tento účel vazbení na oddíle se zostřeným režimem, mezi pachateli nejbrutálnějších trestních činů, jsem ale nikde v řádu věznice či trestním řádu nenašel… . Posléze na dotaz mých advokátů jim písemně státní zástupce odpověděl, že jsem byl umístěn na oddělení se zostřeným režimem proto, že jsem ohrožen na životě od osob z bývalého SSSR. Toto vyjádření v písemné podobě je přílohou dopsané knihy. A aby to nebylo tak jednoduché, tak podle jiných, z pera státního zástupce vypracovaných dokumentů, jsem byl držen ve vazbě proto, abych na území bývalého SSSR neprchl a tam se neskrýval před českou "spravedlností"… I tyto dokumenty jsou součástí přílohové části knihy. Inu česká justice dokáže mnoho a ať si nejen český čtenář počte, co vše je v této zemi možné….

A jak jsem se vůbec vlastně dostal do vazby? Mnoho občanů tohoto státu zásadně souhlasí se stávajícím podmínkami v českých vazebních věznicích, jako by si byli jisti, že jich se toto státní peklo netýká. Netuší, že se ve vazební věznici sami mohou octnout svižně a velmi, velmi rychle….

Na jaře roku 2004 mi můj advokát přinesl oficiální dopis z Úřadu pro právní zastupování MO ČR, v kterém pod číslem jednacím, s razítkem a podpisem mému advokátovi sděluje jeho tehdejší ředitel JUDr. Rylich, že nemůže dokončit některé plánované kroky s mým advokátem v mých záležitostech, poněvadž probíhá mé trestní stíhání a tyto záležitosti bude možné dokončit až bude ukončeno. I tento dopis je přílohou knihy, samozřejmě, a jistě ho lze dohledat i v análech tohoto ctihodného úřadu. Tedy ne Pepa u piva, ale stát mě informoval, že mě trestně stíhá, oficiálně informoval…. Proto jsem se po poradě s advokátem rozhodl, že nebudu pracovně cestovat do zahraničí, nepojedu s rodinou na zahraniční dovolenou, aby toto nebylo možné použít jako záminku pro mé uvržení do vazby. A toto jsem přesně až do svého zatčení, na podzim roku 2004, tedy půl roku poté, co jsem byl státním úředníkem oficiálně spraven o svém trestním stíhání, dodržel.

Po pár měsících jsem zjistil, že jsem sledován, jak jsem se později dozvěděl, příslušníky Grossova komanda Mlýn, rozhodně mě ve vojenské rozvědce lépe vycvičili na odhalování sledování než tyto policisty k provádění sledování, do telefonu, který byl již logicky rovněž odposloucháván jsem kamarádům občas nahlásil registrační značku vozidel svých průvodců apod. Takto, ve vzájemné symbioze, Grossovo komando mě sledovalo, já to věděl, oni věděli, že já to vím, jsem dožil až do přepadu své manželky přizvaným zásahovým profesionálním policejním týmem z Dukovan, kterou si tak nějak zaměnili za mě, a posléze, na druhý pokus i ke svému vlastnímu zatčení. Příkaz k zatčení manželky ovšem tito policejní junáci od soudce neměli… .

Ke cti soudkyně na Praze 6 lze konstatovat, že pod doloženými fakty odmítla při rozhodování o vazbě vazební důvod a) tedy "útěkovou" vazbu, za onen půlrok jsem mohl utéci nesčíslněkrát, sledovat mě nezačali hned na jaře, poté, co mi stát oficiálně sdělil, cestou svého vysoce postaveného úředníka s nejvyšší možnou platovou třídou, že jsem stíhán, ale vazebními důvody b) tedy abych neovlivňoval svědky jsem vybaven na cestu do vazební věznice byl. Marno bylo argumentovat soudkyni, že půl roku dopředu jsem věděl…, že za půlroku jsem mohl ovlivnit kolem sebe kohokoliv, že k bývalým kolegům, stále sloužícím ve vojenské rozvědce, nemám přístup apod. (má trestní činnost se měla týkat právě mé služby ve vojenské rozvědce a ne života po odchodu z ní…). Nicméně alespoň na celou stranu A4 zdůvodnila, proč mi útěkovou vazbu nedává. Leč vyhráno nebylo, státní zástupce se odvolal a vyšší soudní instance v režii jisté pražské městské soudkyně, aniž by zjistila a odhalila rozpory v odůvodnění nižší kolegyně, aniž by zjistila nové skutečnosti, které jí známy nebyly, aniž jinak vyhodnotila a odůvodnila její argumenty, mi vazební důvod a), tedy útěkový, přidala.

Marná tedy byla veškerá opatření, kdy jsem se půl roku ani nepřiblížil k hranicím tohoto právního státu, marné bylo to, že - ač jsem půl roku předem věděl, že jsem trestně stíhán - jsem neuprchl, ani to nezkusil (tak, jako to úspěšně udělal můj kolega, ruský rozvědčík, nelegál, zakonspirován v struktuře českého vězeňství).

