Prvním čtením prošel návrh protikorupčního zákona upravujícího anonymní akcie. Normě ovšem podstatná část chybí

Co mají společného IZIP, EDS holding a Haguess? Kromě projektů s nedobrou pověstí především to, že jde o firmy, do nichž veřejné instituce lily stamiliony, aniž s jistotou věděly, komu patří. Anonymitu vlastníkům těchto firem spolehlivě zaručily listinné akcie na majitele. Pokud sněmovnou projde zákon o zvýšení transparentnosti akciových společností, stoprocentně skrýt vlastnictví už nebude tak jednoduché a vláda zároveň dostojí slibu, že omezí anonymní vlastnictví obchodních společností.

Zákon šel ale původně dál. Jelikož je zřejmé, že skrytě vlastnit bude možné i nadále, tvrdší podmínky měly platit pro české i zahraniční firmy, které vstupují do vztahů se státem. Právě tato část, která byla podle některých právníků stěžejní, se ale z normy jaksi vytratila.

Za lepší image

Listinné akcie na majitele umožňují nízkonákladové a v podstatě neodhalitelné korupční jednání. Pokud tyto akcie zregulujeme, podnikatelské prostředí se stane transparentnější, boj s organizovaným zločinem jednodušší a prestiž České republiky stoupne, praví se v důvodové zprávě k novému zákonu. Jejím autorům je jasné, že důvodem k preferenci anonymních akcií není plošně snaha provádět pochybné operace, ale třeba nízké administrativní náklady nebo snadná převoditelnost akcií. Prim může hrát i touha po soukromí, prostá obava ze závisti nebo jen lhostejnost.

Společností s listinnými akciemi na majitele je v Česku 13 tisíc a jen těžko lze jejich vlastníky šmahem označit za potenciální zloděje.

Z "tajemných" společností se ale každopádně stalo velké politikum. Populární "svlékání firem do naha" na poslední chvíli málem prolezlo do novely zákona o veřejných zakázkách, která začala platit letos v dubnu. Dodatečné paragrafy nakonec neprošly. "Naštěstí," říká právník a předseda expertní skupiny Platformy pro transparentní veřejné zakázky Daniel Weinhold. Nedomyšlený návrh by podle něho novelu torpédoval. Obecnější odhalování vlastnické struktury firem, které pracují pro stát, se mělo stát součástí nového zákona o transparentnosti akciových společností z dílny ministerstva spravedlnosti.

Něco to bude stát

Návrh současné podoby zákona, který se nakonec týká jen společností založených v Česku, počítá s tím, že si vlastníci s akciemi na majitele budou moci vybrat jeden ze tří způsobů transformace. Tou nejméně nákladnou bude zřejmě výměna za akcie na jméno. Důvodová zpráva odhaduje náklady na 20 až 30 tisíc korun. Při počtu 13 tisíc společností jde zhruba o 390 milionů korun.

Dražší variantou bude zaknihování akcií u Centrálního depozitáře cenných papírů nebo imobilizace akcií u schovatele (banky). Na tyto instituce už dopadá zákon o praní špinavých peněz. U listinných akcií na jméno by se téhož dosáhlo tím, že by dividendy byly vypláceny pouze na účet vedený u bank ve státech, jež jsou členem EU nebo Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Pro přijetí zákona hovoří kromě možnosti policie nebo soudu dotázat se u těchto institucí na majitele akcií i fakt, že zákon o obchodních korporacích, který by měl platit od ledna roku 2014, už počítá pouze s listinnými akciemi na jméno.

Na téma povinné imobilizace, která sama o sobě automaticky nepřinese možnost lehce odkrýt konečného vlastníka, měla navázat další část zakotvující extra povinnosti pro firmy vstupující do vztahů se státem nebo samosprávními celky. Ty měly zjišťovat tzv. ultimátní vlastníky a dokládat je pak čestným prohlášením. Norma přitom počítala s využitím definic, které už zná zákon proti praní špinavých peněz. Konečným beneficientem je podle něho ten, kdo ovládá společnost alespoň z 25 procent. Odhalovat se měli i významní subdodavatelé. Firmy, které mají vysoký poměr výnosů z veřejných zakázek, měly navíc rozkrývat vlastnickou strukturu v účetních závěrkách v obchodním rejstříku. Nešvar, že společnosti na tuto povinnost obecně kašlou, měla eliminovat zvláštní sankce ztráty smluv s veřejným sektorem.

