Je běžné, že objednatel díla určuje a i mění časový harmonogram stavby. Pokud se objednatel rozhodne, že dokončení díla odloží, zhotovitel je obvykle povinen takové rozhodnutí respektovat. Takovou úpravu obsahují například standardní podmínky pro smlouvy o dílo vypracované Mezinárodní federací konzultačních inženýrů (FIDIC), podle kterých se běžně uzavírají smlouvy o dílo na větší projekty. Nelze než doufat, že ŘSD a SŽDC, organizace závislé na státním rozpočtu, si podobné ujednání do smluv se stavebními firmami prosadily. Jinou otázkou jsou případné vícenáklady způsobené přerušením stavby, například náklady na zakonzervování stavby atd. O jejich výši lze jistě jednat.

Dále by bylo nesprávné vinit z příliš nákladných dopravních staveb stavební firmy. Tyto náklady jsou primárně ovlivněny podmínkami veřejných soutěží, které mohly například vyžadovat zapojení určitých subdodavatelů s nevýhodnými cenami. Pokud se podmínky soutěží změní a budou transparentnější, tak se stavební firmy novým podmínkám přizpůsobí. I v tomto ohledu vše podstatné záleží jen na státu.

A konečně, i nevýhodná smlouva je smlouva a je závazná, dokud není změněna nebo zrušena. Žádný investor, a tím méně stát, nemůže jen tak prohlásit, že nebude plnit své splatné závazky, dokud zhotovitel neposkytne slevu. Pokud tak učiní, vystavuje se riziku placení úroků z prodlení. Pokud tak učiní veřejně ministr, tak naznačuje, že princip právního státu nestojí na žebříčku hodnot příliš vysoko, a to není pozitivní sdělení pro nikoho.

Pamatuji si slova bývalého premiéra, kdy na jedné snídani s podnikateli po volbách v roce 2006 řekl, že nová vláda rozhodně nestrpí, aby se dálnice u nás stavěly dráž než v Německu. Dnes je každému jasné, že nebyl prorokem. Nelze než doufat, že ministr Bárta bude v tomto ohledu úspěšnější.

Publikováno na blogu iHned 

Autor je partner advokátní kanceláře Baker&McKenzie Praha