Je na místě se asi nějakého skutečného právověda, nejlépe asi profesora české trestněprávní vědy, dotázat, jaké opatření, jaké chování, jaká prokazatelná činnost může ochránit občana tohoto právního státu před uvržením do vazby? Jak se má chovat, aby mohl čelit názoru soudce a státního zástupce, jak má zvítězit nad jejich pouhým míněním jeho prokazatelné chování? Nijak! V tomto právním státě nemáte prostě šanci. Možná by si tyto skutečnosti měli uvědomit ti, kteří tak horlivě schvalují Pospíšilovo tvrzení, že sprchovat se víc než dvakrát týdně a být 23 hodin zavřený v jedné špinavé, smradlavé mistnosti, před neznámými lidmi ztratit veškerou lidskou důstojnost, vykonávat před nimi nejintimnější potřeby, je v pořádku a že vazba přece není LUXUS. Možná, až se tam jednou sami octnou, a to po své zkušenosti nikomu nepřeji, pochopí, jako pochopil i pan poslanec Rath, jakou podobu až může mít život v Českém státě.

Pro úplnost je třeba dodat, že onen státní zástupce - který mě svým tvrzením, že jsem ohrožen trestem v horní sazbě trestní sazby, a proto bych mohl uprchnout (horní sazba činila v mém případě 8 let) - pár let poté, co jsem byl z vazby propuštěn, oba mé domnělé trestné činy, které jemu a nejen jemu posloužily jako záminka k mému držení ve vazbě po dobu skoro 10 měsíců, ani nežaloval k soudu, ale zastavil je sám…! Ale o tom podrobně i s autentickými materiály až v knize.

Možná je třeba napsat, že Grossovo komando Mlýn, v květnu 2005, kdy už nebylo Grossovým komandem Mlýn, ale překryto a zameteno tehdejším ministrem Bublanem, konstatovalo na své poradě, že je v důkazní nouzi, přesto mě dál drželi ve vazbě až do konce srpna… .

Možná je třeba napsat, že když mi při domovní prohlídce v trezoru vojenské rozvědky v mé kanceláři našli ony "super tajné dokumenty", našli s nimi a zároveň i dopisy a doklady o jejich přijetí, generálu Prokšovi, pozdějšímu generálu Krejčíkovi a dalším funkcionářům vojenské rozvědky a kontrarozvědky, ve kterých jsem je opakovaně žádal, aby si je odvezli, odnesli a že se právě v tom trezoru nacházejí. Takže s velkou slávou našli jen to, co jsem neschopným zodpovědným ve vojenské rozvědce a kontrarozvědce tohoto státu sám psal…, a přes tyto nesporné listinné důkazy mě toto komando obvinilo, že jsem tyto zastaralé dokumenty chtěl vyzradit "policejně blíže neustanovené osobě"… a neustanovili ji nikdy, neboť žádná nikdy nebyla… Ale ony dva plukovníky a dva podplukovníky, kteří do trezoru měli stejně přístup jako já, nikdy neobvinili, že je z prostor rozvědky, kam na rozdíl ode mne měli přístup, vynesli. A to byl jeden z nich více než podezřelý, že nepracuje jen pro českou vojenskou rozvědku… .(ale o tom podrobně v knize)

Asi by bylo přespříliš intelektuálně náročné požadovat po Grossových policejních zločincích, aby se zamysleli nad prostým faktem, že když jsem byl na jaře 2004 státem informován, oficiálně, že jsem vazbně stíhán, proč jsem za půl roku do svého zatčení, ony "super tajné dokumenty" nezničil…?! (Odpovím sám, protože jsem všem odpovědným psal, že tam jsou a kdyby je tam Grossovi policejní zametáci nenašli, zcela jistě by mě obvinili, že jsem je někomu předal, a jsem tedy vlastizrádce…..)

Možná je třeba napsat, že si po Tvrdíkových "systematických a hlavně strategicky promyšlených" personálních opatřeních, která zřejmě promýšlel na jachtě chorvatského ministerstva obrany na Jadranu, než ji v bujaré veselici se svými kumpány zapálil a vojenská rozvědka následně tyto škody po ministrovi, jeho příbuzných a přátel na jeho pokyn zatáhla ze svých fondů, nové a totálně nezpůsobilé velení rozvědky zapomnělo ode mne převzít služební motorové vozidlo. Na výzvu mého advokáta a po omluvném dopisu tehdejšího ministra obrany Kostelky si vojenští rozvědčíci vozidlo v květnu 2004, tedy po čtyřech měsících od dopisu advokáta, auto konečně převzali. Zaplatili advokátovi jeho výdaje a vozidlo odvezli a posléze prodali v bazaru. V listopadu téhož roku, tedy po půlroce od tohoto procesu, mě Grossovo komando Mlýn obvinilo ze zpronevěry tohoto služebního vozidla a hledalo ho při domovních prohlídkách….! I toto byl důvod mého uvržení do vazby… I tento zločin, který posloužil jako záminka k mému vazebnímu stíhání, státní zástupce zastavil, aniž by ho dovedl do stádia obžaloby a soudu. A tento stát si opravdu může dovolit kritizovat Rusko za kauzu Chodorkovského a Ukrajinu za kauzu Tymošenková?