Tato část zákona ovšem vyvolala v meziresortním řízení tolik připomínek, že hrozilo, že spadne pod stůl celý. Vláda nakonec v květnu podpořila okleštěný návrh zákona s tím, že úpravu vztahů firem se státem dopracuje do konce letošního roku resort spravedlnosti ve spolupráci s ministerstvem pro místní rozvoj a místopředsedkyní vlády Karolínou Peake. (Česká pozice v mezičase zveřejnila zprávu, že předsedkyně Legislativní rady vlády prodala firmě s akciemi na majitele dům v Troji za 55 milionů korun.)

Zůstali jsme v půlce

Část právníků výsledné podobě zákona zdaleka netleská. Jan Hladký, partner kanceláře PwC Legal, ji považuje za výsledek politické a mediální hysterie. "V návrhu zákona se přiznává, že korupčním mechanismům ve skutečnosti nedokáže zabránit. Tlak na transparenci za jakoukoli cenu přitom vyprodukuje stamilionové náklady pro soukromé osoby a mnohem větší příležitosti pro poradenské společnosti při anonymizaci vlastnických struktur," říká Hladký. Za mnohem přínosnější by považoval to, kdyby vláda věnovala dostatek času a prostředků přípravě takové úpravy, která by řešila pravidla čerpání finančních prostředků z veřejných zdrojů a bránění konfliktu zájmů ve státní sféře.

Fakt, že zákon v praxi přihraje další klienty společnostem zakládajícím firmy v cizině, potvrzuje i partner poradenské skupiny Apogeo Group Vítězslav Hruška. "Pokud bude jedním z možných způsobů úprava formy z akcií na majitele na akcie na jméno, je možným řešením vlastnictví těchto akcií společností registrovanou v zahraniční destinaci. To se přímo nabízí. Dodávám ale, že prioritním důvodem zakládání společností na Kypru, ve Velké Británii či Nizozemsku je především stabilní legislativní prostředí, nikoli možnost skrýt vlastníka, jak se u nás vžilo," říká.

Další možnosti nabídne podle Evy Krškové z právní kanceláře Norton Rose nový občanský zákoník, který umožní správu akcií vlastním jménem na cizí účet, což dosud nebylo možné. Zjednodušeně řečeno: ve výpisu z obchodního rejstříku se objeví jen osoba, která bude mít na základě vlastníka "zmocnění" spravovat jeho majetek a kterou další normy nenutí skutečného vlastníka vyzradit. To je jistě elegantnější než tzv. bílí koně. "Ve Velké Británii sice existuje možnost mít akcie na majitele, nicméně jejich následné využití je regulováno zvláštními právními předpisy, zejména zákonem proti praní špinavých peněz, který nutí soukromé firmy, a tím spíše veřejné zadavatele znát skutečného vlastníka společnosti, která je jejich zákazníkem či dodavatelem. Většina firem si pro tento účel zřídila i speciální oddělení," popisuje Kršková ostrovní praxi advokátních kanceláří.

Ošemetná úprava

Daniel Weinhold je k zákonu shovívavější. "To, že není úprava komplexní, ještě není důvod ji nepřijmout," říká. Za nekoncepční by ovšem považoval, kdyby se navazující část týkající se českých i zahraničních firem spolupracujících se státem znovu objevila primárně v zákoně o veřejných zakázkách, což se v tuto chvíli jeví jako možná varianta. Úkol dopracovat ji spadl na ministerstvo pro místní rozvoj. "My máme možnost pouze včlenit taková ustanovení do zákona o veřejných zakázkách a využít jen sankce, které tento zákon zná. Už nedokážeme postihnout například oblast dotací nebo firem, které nakupují od státu," říká ale náměstek ministra pro místní rozvoj Jan Sixta. Jak dodává, včleňovat síto do zákona o veřejných zakázkách je ošemetné a tato úprava by zákon do určité míry "zaplevelila". Otázkou tedy je, zda by se neměl opět chopit aktivity resort spravedlnosti.

Týdeník EURO 48/2012, 26.11.2012