Těch komentářů o procesu privatizace OKD bylo dost už do onoho září 2004. A poté jich byly desítky – poslední v pořadu Reportéři ČT v České televizi vysílaný v neděli 20. srpna.

Opět si reportéři vybrali aktéry oněch událostí kolem posledního kroku doprivatizace OKD, který vláda učinila svým rozhodnutím v záři 2004. Hovořil i mluvčí NRW. Nesoulad mezi výší vykazovaného zisku a vyplacenými dividendami pan mluvčí vysvětlil divákům jasně: „Pokud něco někdo tvrdí, bude to muset dokázat před nezávislým soudem.“

S tím by se dalo i souhlasit, pokud bychom dnes nevěděli, že celý proces privatizace – a především ono září 2004 - byl chybným krokem státu. Pokud se vám narodí mongoloidní dítě, už nikdy nebude mistrem světa na stovku ani v boxu, nikdy nezíská Nobelovu cenu. Proč to tehdy ministři Urban se Sobotkou nesli do vlády a vědomě stát zbavovali možnosti účastnit se se 46 % na řízení strategického podniku v rámci českého národního hospodářství, jsme se nikdy pravdivě nedozvěděli. (Myslí si snad dnes někdo, že kdyby státu zůstalo dodnes oněch 46 %, že by problémy OKD byly tam, kde jsou dnes? A nejenom kvůli uhlí, ale kupříkladu otázka bytů OKD volá doslova do nebe - co si to ti noví majitelé dovolují.)

Po tom se nikdy čeští novináři důsledně nepídili – nenarodilo-li by se totiž v ono září to nedochůdče, nemuseli bychom dnes někomu dokazovat. Proč si dovolujeme někoho vlastně vyrušovat? To dokazování totiž bude oproti advokátům, které si mohou lidé kolem zprzněné privatizace najímat, nesmírně těžké. A především také časově náročné. Čím delší, tím horší pro národní hospodářství. Zase jde o jev, který ne každý novinář pochopil – vůbec nejde jen o nějaký severomoravský region.

Proto je nanejvýš zarážející, že přestože i ve sněmovně sedí lidé, kteří vědí, že tento proces privatizace byl řádně napaden u státního zastupitelství, tak mlčí. Státní zastupitelství nekonalo – a i proto Evropská komise byla českým státem informována ve věci privatizace OKD tak, že vlastně vše proběhlo v pořádku. I když podle dnes už exeuroposlankyně Bobošíkové směrnice EU jasně definuje proces privatizace státního majetku či jeho části, jako vždy podmíněn výběrovým řízením. Všichni dnes vědí, že žádné nebylo – prodalo se to někým vybranému zájemci.

Kdyby státní zastupitelství konalo, jak mělo, český stát by musel Evropské komisi sdělit, že tento proces doprivatizace OKD byl napaden trestním oznámením na vládu ČR podaným 4. března 2005. Po devíti letech jsem podal trestní oznámení na český stát ve věci nečinnosti k tomuto mému trestnímu oznámení. Opět klasické české nic. Kuriózní na tom je, že ono rozhodnutí české vlády ze září 2004 nikdo jiný nenapadl. Žádná parlamentní strana, žádný jiný občan Česka. Dovolilo se porodit nedochůdče – a nikomu to nevadilo. Ten proces totiž díky oné směrnici EU měl desetileté promlčení. To bohužel už uplynulo. Situaci bylo lze napravit. Jestli si někdo – patrně také díky novinářům - myslí, že jde o hádku v řádu několika ušmudlaných miliard korun (jak se dnes všeobecně už předkládá), mýlí se. Jde o stovky miliard korun, o mnoho stovek miliard korun.

Možná, že mi to uniklo – ale dodnes – ani v onu nedělní noc na ČT - nikdo nezmínil, že prodejem OKD se noví majitelé automaticky dostali ke koncesi na prodej a těžbu cizího majetku. Za který nedali ani korunu. Ten cizí majetek je podle Horního zákona v majetku českého státu, je jím to, co je stoprocentním podnikatelským záměrem OKD – těžba černého uhlí. Černé uhlí zatím nikdy v historii českého státu nikdo neprodal – je stále ve vlastnictví státu.

Letos na jaře jsem podal tentokrát ne na krajské, ale na Nejvyšší státní zastupitelství do Brna stížnost ve věci nečinnosti ostravského krajského zastupitelství z roku 2005. NSZ předalo moji stížnost olomouckému státnímu zastupitelství. Z toho mi zatím došlo oznámení, že postoupili stížnost pražskému státnímu zastupitelství. Kromě tohoto dopisování jsou všechna má podání na webových stránkách mé strany již od roku 2005. Včetně dopisování s Obvodním soudem pro Prahu 2, kde se vede zinscenovaný proces s bezvýznamnými úředníky, kterými se chce zakrýt odpovědnost vlády ČR za její čin ze září 2004 (připomínám jen, že do EU jsme vstoupili 1. května stejného roku). Včetně mého dopisu tehdy ještě ministru Mládkovi, jak má český stát těžit své uhelné bohatství. Novináři do dneška nepochopili význam vyčerpatelné, neobnovitelné a nenahraditelné suroviny – podle Krajíčkova zákona – ve vztahu k současným a minulým cenám uhlí a koksu. Ty ceny totiž ve světle onoho zákona nejsou vůbec rozhodující. To je ale již jiné téma, které jsem už jinde rozvinul.

Dnes už opravdu bohužel platí to úsloví ďáblova advokáta – nemůžete-li mi to dokázat, jsem čistý jak slovo boží.

Přitom to je jeden zločinec větší než druhý, kteří tu nedělní noc švitořili na obrazovce s reportéry ČT.