Ano, tak prostě, svižně a lehce je možné se dostat v Česku do vazby. Stačí úplně, když na tom má zájem někdo demokraticky zvolený ke správě věcí veřejných … A tak složité a těžké je nejen v ní přežít, ale z ní se i dostat. Proto nezáviďme lidem, kteří v ní v tomto státě trpí, že chtějí žít alespoň trochu jako lidé…

Z velké "špionážní bubliny" a "nejzávažnějším případu ve vojenské rozvědce", jak o něm bouřlivě duněli poslanci Bublan a Vidím, neohlížejíce se ani trochu na osudy lidí mimo tento stát, kteří právě pro tento stát mým prostřednictvím pracovali, riskujíce tak své životy a svobodu, zůstala jen trpká pachuť odsouzení za zpronevěru 150 000 Kč a opuštění posádky Armády ČR v Moskvě. Naprostý výsměch.

A nejen to, ještě i skartované mé operativní svazky v prostorách rozvědky. Podle generála Krejčíka, který tento fakt uvedl do protokolu policejnímu vyšetřovateli, nezákonně skartované, divoce a bez rozkazu. A to se nepsal rok 1989…. To už by ale určitě měli vědět, naši spojenci v NATO… a počítat s tím, při práci s českou vojenskou rozvědkou… . (Asi jim tam pronikl zlý cizí agent, který nespálil vše, ale přesně věděl, co konkrétně má zničit a hlavně proč!) Podotýkám, že jisté dokumenty z těchto svazků při onom výslechu požadovali po jenerálu Krejčíku mí advokáti… . Nedostali je, nebyly. A o tom opět podrobně v knize… .

Nelze se určitě divit pracovníkům jisté soukromé bezpečnostní agentury, kteří prvoplánově stáli proti soukromému mlynářskému týmu ministra Grosse a jeho obchodních partnerů, že z činnosti a profesionality těchto policejních es, i při všech jejich mimořádných pravomocech, měli v podstatě legraci… .

A proč ji měli? Například proto, že když mezi těmi "super tajnými dokumenty" v onom trezoru našli cestovní pas Rakouska s mojí fotografií a ne mým jménem, dotázal se oficiálně český policejní Maigret, vyšetřovatel Machutka, vojenské rozvědky, jestli mi ho vystavila…. , nebo proto, že třeba pozval k výslechu dopisem s příslušným barevným pruhem, běžnou poštou diplomata působícího na Velvyslanectví ČR v Moskvě k výslechu v mé věci. Asi "profesionálně" předpokládal, že ruská kontrarozvědka nečte korespondenci přicházející na toto velvyslanectví nebo, i když ji čte, si nedá do souvislosti skutečné poslání onoho diplomata ve své zemi, který je pozván policií na výslech v souvislosti s mediálně známým případem důstojníka vojenské rozvědky…. .

Možná je v souvislosti s tímto případem stále mnoho vlivných spoluobčanů tohoto státu, kteří by skutečně měli odejít za poslancem Rathem do vazební věznice (pak teprve snad lze očekávat, že by se podmínky i pro ostatní vazebně stíhané zcivilizovaly), ale zase v souladu s poslancem Rathem musím konstatovat, že "Lienerem to začalo, Lienerem to i skončilo". Jen mi není jasné, proč i současná vláda ruzných odpovědností kryje zločinnou činnost například, ale NEJEN pana Grosse, jeho pochopů z komanda Mlýn i onoho státního zástupce, nyní dokonce soudce!

A co bylo na pankrácké věznici nejstrašnější? Okamžik, kdy přišla za mnou po měsících poprvé na návštěvu má tehdy pětiletá dcera. Vzal jsem ji za ruku a držel jsem ji za ni chvíli, přes přepážku, která nás dělila, nemohouce ji ani obejmout, ani políbit, než k nám přišel bachař a arogantně nám sdělil, že jestli její ručku nepustím, návštěvu ukončí…. Nikdy nezapomenu vyděšený pohled jejích očí, a od té doby již vím, jak strašně rychle může normální člověk sklouznout k téměř neovladatelné touze zabít jiného člověka…..

V článku bylo použito několik pasáží z knihy "Služ českému státu…." autora pplk.v.z. Mgr. Lienera Romana

Roman Liener


Diskuse


M. Martin
11:40
14.6.2012

J. Tachovský
15:31
14.6.2012

F. Eliáš
11:23
14.6.2012

P. Urban
13:39
14.6.2012

J. Anděl
.
11:13
14.6.2012

P. Pavlovský
5:58
14.6.2012

V. West
5:10
14.6.2012

M. Trhlík
9:14
14.6.2012

J. Tachovský
15:35
14.6.2012

L. Krajicek
5:06
14.6.2012

J. Stejskal
0:27
14.6.2012

počet příspěvků: 15, poslední 14.6.2012 09:20









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.